Praha - Krůtí řízky, v nichž je víc vody, než mělo být. Salmonela v kuřecím. Klamavé informace o složení paštik. Říjnová série kontrol v tuzemských supermarketech dokázala, že debaty, zda jsou kvalitnější polské nebo české potraviny, zdaleka nekončí. Všechny jmenované nálezy inspektorů mají jedinou zemi původu: Polsko.

Sonda Aktuálně.cz v hypermarketech a supermarketech ukázala, že se kvůli častějším kontrolám i zákazníci začali více zajímat o to, odkud jídlo, které kupují, pochází. Ale mají šanci to při nákupu zjistit?

Dosud nejradikálněji na aféry s polským masem zareagoval Interspar. Poté, co se v létě objevilo maso obsahující zbytky antibiotik, se rozhodl tento řetězec polské maso ze svých obchodů úplně stáhnout.

"Vzhledem k rizikovosti masa dováženého z Polska naše společnost maso z této země zákazníkům nenabízí," odpověděl na dotaz online deníku Aktuálně.cz mediální zástupce Spar, vlastníka prodejen Interspar.

Omezit dodávky z Polska se snaží také například Globus, Kaufland, Tesco nebo Billa.

"V sortimentu chlazené drůbeže v současné době spolupracujeme už pouze s jedním polským dodavatelem," říká mluvčí Globusu Pavla Hobíková.

České maso - nedostatkové zboží

Vše ale nelze pokrýt českou produkcí. Řetězce tak často nemají jinou možnost, než doplňovat české výrobky masem z Německa, Rakouska nebo právě z Polska.

"Polské maso, vepřové a drůbeží, se dováží zejména proto, že je není jak nahradit. U vepřového masa je naše soběstačnost už necelých padesát procent, u drůbežího masa zhruba sedmdesát osm procent," vysvětluje prezident Agrární komory Jan Veleba.

Podle něj může být důvodem pro to, že řetězce nakupují maso v Polsku, i jeho nižší cena.

"Sečteno a podtrženo, je tu stav, že spotřebitel by rád dal přednost českému masu, ale produkujeme jej nedostatečné množství," shrnuje Veleba.

Skoro půl na půl

Jak ukazují data Českého statistického úřadu, v Česku se ročně vyrobí asi 458 329 tun masa - pro porovnání, ještě v roce 2000 činila domácí produkce 703 052 tun.

Roční konzumace masa na hlavu je asi 77 kilo. Pokud vycházíme z toho, že má Česko deset a půl milionu obyvatel, představuje roční spotřeba masa asi 809 tisíc tun.

I když polské maso na pultech většiny tuzemských supermarketů nadále zůstává, všechny řetězce se shodují na tom, že zpřísnily kontroly. Ty probíhají nezávisle na zemi původu u veškerého masa, které prodávají.

Vše je na etiketách

"Zboží máme v regálech rozděleno podle druhů, nikoli podle země původu. Máme ale například řadu Maso z českých chovů nebo řadu Nedělní oběd, které máme odděleně a komunikujeme na materiálech jejich původ. Veškeré potřebné informace může ale zákazník zjistit také na etiketách, stejně jako u ostatních výrobků," říká mluvčí řetězce Tesco Jiří Mareček.

"Na první pohled nijak české maso a maso ze zahraničí nerozlišujeme. Všechny informace si mohou zákazníci přečíst, stejně tak jako u ostatních výrobků, na etiketách," reaguje na dotaz Aktuálně.cz mluvčí společnosti Lidl Jitka Vlková.

"U nás mohou zákazníci české maso od ostatního rozeznat - u některých výrobků - například podle české vlaječky na obale," radí Dagmar Krausová, mluvčí skupiny Ahold, která v česku provozuje řetězec Albert.

To, že může být vodítkem barva na obale, připouští také Pavla Hobíková ze společnosti Globus.

"V regálech lze rozeznat barevnou odlišnost etiket už přímo na výrobcích. Polská drůbež je označena etiketami odlišné, modré, barvy," říká s tím, že neexistuje žádná legislativa, která by přesně nařizovala nějaké výrazné odlišení původu potravin.

Na časté dotazy zákazníků o původu a složení potravin částečně zareagoval Globus tím, že do svých hypermarketů instaloval počítače se všemi informacemi o potravinách.

"U nebalených masných výrobků a masa jsme již na všech hypermarketech instalovali počítač s dotykovou obrazovkou. Zákazníci zde naleznou všechna složení veškerých výrobků, které uvádíme na daném hypermarketu do oběhu v nebalené, ale i balené formě," říká mluvčí společnosti Pavla Hobíková.

Kontrolujeme denně

Kontroly probíhají ve většině obchodních řetězců každý den. U příjmu masa se sledují kromě dodržení správných skladovacích podmínek veškerá data o výrobci, jako je certifikace, audity nebo výsledky laboratorních testů.

Kromě toho si řetězce dělají ještě vlastní mikrobiologické testy, které mohou odhalit výskyt nebezpečných látek jako je třeba listerie nebo salmonelóza.

"Veškeré maso prochází každý den důkladnou kontrolou v laboratoři a musí splnit stejná kvalitativní kritéria," říká mluvčí společnosti Kaufland s tím, že při kontrolách nehraje roli původ masa, na všechna se vztahují stejná kritéria.

"U masných výrobků, prodávaných pod vlastní značkou, provádíme dodatečné kontroly. V rámci laboratorních testů sledujeme třeba i koňskou DNA," připojuje se mluvčí firmy Tesco Mareček.

Kontroly provádějí před tím, než se maso dostane na pulty, už výrobci. Podle zkušeností společnosti Vodňanská drůbež probíhají u drůbeže několikerá veterinární vyšetření.

Před expedicí masa se provádí také mikrobiologické a chemické testy. "Čerstvé drůbeží maso, které je uváděno na trh musí být podle nařízení Evropské komise negativní například na Salmonellu enteritidis a Salmonellu typhimurium," říká mluvčí holdingu Agrofert Karel Hanzelka.

Nad rámec nařízení firma prověřuje také například celkový počet mikroorganismů v masu. Zjišťuje se i obsah absorbované vody, kontroluje se obsah dioxinů, pesticidů, inhibičních látek nebo těžkých kovů.

Kdo nese odpovědnost?

Kdo ale nese v případě, že maso i přes sérii kontrol není v pořádku, odpovědnost? Státní zdravotní a potravinářská inspekce hovoří jednoznačně: Prodejci.

"Za veškerý sortiment odpovídá obchodník, tedy ten, kdo potraviny uvádí do oběhu," vysvětluje mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva.

Pokud se prokáže závadnost potravin nebo klamavé informace na obale zboží, musí řetězec okamžitě zboží stáhnout a je zahájeno správní řízení.

V rámci něj mohou super a hypermarkety dostat v případě klamavých informací pokutu do výše tří milionů korun. "V případě závadnosti potravin se pokuta může blížit až padesáti milionům korun. Této hranice by obchody dosáhly v případě, že by skutečně někoho ohrozili na životě," vysvětluje mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.

Povinností řetězců je učinit kontrolu vždy, když je nějaké podezření na závadnost. O výsledcích musí informovat inspekci. Naopak nikde není psáno, že musí zákonitě vracet za špatné zboží zákazníkům peníze. "Většinou to ale všichni z vlastní vůle dělají," dodává Kopřiva.