Rychnov nad Kněžnou - Odvrácenou stranu úspěchu společnosti Škoda Auto poznávají obce v okolí Kvasin na Rychnovsku, kde sídlí výrobní závod největší tuzemské automobilky. Řešení problémů s dopravou, černými ubytovnami a drobnou pouliční kriminalitou, které přišly do oblasti spolu s tisíci zahraničními dělníky, bude hledat i vláda.
V Rychnově nad Kněžnou a v obcích Kvasiny a Solnice jsou při každém střídání směny − třikrát denně − zacpané příjezdové cesty. Podle starostů obcí je třeba urychlit dostavbu obchvatů, které by místním umožnily využívat městské komunikace bez každodenních kolapsů dopravy. "Parkuje se všude, špička během střídání směn trvá až půldruhé hodiny," říká starosta Solnice Jan Hostinský.
Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka je úspěch Škody v Kvasinách větší, než sama továrna čekala. Situace, o které už jednal i s premiérem Bohuslavem Sobotkou, má podle ministra zatím řešení v posílení policejních hlídek a výstavbě nových ubytoven.
Pomoci se snaží sama automobilka, což potvrzují i starostové. "Škoda Auto pro region vyjednala veřejné investice v hodnotě téměř tří miliard korun na rozvoj dopravní infrastruktury, rozvoj průmyslové zóny a další projekty jednotlivých obcí," uvedla mluvčí továrny Jana Bahníková.
Dalším opatřením je zavedení autobusových linek ve spolupráci s Královéhradeckým krajem. "Od ledna je v plánu také zavedení přímého vlakového spojení Hradec Králové − Kvasiny, naší snahou bude přesunout co největší podíl dopravy na železnici," doplnila mluvčí.
Starosta Rychnova nad Kněžnou Jan Skořepa poukazuje na další problém, který ještě není zcela zřejmý, ale brzy může razantně zasáhnout do chodu obcí. Je to pokřivení pracovního trhu, při nezaměstnanosti kolem 1,5 procenta se těžko hledají běžné profese.
"Účetní nebo kuchaře dneska neseženete, všichni jsou v automobilce," tvrdí starosta Rychnova. Situace se bude v tomto ohledu ještě zhoršovat, kromě vlastní automobilky rostou v okolí další továrny jejích subdodavatelů, kteří také zaměstnají tisíce lidí.
Strach nad městem
V centru Rychnova nad Kněžnou, kde parkuje i na české poměry nezvyklé množství škodovek, je ve všední den dopoledne živo. Úzkou křižovatkou poblíž morového sloupu na náměstí projíždí jedno auto za druhým, trojice mladíků se u kašny překřikuje hlasitou polštinou.
"Teď se nikdo nebojí, ale jak se setmí, je to jiné. Holky, které tu obsluhují, už nechtějí chodit samy večer domů. Mají ze skupinek cizinců, kteří se tu v noci potulují, strach," říká recepční Irena Janečková z penzionu U Zvonu, který je blízko domu, kde v roce 1825 sepsala slavnou Domácí kuchařku Magdalena Dobromila Rettigová.
Až donedávna byl Rychnov zapomenutým městečkem pod Orlickými horami. S jedenácti tisíci obyvateli je sice maloměstem dodnes, klidným a dřímajícím však určitě ne. Příliv dělníků do závodu Škodovky v blízkých Kvasinách udělal z části Podorlicka, kdysi významné jen nadprůměrným výskytem českých obrozenců, výjimečně úspěšnou průmyslovou aglomeraci.
Čeština se tu už zase mísí s jinými jazyky. Ze šesti tisíc lidí, kteří v Kvasinách pracují, sem většina přišla odjinud, zejména z Polska, Ukrajiny, Slovenska, Rumunska, Bulharska či Maďarska.
Rodiště spisovatele Karla Poláčka se s tím těžko sžívá. I přes to, že místní obchody a restaurace vydělávají a prosperita je vidět i na opravených fasádách, nových autech a rodinných domech. Jenže tady se přece vždycky znal každý s každým.
