Brno - Složité a zdlouhavé dojíždění za prací do Prahy ještě není důvod, aby člověk mohl kromě svého vlastního domu na venkově užívat i nájemní byt přímo v hlavním městě.
Touto logikou se řídil Nejvyšší soud, když rozhodl vlekoucí se spor majitele bytu a jeho nájemníků - manželů, kterým patří rodinný dům v jedné z obcí nedaleko Kladna.
Manželé - on zaměstnanec Vysoké školy ekonomické a ona pracovnice Finančního úřadu v Praze - užívali od roku 1984 byt v centru Prahy na náměstí Jiřího z Poděbrad. Ale dostali z něj od majitele domu výpověď s tím, že mají své vlastní bydlení u Kladna.
Pro majitele domu byla výpověď nájemníkům jedinou možností, jak z bytu získat neregulovanou, tedy vyšší činži.
Čtyři roky sporů
Soudy se případem zabývaly čtyři roky.
Majitel pražského domu nejprve s výpovědí nájmu narazil u Městského soudu v Praze. Soudci tehdy dojíždění do Prahy hromadnou dopravou označili pro manžele za velmi složité, trvalo by jim až hodinu a půl.
"Není možné po nájemnících spravedlivě požadovat, aby užívali jenom jeden byt. Místo výkonu práce obou manželů je od jejich druhého bytu příliš vzdálené," uvedli soudci.
Majitel domu se nevzdal a obrátil se na Nejvyšší soud. Tvrdil, že nelze zmíněné dojíždění označovat za něco, co příliš znesnadňuje život.
"Dojíždí se i z okrajových částí Prahy a obvyklá doba cesty převyšuje jednu hodinu," uvedl majitel domu s tím, že jeho nájemníci nedělali žádné kroky k tomu, aby si sami řešili svou bytovou otázku.
Nejvyšší soud rozhodl, že nájemníci výpověď dostat mohli. Podle soudců je jednoznačné, že denní dojíždění je objektivně možné, o čem svědčí jízdní řády hromadné dopravy. Celkovu vzálenost soudci odhadli na 50 kilometrů.
Jenom když se nedá dojet
"Lze připustit, že je méně pohodlné a časově náročnější než dojíždění z jejich současného bydliště umístěného v centru Prahy. Subjektivní zájmy a pocity nájemce ale nejsou v tomto ohledu právně významné," rozhodli soudci.
Ti potvrdili, že lidé mohou užívat současně dva byty především tehdy, jestliže užívají k bydlení současně oba byty, z nichž ani jeden nevyhovuje svou velikostí či kvalitou bytové potřebě nájemce a členů jeho rodiny, nebo tehdy, užívá-li druhý byt v místě svého pracoviště, odkud nemůže denně dojíždět do místa trvalého bydliště.
