V domácnosti přední prvorepublikové herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové a světoznámého dramatika, spisovatele a novináře Karla Čapka se vystřídaly dva automobily Škoda.
Byly to litrová lidovka Popular (1935) a čtrnáctistovka Rapid (1937). U vily na pražských Vinohradech stály na ulici, garáž by narušila vypiplanou zahrádku. Zato u letního sídla Strž ve Staré Huti u Dobříše ji přestavěli z kůlny. V sobotu 4. července ve 13 hodin se poprvé otevře veřejnosti - a nebude chybět rapid vyrobený na den přesně jako ten Mistrův.
Karel Čapek zažil první šok z automobilové dopravy roku 1924 ve Velké Británii: "Tehdy jsem se vracel z Londýna zdrcen, zoufalý, zhroucen na duchu i na těle; poprvé v životě jsem pocítil zuřivý a slepý odpor k moderní civilizaci." Na delší cesty se vydával výhradně vlakem, později si automobily pronajímal nebo cestoval s přáteli - motoristy, například po Oravě.
V Lidových novinách uveřejňoval fejetony jako Autovraždy (o automobilistech, kteří srazí člověka a z místa nehody ujedou) či Autouličníci o oslňování netlumenými světly. Zrušení výběru mýtného na pražských mostech (1925) přirovnal ke zrušení nevolnictví.
Postupně měnil svůj rezervovaný názor na - slovy kolegy spisovatele Jaromíra Johna - "výbušné zlotvory", v roce 1930 již psal své o 12 let mladší přítelkyni Olze Scheinpflugové: "Zvykl jsem si na auto a vidím, že člověk užije krajinu z auta nejlíp."
Karel Čapek o motorismu
"Kdo jede autem, nesmí se dívat napravo ani nalevo, jako by mu záleželo na tom, co tomu lidé říkají, nýbrž hledí přímo k cíli, trochu položen nazad a nemluví; jen tak jednou za půl hodiny prohodí, že vůz dobře péruje nebo že vzal pěkně tenhle kopec. Kromě kopců bere vůz ještě zatáčky; kilometry však nebere, nýbrž dělá. Také o špatné cestě je možno mluvit; ale zato se nemá radit šoférovi. Kdo radí šoférovi, dokazuje tím, že sedí v autě poprvé." (1925)
Karel Čapek však vůdčí list neboli řidičský průkaz nikdy nezískal. Teorii i ovládání spojky a řazení prý zvládl, jenže nedokázal couvat. V tom mu bránila ztuhlá "dřevěná páteř", následek Bechtěrevovy nemoci. Mrzelo ho to, za předmnichovských mobilizací chtěl - coby nevoják - být užitečný alespoň jako spojka. S Olgou Scheinpflugovou tehdy armádě poskytli alespoň rodinný vůz Škoda Rapid řízený Václavem Motlem, jejich zahradníkem a zároveň šoférem.
Rudohnědá Škoda Popular (1935)
V 1935 jezdilo po asi 70 000 km tuzemských silnic pouze 91 797 osobních vozidel, 33 559 nákladních vozů a autobusů plus 57 029 motocyklů. Na 16. místo na světě řadila Československo bilance "pouhých" 150 obyvatel připadajících na jeden automobil. Jednou z emancipovaných mladých dam s vůdčím listem v kapse se stala i tehdy dvaatřicetiletá herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
K lidovému čtyřválci Škoda Popular o výkonu pouhých 22 koní (16 kW) se dlouholetá Čapkova přítelkyně dostala oklikou. Julius Fürth, manažer nakladatelství Fr. Borový a později také generální ředitel koncernu Lidové noviny, vzpomínal: "(Čapek) mne zavolal, že prý by Olga Scheinpflugová nutně potřebovala auto. Jednak po něm opravdu touží, a potom není dobře, když se musí samotná po představení vracet noční Prahou domů. Nabídl by jí peníze, ale ví předem, že by je nepřijala. Nemohl bych to nějak zařídit? Samozřejmě diskrétně! - Promluvil jsem si s Olgou… Nemusela by mít pohromadě větší hotovost a vůz by nám, firmě Borový, splácela z honorářů. Byla nadšena. Neřekl jsem ovšem, že jí budeme předpisovat větší honoráře a rozdíl pak odepisovat Karlu Čapkovi z jeho konta."
Bez rádia i topení
Podle ručně psaného záznamu v archivu mladoboleslavské automobilky Škoda byla lidová Škoda Popular vyrobena 15. května 1935. S karoserií rudohnědé barvy "Maron" korespondovalo hnědé čalounění skromně vybaveného interiéru. Hrdá majitelka si lidový vůz převzala v úterý 28. května v prodejně Škodovky vedle pražského Obecního domu.
