Praha - Ministr práce a sociálních věcí Jaromir Drábek na jednom setkání s podnikateli prohlásil, že Česká republika má nejnižší míru chudoby z celé Evropy.
Když to převrátíte, znamená to, že míra blahobytu je u nás relativně vysoká. Jenže vztaženo k produktivitě práce - je blahobyt, v němž žijeme, zasloužený?
"Vím, že řada sociálních skupin jako důchodci, matky s dětmi a podobně, to nemá jednoduché, ale pravda je taková: žijeme si nad poměry," říká Radomír Sabela, výkonný ředitel divize outsourcingu společnosti Okin.
Řada lidí ovšem předvídá, že k nám krize ještě dojde a že si to budeme mít možnost uvědomit…
Podívejte se, čím si prošly po krizi západní země, kolik lidí ztratilo práci, jak se snížila tamní životní úroveň a jak hluboko musely zajít různé adaptační terapie. My jsme zatím žádnou adaptací neprošli a až to na nás dolehne, jsem zvědav na reakci. Jestli se nepřizpůsobíme, budeme mít velký problém.
Jaký druh adaptace máte přesně na mysli?
Myslím si, že se u nás neuživíme jen rukama, ale že se budeme muset více činit hlavou. A živit se hlavou, znamená mít dobrý vzdělávací systém. Ten totálně zdevalvoval a kvalita školství navzdory různým pokusům pořád klesá. Navíc, podíváte-li se na to, jaké firmy investují do Česka, stále jsme jakousi montovnou západu.
Neříkám, že manuální práce je špatná práce. Často jde o výrobu, která je sofistikovaná, náročná, ale je to strojová práce alá robot, která nás dlouhodobě neuživí. Pokud nenastane obrat a Česko nezačne produkovat mozky spíše než ruce, pokud se nezačne pracovat chytřeji, produktivněji a tvrději a nezačneme žít skromněji, těžká doba ještě přijde.
Jak to konkrétně souvisí se školstvím?
Je potřeba přidat tzv. soft skills, které se dnes na školách neučí. Je třeba věnovat se výchově k týmové práci. Učí se individualistickému datovému systému, narvi do sebe data, udělej zkoušku a je to OK. Není to OK, protože data si najdu kdykoli na internetu, ale když neumím práci s lidmi, práci s projektem, práci v multinárodnostním týmu, nemám šanci uspět.
Jenže tohle by musel někdo napřed naučit učitele. Protože spolupráce akademického sektoru s praxí moc nefunguje.
Jistě, ti, co mají ambici a odvahu řídit svůj život, nepůjdou do školství, ale zúročí svou odvahu někde jinde. Devalvace vysokých škol nastala ve chvíli, kdy se školství u nás stalo komoditou. Školy honí studenty za každou cenu, aby dostaly příspěvek od státu, a z toho se udělá business.
Studoval jsem na Harvardu i různě po světě a všechny dobré školy sice mají velmi silný ekonomický rozměr, ale neuniká jim podstata, proč existují: musí mít dobré mozky a učitele. A úspěch školy se neměří podle toho, kolik obrátí peněz za rok, ale podle toho, kolik absolventů se ocitne v CEO pozicích po roce, po třech, po pěti letech.
Třetí důvod špatné úrovně je politická rovina; všichni se bojí přiznat, že za kvalitní školství je třeba platit. Jsem zastáncem toho, aby se za školství platilo a aby se studentům usnadnil přístup k finančním nástrojům.
Čechům chybějí hodnoty
Tím se dotýkáme oblasti hodnot a motivace. Jako stát stále nevíme, kam míříme a kam chceme mířit.
Myslím, že o těch hodnotách je to pravda. V polovině 90. let byl jedním z mých prvních šéfů Američan, který dlouhá léta působil v AT&T, byl dlouho v Japonsku a pak se octl v ČR.
"My v USA žijeme podle nějakých hodnot," říkával, "máme křesťanské hodnoty, chodíme do kostela, a nemyslíme to formálně, skutečně se podle toho snažíme žít. V Japonsku přežívají hodnoty z předminulého století, spíše jako etický kodex, který se lidé většinou snaží dodržovat, byť ne příliš důsledně. Válcuje je industrializace a fakt, že ústava byla napsána Američany, takže tam je střet tradiční japonské kultury s tou americkou, která tam přichází. Ale tady v Česku? Já tady nevidím žádného Čecha, který by žil podle nějakých hodnot."
To člověku nedojde, když v tom prostředí žije. A je dvojnásob škoda, že aspoň stát nemá vizi, protože čím menší země, tím menší vliv a tím větší potřeba nějakou vizi mít.
Zase abychom nebyli takovými škarohlídy - myslím, že se generační výměny postarají o změnu i v téhle oblasti.
