Brno - Až vězení hrozí generálním ředitelům a dalším najatým manažeřům firem, když nemají v pořádku hospodaření a způsobí velkou škodu. A to přesto, že z jejich smluv nevyplývá povinnost spravovat cizí majetek.
Rozhodl tak velký senát Nejvyššího soudu, když posuzoval případ z Rakovnicka. V něm už dnes neexistující firma přišla nevýhodnými obchody o 36 milionů korun.
Za nic nemůžu
Generálního ředitele firmy za to soud potrestal dvouletým podmínečným trestem.
Manažer s tím ale nesouhlasil a podal dovolání. V něm namítal, že byl majiteli firmy najatý jako generální ředitel a ze smlouvy mu nevyplývala povinnost spravovat majetek firmy.
Podle státního zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství není ale v tomto případě pochyb o odpovědnosti generálního ředitele a místopředsedy představenstva společnosti za opatrování majetku společnosti
Dovolání se kvůli tomu, že na tuto problematiky neexistoval jednotný názor a rozdílný pohled měly i dva senáty Nejvyššího soudu, dostalo až k velkému senátu Nejvyššího soudu. Jeho rozhodnutí slouží ke sjednocení rozhodování soudů.
A senát pod vedením soudce Karla Hasche konstatoval, že povinnost dobře spravovat cizí majetek pro manažery jednoznačně vyplývá ze zákoníku práce. Dovolání bývalého generálního ředitele proto zamítl.
Jednoznačná povinnost
Soud ale zároveň jasně řekl: "Pokud se má povinnost spravovat cizí majetek opírat o zákoník práce, musí současně existovat pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem."
"Nejde dovodit, že by zákoník práce dopadal obecně na všechny zaměstnance (pracovníky) a na veškerý majetek zaměstnavatele, se kterým přicházejí do styku," uvedli soudci Nejvyššího soudu.
Podle soudu se tak vždy musí posuzovat konkrétní situace a postavení zaměstnance ve firmě.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku se dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu velkého rozsahu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek.
Podstatou tohoto trestného činu je úmyslné jednání, kterým vznikla škoda na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se pachatel obohatil nebo získal jinou výhodu.