Šlo o uzavřený čtyřmístný automobil s jediným párem dveří. Na délku popular měřil jen 3770 milimetrů, s 1360 mm byl podstatně užší než současné automobily a bez posádky vážil pouhých 750 kilogramů.
Chyběly nejen posilovače brzd nebo řízení, ale také topení či autorádio, o dnešních asistenčních systémech nemluvě. Na nejvyšší rychlostní stupeň, trojku, popular uháněl až devadesátkou při 7,5litrové spotřebě. Skromný model postrádal diferenciál, takže zadní pneumatiky v zatáčkách třením pískaly.
Bratr Karel Scheinpflug ostatně jednou prohlásil: "Olga se řídit bála, a to právem. A tak stálo autíčko před domem a střídali se na něm různí placení i neplacení šoféři."
Předsvatební cesta
Škodou Popular s najatým profesionálním řidičem se umělecká dvojice vydala na první delší společnou dovolenou, léto 1935 strávila v Alpách. Doma nechal Karel Čapek rozepsaný román Válka s mloky. Při zastávce ve Gnadenwaldu u rakouského Innsbrucku požádal Olgu o ruku - prý anglicky: "Do you wish to marry me?" Domů se vraceli oklikou přes Slovensko, 26. srpna 1935 dovezl osvědčený řidič Knauer snoubence na Vinohradskou radnici v Praze.
Dopis Škodovce
Ráda podepisuji, že zasněžené hory v pozadí jsou nekašírovaná skutečnost a naprosto žádné divadelní dekorace. Jsou to pasy Švýcar a Dolomit, jichž výšku 2 200 m Popular vyjel bez práskání bičem. Mám na svůj malý vůz hezké vzpomínky jako žena i jako šofér, tak až ho roztrhám, koupím si asi zase něco z Vašich stájí.
Srdečně
Olga Scheinpflugová
Z reklamy automobilky Škoda, 1935
Cestování na Strž
Jako svatební dar dostala umělecká dvojice od podnikatele Václava Palivce, švagra Čapkovy sestry Heleny, k doživotnímu užívání dům z 19. století na romantickém místě pod hrází rybníka Strž u Staré Huti nedaleko Dobříše. Karel Čapek si to tu doslova zamiloval a poslední tři roky života (1935-1938) tady trávil převážně zvelebováním domu i zahrady.
Navštěvovali ho tu přátelé, hvězdy typu Ferdinanda Peroutky (dnes tu v jeho podkrovní světničce najdete řadu autentických předmětů, od psacího stroje přes dýmku a župan po obleček pro pejska), Hugo Haas, Adina Mandlová, Jiřina Šejbalová a další. Od roku 1963 je dům zpřístupněn coby Památník Karla Čapka.
Trasa cesty z vily na pražských Vinohradech vedla po staré silnici směrem na Dobříš přes tzv. Andělské schody. Zbytky nevyužívané silnice slouží dnes pro setkávání majitelů automobilových veteránů, tradice místního závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště sahá do roku 1908. Dnes tudy vede dálnice na Strakonice.
"Smrděnka" Škoda Rapid (1937)
V březnu 1937 se v domácnosti Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka objevil silnější stroj značky Škoda, dělající čest svému jménu Rapid, tedy rychlý - dosahoval tempa až 100 km/h.
Rapid byl o polovinu dražší než popular, uzavřené dvoumístné provedení přišlo na 29 900 korun. Vůz s podvozkem vyrobeným 12. ledna 1937 a zkompletovaný o den později převzala jeho majitelka uváděná v análech Škodovky již jako "Olga Scheinpflugová-Čapková" v pondělí 8. března, den po oslavě posledních narozenin prezidenta Masaryka.
Řízení rapidu převzal "Motlík", člen Čapkovy domácnosti Václav Motl. V létě 1937 vezl Olgu s Karlem rapidem do Alp. Z nostalgie opět navštívili místo svého zasnoubení v Gnadenwaldu, ale pražským autoklubem pečlivě vypracované itineráře osvědčené při dřívější výpravě je tentokrát dovedly až na úpatí Mont Blanku, do Chamonix.
Zdá se, že škodovka ujela nejméně 3500 kilometrů. Při zdolávání tehdy zánovní vysokohorské silnice na Grossglockner navíc rapid, přezdívaný "Smrděnka", deklasoval dva mnohem dražší a výkonnější americké vozy, značek Packard a Nash, přátel, kteří umělce doprovázeli.