To určitě. Nedávno jsem absolvoval pohovory se členy svého managementu, které dělám každé dva měsíce a při nichž si říkáme něco o výsledcích práce, ale i o tom, jak se cítí, co je trápí, co potřebují ode mne. A šest z nich, aniž by se dohodli, mi řekli: "já bych chtěl být především slušným člověkem."
Je jim v průměru kolem 28 let a je pro ně důležité, aby existovala rovnováha mezi pracovním a privátním životem, aby nešidili rodinu, aby dělali úspěšně a poctivě svoji práci - a aby při tom všem zůstali slušným člověkem. To je dobrý signál, ne? Ohlasy hodnot…
Pracujete teď ve firmě, která je v podstatě firmou rodinnou. Je toto prostředí více nakloněno k tomu, všímat si věcí, o nichž mluvíme? Je snazší pěstovat podnikovou kulturu?
Jak je business globalizován, více se individualizuje. Kolik lidí dnes pracuje z domova? V Americe většina, tam dnes již "offices" téměř nejsou. Jenře když člověk začne pracovat z domova, je to první eroze pro podnikovou kulturu. Ta se dnes vytrácí. U rodinné firmy třeba našeho typu je to snazší, ale ne automatické. Stojí hodně práce, aby firma věděla, proč jsme tady, co je náš smysl a kam jdeme.
Budoucnost je v Outsourcingu
Jaký je tedy smysl Okinu?
Kdybych to měl říct, za divizi outsourcingu, "message", kterou chceme komunikovat, je několikavrstevná: chceme být business partnery pro naše klienty; chceme být zdrojem inovací pro klienta a chceme být transparentní a jednodušší.
Chceme, aby se vědělo, že děláme byznys na dané slovo. Nepotřebujeme hradbu právníků, předpisů, regulí a zákonů. A konečně, péče o lidi. Klient musí vidět, že u nás je péče o lidi stejná, nebo dokonce lepší než u konkurence.
Outsourcing je hodně i o kultuře prostředí, o tom, co je vnímáno jako důležité. Je český byznys na outsourcing kulturně naladěný?
Je pravda, že si managementy ve střední a východní Evropě často říkají, že čím více toho firma vlastní, tím líp. Pocitově v naší kultuře platí, že čím více subjektů nebo provozů velím, tím jsem větší boss a tím jsem lepší. To tak ale samozřejmě není.
V Americe, Británii, Francii a Německu se velké firmy nebály outsourcovat již před 10 lety. Došlo jim, že s pomocí konzultantů a poradců můžete spravovat procesy do nějaké úrovně, ale pak už je potřeba změnit systém radikálně, a to je ten moment outsourcingu. Když dáte podpůrné činnosti, které vás neživí, na starost někomu, kdo to udělá lépe a chytřeji, odpadne obrovský kus práce, takže se můžete věnovat tomu, co je pro vás klíčové a co vás živí. Ale to k nám musí dojít.
Je outsourcing u nás záležitostí velkých firem, anebo i středních a menších?
Myslím, že postupně se dostává i do středních firem. Ale pořád jde spíše o okrajové činnosti jako facility management. Odvaha sáhnout do financí, do HR nebo do supply managementu je stále malá. Dám vám příklad: o Okinu to není moc známo, ale my již 7 let děláme pro velkého amerického klienta veškeré zpracování objednávek - od vzniku objednávky až po fakturaci a inkasování klienta.
Jde o telekomunikační firmu, jednu z největších na světě. A takto asi přemýšlí: proč bychom se věnovali objednávkám, fakturaci a podobným věcem, když jsme experty v něčem jiném a toto za nás někdo udělá?
Okin je myslím známější jako poskytoval služeb facility managementu. Znamená to, že chcete překlápět poměr ve prospěch outsourcingu?
Ano. Okin má dnes asi 1300 lidí, z nichž asi 500 se věnuje outsourcingu (z toho 450 v Ostravě a 50 v Praze) a 800 pracuje ve facility managemnetu. Už dnes není ten rozdíl nijak velký.
Služby, které jste v outsourcingu jmenoval, dělají i velcí globální hráči. Je na trhu vůbec ještě nějaký prostor?
My si myslíme, že tu chybí středně velký regionální hráč, který je flexibilnější a levnější než giganti. Každá firma, která doroste do nějaké velikosti, začne trpět svou velikostí. Rozhodovací proces jí trvá velmi, velmi dlouho, stejně tak i změnová řízení, když klient něco chce. Výhoda regionálních hráčů spočívá v tom, že rychle reagují, je jednoduché s nimi pracovat a mají nejméně stejnou profesionalitu jako všichni ostatní.
Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR fórum - webového magazínu Byznys a společnost.
Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.
