Praha - Přílivovou vlnu světové ekonomické recese přestál obor informačních a komunikačních technologií (ICT) bez větších turbulencí. Teď se na něj ale řítí smršť ran, které pomalu, ale jistě, posouvají Česko stále na nižší a nižší příčky v popularitě u zahraničních investorů.
"Tou poslední je ohlašované zvýšení cen elektřiny o víc než sedmnáct procent kvůli příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů. Pokud chcete někde vybudovat datové nebo inovační centrum, pak budou náklady na energii tvořit až 40 procent provozních nákladů. Při takovém růstu ceny si tedy investoři své působení v Česku dobře rozmyslí," upozorňuje Svatoslav Novák, prezident ICT Unie, která sdružuje firmy z tohoto oboru.
Jak se ve vašem oboru projevila krize?
Vzhledem k tomu, že krize na náš obor dopadla už v roce 2001, kdy splaskla internetová bublina. Tehdy zanikla řada firem, mnoho jich muselo zeštíhlit, aby přežily. Takže když přišla současná recese, nebylo to pro ně nic nového, znaly procesy, které pomohou takové období přestát.
Žádné propady tedy ve vašem oboru nehrozí?
Reakce ICT firem je vždy o něco pozvolnější, jejich plány a projekty jsou dlouhodobějšího charakteru. Krize se určitým způsobem projevila až v letošním roce, kdy například velcí operátoři zmrazili některé větší investice do nových sítí nebo technologií. To samozřejmě spustí řetězovou reakci mezi dodavateli hardwaru a softwaru. Tyto poklesy je ale možné překonat. Větším problémem je současný přístup státu a vlády k ICT technologiím.
Myslíte tím plánované úspory?
Nejen ty, ale můžeme s nimi začít. Pokud vláda říká, že musí omezit výdaje a to zejména ty provozní, nelze jen utáhnout kohoutky a omezit investice. Je zapotřebí dát zelenou takový projektům, které umožní v budoucnu zvýšit efektivitu a snížit náklady na fungování státního a veřejného sektoru. Pokračovat v projektech „Smart Administration", které jsou v mnoha případech dílem financovány z financí EU
Některé činnosti ale už digitalizované jsou.
To ano, ale na cestě k plně funkčnímu digitalizovanému systému jsme tak na 30 procentech celé cesty. Fungují Czech Pointy, nahlížení do katastru nemovitostí, portál justice, datové schránky. Ale základem komplexního informačního systému mají být čtyři registry - registr obyvatel, registr práv a povinností, registr osob, registr adres - které tvoří srdce celého systému. Na to však navazuje další projekt, jako je „elektronická občanka". Aby vše mohlo spolehlivě a účelně fungovat je třeba zajistit vzájemnou elektronickou komunikaci.
Jaký je cílový stav?
V prvé řadě se musí vybudovat státní informační systém, který bude zabezpečovat efektivní, v mnoha případech automatizovaný výkon státní a veřejné správy a v druhé řadě bude mít občan maximální komfort služeb ze strany státu a naopak. Finále pak může být situace, že všechno, co potřebujete s úřadem vyřídit, vyřídíte doma od počítače. Zjednodušeně - Czech Point se přesune na váš stůl. A vy si přímo doma nevytisknete pouze dokument informativního charakteru, ale díky své digitální identitě budete mít k dispozici ověřený dokument.
Koho byste dal Česku za příklad?
Určitě Estonsko nebo Rakousko. Tam začali se zaváděním tohoto systému už v půlce devadesátých let. Teď tam je možné založit firmu bez jakéhokoliv běhání po úřadech. Jsou celé roky před námi. Stejně jako severské země.
Investory nám berou ti chytřejší
Je to tím, že jsme zaspali?
Částečně. Ale také je to tím, že u nás chybí „silná osobnost", v úrovni ministra či náměstka, který by tyto projekty doslova protlačil napříč vládou.To se netýká jen elektronizace státu, ale chybí i náměstek na ministerstvu obchodu a průmyslu, který by odpovídal za celý ICT průmysl, a který by zajistil tvorbu strategie ICT průmyslu a její realizaci.Oblast ICT u nás nemá prakticky žádnou podporu. Mám pocit, že celá oblast ICT trpí nedostatkem zájmu státu a vlády, asi hlavně díky tomu, že prostě se nenašly na tuto oblast patřičné finanční zdroje. To však může být z dlouhodobějšího hlediska zdrcující obecně pro rozvoj ekonomiky země.
V jakém smyslu?
Například snaha přitáhnout sem zahraniční investory z této oblasti. Zatímco pro oblast výrobní a průmyslovou byla zavedena řada pobídek, která sem firmy přilákala, v ICT něco takového není. I to je důsledek toho, že není žádný oficiální představitel nebo agentura, která by se podpoře ICT intenzivně věnovala. Přitom právě ICT služby přináší nejvyšší přidanou hodnotu a rozvoj intelektu. U nás se ale výhody pro investory z tohoto oboru nezavádí. Ale nejde jen o to, nacpat do této oblasti peníze. Spíš potřebujeme odstranit bariéry rozvoje ICT.
Jaké bariéry?
Těch je celá řada. Uvedu například infrastrukturu - zejména solidní úroveň použití skutečného vysokorychlostního internetu. Pokud chce investor vybudovat inovační, vývojové či datové centrum, potřebuje komunikační infrastrukturu, potřebuje samozřejmě i fyzickou dostupnost. Přesto mnoho odborníků může pracovat i ze svého bydliště, ale musí mít kvalitní napojení. Další bariérou je vzdělání.
Vždyť se často uvádí, že u nás je úroveň vzdělání dobrá?
U ICT oborů chybí skutečně odborná specializace, tak aby absolvent byl použitelný okamžitě pro praxi. Stále je malé propojení vzdělávacího systému s praxí a chybí motivace ke studiu technologických oborů. Přestože se vysoké školy snaží otevírat ICT obory, stále chybí odbornost podložená i zahraniční praxí. Vyslat studenta na rok do zahraničí na stáž v oboru by měla být povinnost. To vyžadují nejen potenciální investoři do ICT, ale i současní ICT zaměstnavatelé. Důvodů je celá řada, ale výsledkem je to, že investoři z ICT se stěhují jinam.
Za příznivějšími podmínkami?
Samozřejmě. Protože dravější země postřehnou, že u nás něco chybí, či se některá z podmínek zhoršila a obratem tento nedostatek Česka vynahradí a investorovi tu hodnotu nabídnou. Přístup Česka k tomuto problému je dobře vidět na takzvaném GSL Indexu. To je renomovaná mezinárodní studie hodnotící atraktivnost jednotlivých zemí pro umístění služeb s vysokou přidanou hodnotou. Zatímco v roce 2004 byla Česká republika na čtvrtém místě žebříčku, v roce 2009 se propadla na 32. příčku mezi padesátkou hodnocených zemí.