Trasa cesty rapidem, 1937 (cca 3500 km)
Praha - Benešov - České Budějovice - Dolní Dvořiště - Linz - Bad Ischl - Salzburg - Sankt Johann - Heiligenblut - Lienz - Dobbiaco - Cortina d´Ampezzo - Canazei - Bolzano - Fondo - Tione di Trento - Brescia - Bergamo - Lecco - Colico - Como - Lugano - Bellinzona - Locarno - Domodossola - Brig - Martigny - Lausanne - Genève - Chamonix - Thonon les Bains - Aigle - Interlaken - Luzern - Zürich - Feldkirch - Landeck - Gnadenwald - Innsbruck - Salzburg - Traunstein - München - Deggendorf - Železná Ruda - Klatovy - Plzeň - Praha
Osudy škodovek a garáže na Strži
Léto 1937 v rapidu bylo poslední klidnou dovolenou. Napřesrok už se stupňovala sudetská krize a necelé tři měsíce po Mnichovu, na Boží hod vánoční roku 1938, Karel Čapek zemřel. Řidič Václav Motl za ním rapidem vozil lékaře, včetně věhlasného internisty profesora Josefa Pelnáře z Říčan. Po spisovatelově smrti se "Motlík" navzdory ledovce vydal do Staré Huti pro sochaře Karla Dvořáka, který sňal svému příteli posmrtnou masku.
"Chci, aby mi odlil jeho ruku, pravičku s mozolem od psaní na prostředním prstu," přála si tehdy vdova. Motla doprovázela manželka: "Nebyla ta obvyklá cesta na Strž tentokrát ani trochu radostná. Rapidem se plazili do Staré Huti asi tři hodiny. Silnice byla jedno sklo. Naštěstí tenkrát auta ještě tolik nejezdila, a tak s úspěchem zdolali i pověstné Andělské schody, kde to s nimi smýkalo od jednoho kraje silnice ke druhému."
Mimochodem u dvojvily bratří Čapků na pražských Vinohradech garáž nikdy vybudována nebyla, škodovky parkovaly na ulici před domem, někdy snad v pronajatém stání na jiné adrese.
Poslední zmínka o automobilu Škoda Rapid se váže k létu 1945. Tehdy jím Olga Scheinpflugová zachránila ze Strže Čapkovy písemnosti, zabrané důstojníky Rudé armády, naložené auto prý do Prahy odtáhl vojenský džíp.
Podle dostupných informací se autentické škodovky nedochovaly. Vystavený vůz Škoda Rapid - zapůjčený ze soukromé sbírky Jiřího Valacha v Ratajích u Kroměříže a připravený s pomocí našeho společného kamaráda, tatrováka Jiřího Táborského od nedaleké Bystřice pod Hostýnem - však typem odpovídá dvoudveřové uzavřené karoserii a od originálu se liší pouze v drobnostech.
I jeho podvozek byl smontován 12. ledna 1937 a vůz dokončen 13. ledna, tedy na den přesně jako rapid Olgy Scheinpflugové. Nevěřící Tomáše odkazuji na "knihy motorů" s ručně psanými dobovými záznamy o vyrobených vozech, jak se dochovaly v archivu mladoboleslavského Škoda Muzea.
Vystavený rapid Jirky Valacha navíc také původně vlastnila emancipovaná žena, jistá Lilien Krinwaldová z Raškovic v Beskydech. Převzala si jej pro změnu v brněnské prodejně okřídleného šípu.
Garáž na Strži, ve druhé polovině 30. let vzniklá přestavbou hospodářských stavení, zůstala zachována ve velmi autentické podobě. Na vlastní oči se můžete přesvědčit o výjimečnosti jejího zdiva. Černé tvárnice se vyráběly ze strusky, odpadního produktu místní metalurgické výroby. Je to velmi křehký materiál se skelným povrchem a ostrými hranami.
Technické údaje:
| Škoda Popular | Škoda Rapid | |
| Datum výroby | 15. 5. 1935 | 12. 1. 1937 |
| Druh motoru | benzinový čtyřválec | benzinový čtyřválec |
| Objem válců | 995 cm3 | 1386 cm3 |
| Výkon | 16 kW (22 k) | 23 kW (31 k) |
| Převodovka | 3st. manuál | 3st. manuál |
| Brzdy | bubnové mechanické | bubnové kapalinové |
| Celková délka | 3770 mm | 4030 mm |
| Šířka vozu | 1360 mm | 1510 mm |
| Výška vozu | 1500 mm | 1550 mm |
| Nej. rychlost | 90 km/h | 100 km/h |
| Hmotnost | 750 kg | 1070 kg |
| Spotřeba | 7,5 l/100 km | 9,5 l/100 km |
| Původní cena | 19 900 korun | 29 900 korun |
| Vyrobeno | 22 486 ks* | 6 848 ks* |
* Průběžně modernizované populary byly vyráběny v období 1934-1947, rapidy v letech 1935-1947. Kromě Československa našly zákazníky v desítkách zemí světa. Škodovka se hlavně díky nim stala v roce 1936 největší domácí automobilkou, kterou zůstává bez přerušení dodnes.
