Zatímco do konce loňského roku stačila ke vjezdu do center mnoha německých měst v Německu pouze žlutá ekologická známka (Umweltplakette), s prvním lednem letošního roku se situace mění. Do vymezených zón v desítkách měst mohou vjet pouze automobily, jejichž výfuky vypouštějí jen tolik škodlivin, kolik stačí na přidělení zelené, tedy nejekologičtější známky.
Platí to zejména o městech v Bádensku-Württembersku jako je například Karlsruhe, Freiburg či Ulm. V Sasku-Anhlatsku letos zpřísnili pravidla v Halle a Magdeburku, v Bavorsku pak v Augsburku.
Se žlutou známkou si nadále vystačíte v Bonnu, Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a v Porúří (Dortmund, Duisburg, Essen, Gelsenkirchen), kde ale vloni ještě stačila známka červená.
Nově se emisní zóny zavádějí například v Mönchengladbachu. Červenou známku tu ovšem zcela vynechali. Kdo chce do centra, musí mít nárok přinejmenším na žlutou plaketu.
Nárok na zelenou plaketu mají všechna auta s benzinovými motory splňujícími alespoň normu Euro 1, u dieselů pak ale pouze vozy s osvědčením o plnění emisní normy Euro 4 a 5. Výjimkou jsou auta spalující naftu s motorem s normou Euro 3, pokud ovšem mají namontován filtr pevných částic.
Známka se lepí na sklo
Známku musí mít všechna vozidla, jak osobní, tak i nákladní. Výjimkou jsou motocykly. Z povinnosti vozit známku vylepenou na předním skle nejsou vyňati ani cizinci. Za vjezd do zóny bez známky hrozí pokuta 40 eur.
Známku lze získat i na tuzemských stanicích technické kontroly po předložení originálu velkého technického průkazu. Obvyklá cena je kolem 300 korun. V Německu je cena obvykle příznivější - kolem pěti eur. Platnost známky není časově omezena, vztahuje se však jen na konkrétní vozidlo s uvedenou registrační známkou.
Německo zavádí nízkoemisní zóny postupně od roku 2008 a používá jich jako jednoho z nástrojů pro řešení problému znečištění ovzduší jemným prachem v oblastech s intenzivní automobilovou dopravou. "Inspirací pro Němce byly zkušenosti s podobnými zónami zřízenými v 90. letech ve švédském Göteborgu nebo Stockholmu, kde se osvědčily jako efektivní opatření, jež snížilo emise velmi nebezpečných jemných prachových částic až o 40 procent," připomíná Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.
Nízkoemisní zóny kromě Německa fungují také v Dánsku, Švédsku, Nizozemsku nebo Velké Británii. Zavedení nízkoemisních zón připravuje Francie nebo Rakousko a diskutuje se o nich i v řadě dalších zemí. V České republice umožňuje městům vyhlášení nízkoemisní zóny nový zákon o ovzduší. Zatím však nikde neplatí.