"Když přijedeme pozdě večer z hraní, zajdu ještě někdy na kafe. Zatímco dřív jsem z deseti chodců, kteří šli v noci v centru proti mě, znal skoro všechny, dnes někdy nepoznám nikoho," vypráví rychnovský muzikant a majitel soukromé hudební školy Roman Dostál.
Nejde jen o to, že by se teď Rychnovští méně zdravili. Značná část obyvatel města se však bojí těch převážně mladých mužů, kteří nosí široké baseballové čepice a v rukou mívají igelitové tašky plné PET lahví s pivem. Městem se šíří poplašné zprávy, kolik již znásilnili žen, okradli dětí a vyloupili obchodů.
Rvačky každý týden
Faktem je, že stejně jako v době zlaté horečky na aljašském Klondiku, jak se ostatně začíná Kvasinám a okolí pro vysoké platy přezdívat, i tady dobré mravy trpí. "Rvou se tu stále. Není víkend, aby se něco nesemlelo," říká v nonstop restauraci na náměstí v Solnici Stanislav Moravec, který sám pracuje ve Škodovce. Výčepní přikývne. "Tržby jsou díky nim slušné, ale potíže jsou čím dál větší," říká.
Nelze se divit ani obavám žen a dívek. "Holky, které ke mně chodí na hodiny, říkají, že na ně často pokřikují. Většinu z nich už vodí maminky," říká Dostál. Party mladých gastarbeiterů jsou navíc často hlučné a nijak zvlášť si nepotrpí na pořádek. "Dělají hrozný binec, na zastávce po nich vždycky zůstane svinčík. Stydím se za ně, nedělají Polsku dobrou známku, a to jsem odtud sama přišla před 36 lety," postěžovala si sedmdesátiletá žena z Kvasin.
Podle policejních statistik na Rychnovsku narostla zejména v posledním půlroce drobná kriminalita. Zatímco v roce 2013 tady došlo k více než šesti stům výtržnostem, krádežím v obchodech či přestupkům v dopravě, za letošek už je jich přes 1500. Podíl cizinců na nich byl v předchozích letech většinou v jednotkách procent, letos je to už přes 21 procent.
Náprava bude těžká. Podle starosty Rychnova nad Kněžnou Jana Skořepy je třeba stavět byty a posílit městskou policii. A kvůli věčně ucpané spojnici mezi Rychnovem a Solnicí urychleně dobudovat obchvat. "Na něco stačíme sami, na něco ne. Od státu potřebujeme podporu výstavby infrastruktury a nájemních bytů," říká Skořepa.
Práce, pivo, spánek. Stále dokola
Se zvýšenou kriminalitou se potýkali všude, kde vznikly nové průmyslové oblasti. Někteří starousedlíci se přesto dokážou nedívat na lidi, kteří do nich přicházejí, jako na problematickou masu. "Je mi těch kluků v lesklých soupravách a s igelitkami i líto. Dohnala je sem nějaká nedobrá situace. Jsou vykořenění, hledají svoje místo, ukotvení. Nemají to lehké," míní hudebník Dostál.
Například čtyřiadvacetiletý Polák Michal Mankevicz je gastarbeiterem už čtyři roky. "Doma nebyla práce. Na Dole Paskov jsme dřeli a výdělek byl skvělý, jenže to skončilo," říká mladý muž, který bydlí na ubytovně v Solnici s dalšími dvěma dělníky na pokoji. Zatím jeho život vyplňuje jen práce na tři směny, tři pravidelně se opakující části mají i jeho všední dny.
"Kiedy nie pracujemy, jdeme na pivo, pak spánek a zase praca. I tak zawsze dokola," říká směsicí polštiny a češtiny mladý muž, který by v Česku rád zůstal natrvalo a našel si tu přítelkyni.
To by měl být podle starosty Kopřivy ten nejlepší recept na zklidnění oblasti. "Potřebujeme, aby si sem přivedli i své rodiny, nebo si je tu založili. Člověku, který si sem jede jenom nakopat zlaté nugety, je jedno, jak vypadá bezpečnost ve městě. Až mu tady budou chodit děti do kroužku, bude to vnímat jinak," věří.
