Karlovy Vary - "Máme stovky volných pozic." "V zimní sezóně nám chybí přes dva tisíce pracovních sil." Podobné věty zněly často německo-českou burzou práce, která se druhý říjnový týden konala v Karlových Varech.
Jakoby se zdálo, že omezení pracovního trhu pro Čechy, které vyprší v květnu 2011, bylo spíše kontraproduktivní.
Téměř čtyřicet vystavovatelů, z nichž převážná většina přijela z Německa a Rakouska, zde hledalo své případné nové zaměstnance v oblasti hotelnictví a gastronomie. Někteří dopředu řekli, že stále platné omezení trhu pro ně není závazné a že přijímají nové tváře již na tuto zimní sezónu. Mají prý pro úřady dostatek důkazů pro to, že zaměstnance nemohou v Německu či Rakousku najít.
Němčina je podmínkou
"V salcburském regionu chybí v zimní sezóně až 2 500 pracovních sil. Češi, kteří se přihlásí, sice ještě potřebují pracovní povolení, to ale bez problémů získají. Podmínkou je, aby se domluvili německy," uvedla Brigitte Gruberová z Úřadu práce v Bischofshofenu.
Znalost němčiny alespoň na základní komunikační úrovni byla důležitá pro všechny vystavovatele. "Zaměstnanec musí pochopit úkol, který má splnit. Navíc i pokojská musí někdy komunikovat s hotelovými hosty," shodovali se.
"Do Německa jsem šel před čtyřmi lety s nulovou znalostí němčiny," kontruje však asi třicetiletý návštěvník burzy. Pracoval jako kuchař a později získal místo kuchaře v Rakousku. Tam pracuje dodnes a podmínky si nemůže vynachválit. Pracuje osm hodin denně, podle svých slov se naučil i perfektně německy.
Čtvrteční vystavovatelé byli však neúprosní a jen tak s nějakými znalostmi němčiny spokojeni nebyli. "Potřebujeme dobré znalosti němčiny, nenašli jsme tu tolik vhodných uchazečů, jako jsme si představovali. Bude to těžší, než jsme si mysleli," krčili rameny zástupci Europa Parku, jednoho z největších německých rodinných zábavních podniků.
Německé odborné školy mají málo žáků. Jako české
Odborné školství v Německu uplatňuje na rozdíl od České republiky tzv. duální systém. Budoucí učni se nehlásí do školy, ale přímo do firmy, v jejímž oboru by se chtěli vyučit.
"Budoucí učni se u nás ucházejí o praktikantské místo. Po tři roky pak vždy chodí jeden týden do školy na teoretickou výuku a tři týdny pracují u nás, tedy ve skutečné praxi," řekli zástupci masny Richter z německého Oederanu.
Za odvedenou práci dostávají finanční odměnu. Ta se v Německu pohybuje průměrně okolo 600 eur měsíčně, konkrétní výše se odvozuje od učebního oboru. K nejhůře placeným učňovským místům patří kadeřnictví, k nejlépe placeným automobilové podniky.
Masna Richter se na burze pokoušela nalákat české uchazeče o vyučení. Narazila však na několik problémů najednou. Málokdo z absolventů českých základních škol umí německy na takové úrovni, aby se mohl vyučit v Německu. "Mohou k nám přijít i v osmnácti letech na nástavbové studium po dokončení učňovského oboru v České republice," nabízeli vystavovatelé.
Dalším problémem je také to, že s nedostatkem uchazečů se potýkají také samotná česká učiliště.
"Středních škol je hodně (jejich počet po revoluci skokově stoupl) a nedaří se jim naplnit svoji kapacitu. Protože české školství je financováno tak, že s každým žákem plynou škole peníze a na počtu žáků je přímo existenčně závislá, vytváří se mezi středními školami silně konkurenční prostředí," uvedla před časem pro Aktuálně.cz Jana Férová, ředitelka Střední odborné školy dopravní a strojírenské v Děčíně.
