Madrid – Rubikon byl, zdá se, překročen. Španělsko podle všeho opustilo zónu, kde se ještě mohlo vyhnout záchraně v řeckém stylu.
Stalo se tak v pondělí, kdy desetileté dluhopisy země dosáhly rekordních výšek od roku 1996, tedy ještě před vznikem eura.
Španělské desetileté dluhopisy sice v minulosti pokořily psychologickou sedmiprocentní hranici už několikrát, tentokrát se ale situace zdá vážnější. Eurozónu tak zřejmě čeká horký konec léta.
V čem bylo pro Španělsko toto pondělní jiné?
Madrid v řecké spirále?
Především výrazně zesílil dojem, že se Madrid nadobro ocitnul ve staré známé sestupné spirále úspor a hospodářského poklesu. Tamní centrální banka totiž v pondělí zveřejnila, že v druhém kvartálu HDP kleslo o 0,4 procenta a že k růstu se vrátí nejdřív v roce 2014. Nezaměstnanost přitom nadále vězí skoro na 24 procentech.
Pro naděje, že Španělsko z této těžké situace dokáže vybruslit samo, pouze s pomocí pro banky, to byla studená sprcha. Úrok na desetiletých dluhopisech tak za jediný den vzrostl o více než čtvrt procenta.
V úterý se úroky z desetiletých dluhopisů vyšplhaly dokonce na 7,64 procenta. Německý ministr financí Wolfgang Schauble se téhož dne v Berlíně setkal se svým španělským protějškem Luisem de Guindosem.
"Současné úrovně úroků na dluhopisových trzích neodpovídají fundamentům španělské ekonomiky,“ uvedli ve společném prohlášení. Červnová dohoda na pomoci španělským bankám a vzniku bankovní unie byla podle nich implementována "rychle“. Schauble přitom odjíždí na třítýdenní dovolenou.
Horší ale je, že rekordně podražily i dluhopisy s kratší dobou splatnosti, tedy pěti- a dvouleté. A to na pondělní 6,55, respektive 7,35 procenta.
Aby ušetřila na úrocích, půjčovala si vláda právě na tuto krátkou dobu. Trhy jí tak v pondělí vlastně vzkázaly, že potíže větří už velmi brzo, a že ji proto prakticky odstavují od úvěrů. Úroky nad sedm procent jsou pro jakoukoliv zemi dlouhodobě neudržitelné a pro investory je tato hodnota u dluhopisů signálem dát od nich ruce pryč.
Vláda si přitom potřebuje do konce roku půjčit dalších 27 miliard, jen aby splatila staré dluhopisy a udržela slíbený schodek.
Dalším faktorem, který zhoršuje španělské naděje, je vyčerpanost tamních bank. Ty totiž byly dosud tím hlavním, kdo vládě půjčoval. Aukce dluhopisů za tři miliardy eur se ale minulý týden setkala s velmi slabou poptávkou a další aukci plánovanou na srpen dokonce vláda raději zrušila.
Ruce natahují už i provincie
Španělská média navíc informovala, že 17 španělských autonomních regionů potřebuje letos splatit dalších 15,8 miliardy eur, z toho šest připadá na Katalánsko – provincii co do ekonomiky větší než Portugalsko. Valencie přitom už formálně vládu o pomoc požádala. Jako o dalším, kdo natáhne ruku, se spekuluje právě o Katalánsku.
Do toho všeho přišly zprávy o tom, že Řecku hrozí odchod z eurozóny, že Čína zpomalí ještě víc, než se čekalo, a že pod fasádou nad očekávání dobrých zisků firem v americké výsledkové sezoně ve skutečnosti zřejmě číhá v největší ekonomice světa časovaná past v podobě nečekaně slabých prodejů.
Strmě dolů tak šly akciové a komoditní trhy na obou stranách Atlantiku, na periférii eurozóny ale zvlášť. Řecká burza poklesla o 7 procent, italská o 3,5 procenta a španělská o tři procenta. Hlavní tamní index Ibex v pondělí vykázal nejhlubší jednodenní propad od začátku krize v květnu 2010 a pohyboval se na hodnotách blízko desetiletého minima.
Dojem řeckého déjà vu Španělsko a Itálie jen posílily, když sáhly ke kroku, který euro během eskalace problémů zažilo už dvakrát. Podobně jako v květnu 2010 a v srpnu 2011 Madrid a Řím opět zakázaly takzvaný short-selling neboli robotické sázky na pokles aktiv, které obvykle momentální pokles hodnoty například dluhopisů ještě více prohlubují.
Záchrana Španělska? Až 400 miliard
Podle všeho je tak Španělsko pevně usazeno na cestě zopakovat záchranu Řecka z května a Irska z října 2010 a Portugalska z února 2011. "Z pomoci bankám v hodnotě okolo 100 miliard eur se tak rychle může stát mamutí, zhruba troj- až čtyřnásobný balík pro celou španělskou vládu,“ obává se například hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
V této vypjaté atmosféře navíc není jasné, v jaké formě a kdy se Španělsku případné pomoci dostane. Španělská vláda sice volá po obnovení odkupu svých dluhopisů ze strany Evropské centrální banky, ta to ale zatím odmítá. Další možností je čerpání pomoci z fondu ESM, o jeho osudu má ale německý ústavní soud rozhodnout až v září.
V případě potíží čtvrté největší ekonomiky eura jdou přitom žerty stranou. "Jenom španělský zahraniční dluh dosahuje skoro dvou a půl bilionu eur, což je zhruba osminásobek dluhu Lehman Brothers,“ připomíná ekonom Bureš. Kdyby se Madrid vrátil ke své měně peso, dostali by podle něj věřitelé z této astronomické částky zpátky v eurech "maximálně deset procent.“
A i když se šéf ECB Mario Draghi brání, že jeho mandát nespočívá v záchraně jednotlivých zemí, Bureš je přesvědčen, že při lámání chleba Evropská centrální banka se záchranou nakonec přispěchá. "Nakonec se centrální banka vždy v poslední chvíli zjevila na scéně jako rytíř zachránce. Proč by to tentokrát mělo vypadat jinak?“ ptá se Bureš řečnicky.
Druhý restart po Francovi?
ECB ale vždy výměnou za svou pomoc chtěla nějaké řešení ze strany politiků. A protože se ukazuje, že jenom škrty nestačí, mluví se mezi analytiky o tom, že eurozóna bude dotlačena své dluhy sdílet, patrně nějakou formou společných dluhopisů. To je ale zatím pro Německo tabu.
Vážnost situace v pondělí pro španělský list El País podtrhl bývalý socialistický premiér Felipe González. Podle něj jeho země potřebuje celonárodní souhlas nad dalším směřováním země. Podobně jako se v roce 1977 společnost dohodla na paktu Moncloa, který po frankistické totalitě zemi zaručoval shodu na přechodu k demokracii.
