"Jedeme do mekáče!" Kdo má doma děti, na cestách autem tyto výkřiky od zadních sedadel určitě slýchává pravidelně. Když není čas a je naopak hlad, malí pasažéři mají jasno v tom, kde si dát rychlé občerstvení do auta. Odporovat není snadné, těžko se na dlouhých štrekách přemlouvá děti, že by se mohlo jet jinam.
Redakce se rozhodla k realizaci trochu netradičního testu nejznámějších fast foodů, které mají drive-in výdejní okénko. A to proto, že na českých dálnicích přibyla další možnost, kde si koupit jídlo do vozu a najíst se po cestě. Česká Bageterie Boulevard totiž postupně na svých pobočkách v Česku i na Slovensku otevírá také drive-thru a chce se postavit hegemonům v podobě McDonald's i KFC.
"Chceme přinést revoluci ve stravování na cestách. Naše restaurace totiž nejsou typické fast foody, které dnes většinově obklopují dálnice. Do několika let pokryjeme celou dálniční síť," pronáší sebevědomě Bageterie Boulevard a postupně u svých restaurací zprovozňuje drive-iny. Čerstvě otevřenou pobočkou BB je ta u exitu na Loket na D1.
Firma si zakládá na tom, že nabízí "lepší" rychlé občerstvení. Jenže - vezmou ho na milost právě ti, kteří nakonec vždy rozhodnou, kde se bude o přestávkách na dálničních odpočívadlech po cestě na dovolenou jíst? Máme k ruce tři nekompromisně přísné testery, tři spolužáky 4. třídy na pražské základní škole. Bigi (10 let), její kamarádku Máju (10 let) a devítiletého Bena.
Bez svačiny i oběda
Děti, poučené, jaká práce je čeká, si nedaly ve školní jídelně oběd, Bigi dokonce ani nesvačila. Po nástupu do auta okamžitě vykřikují: "Mekáč!" Po přemlouvání, aby nejdřív, řádně vyhladovělé, vybíraly z menu z "bagetky", jak prý tomuto občerstvení říkají, vyrážíme na pobočku u Rudné na D5.
BB znají, občas tam prý zajdou po škole. "Kupujeme si tam pečené brambory, ty jsou dobrý. Ale někdy jsou pálivý," připouští Bigi. I Ben má od Bageterie rád brambory. "Bagety moc nejím a nemám ráda sýry, takže si tu nikdy nevyberu," říká zklamaně Mája.
Přesto nejdřív navštívíme na poměry rychlých občerstvení příjemně útulný interiér restaurace, aby se děti v menu zorientovaly a zkusily třeba něco nového, co neznají. Jejich pozornost ale okamžitě upoutá koutek s míčky, kam se radostně vrhají. BB tedy získává bod za zabavení dětí na cestě. Venku je navíc sice malé, ale příjemné hřiště s měkčeným povrchem. Dostáváme je zpět do auta po nalákání na palačinku.
Necháváme zcela na našich testovacích expertech, na co mají chuť. Chtějí brambory, ale "nepálivé". Od obsluhy se dozvídáme, že zrovna tohle zaručit nemohou, záleží prý na výrobně, jaké zrovna dodá. Někdy pálí víc, jindy míň.
Děti trvají na svém a vybírají košík pečených brambor s kečupem a tatarkou, palačinku s nutellou a banány a nápoj s mangem, yuzu a višní. Po lehkém nátlaku, aby přece jen zkusily bagetu, objednávají dohromady pro všechny malou šunkovou, bez sýra. Objednávat si polévku do auta nechtějí.
Kvůli palačince jsme museli asi sedm minut čekat na odstavné ploše. BB ale získává body za praktické balení všeho, co jsme objednali. Vše je v tašce, za kterou se neplatí navíc, uvnitř bylo i dost ubrousků. Což - jak se nám potvrzuje později - vůbec není samozřejmost (v obou případech zdravíme do KFC).
Brambory naštěstí tentokrát nepálí a dostáváme je v praktické misce s plastovými příbory, palačinka je zase naservírovaná v placatém papírovém kornoutku. Náš strach z toho, jak po prvním čokoládovém testu dopadne interiér testovacího Mercedesu-Benz EQS SUV, byl trochu zbytečný. Ale ještě není všem experimentům konec.
"My jsme dokonce ani do dneška nevěděly, že tu mají palačinky, ty jsou dobrý!" chválí děti jídlo jednohlasně. "Brambory tu miluju, připomínají mi moje dětství," komentuje Ben, když se labužnicky pouští do jídla. Děti se perou o poslední kousek a nakonec pozitivně hodnotí i ovocné pití, které se jim zpočátku zdálo moc kyselé. Půl bagety ale nechávají, prý jim nechutná.
Další štací je KFC. Pobočka na Zličíně u hypermarketu Globus má tu smůlu, že je zde málo prostoru jak na parkování, tak i na průjezd uličkou drive-thru, s velkým autem se tu špatně manévruje. Ani uvnitř, ani venku není žádné vyžití pro děti. Za prostředí má bod dolů.
I když obě slečny předem fast food kritizují za to, že nabízí moc pálivé jídlo, a proto tam nechodí tak rády, všichni moc dobře vědí, co si z menu vybrat. "Chci cheeseburger, je skoro stejně dobrej jako u mekáče, ale kuřecí," má jasno Ben. Mája má v KFC ráda malý Twister, v tortillové placce zabalený kousek smaženého kuřecího masa se zeleninou a dresinkem, k tomu hranolky. Bigi má velký hlad a volí dětské menu, které sestává ze smažené kuřecí paličky, hranolků a pomerančového džusu. Přiobjednávají ještě dvakrát mangovou limonádu.
"Pitíčko je nejlepší, i hranolky tu ujdou, skoro jako v mekáči," komentuje Mája. "Já tu mám ráda hračky, jsou lepší než v Happy Mealu," dodává Bigi. Jako problém se ale ukáže kus mastného smaženého kuřete z dětského menu. Pokud je rodič nepoučený, asi ho zaskočí, že v tašce, za kterou se připlácí pět korun, není ani jeden ubrousek. Asi vám je v okénku dají, když si o ně řeknete, ale u takového typu dětského jídla by to snad měla být samozřejmost.
Návštěvu nedalekého McDonald's naše testovací trojice vnímá jako odměnu a my jsme překvapení, že stále nemají dost. Odtrhnout je od dětského plastového hradu se skluzavkou je skoro nadlidský úkol a ještě těžší je vylákat je z dětského koutku uvnitř restaurace, kam je bereme jen pro formu, aby si zkusily vybrat z menu ještě něco, co neznají.
Čímž se potvrzuje, proč děti tak rády jezdí "k mekáči". "Protože je fajn tu zastavit a pohrát si. Nás vlastně nebaví v autě jíst, radši chceme, aby se zaparkovalo a šlo se dovnitř si objednat na dotykové tabuli," komentují jednohlasně.
V drive-inu si objednávají cheeseburger, krabičku s 20 nugetami, hranolky a samozřejmě zmrzlinu. McFlurry má Mája poprvé, bojuje s množstvím a nakonec přiznává, že jí ani nechutná. Jídlo si ale chválí. "Mekáč je mekáč, je to nejlepší, nikdy to nepálí, chutnají mi hranolky," hodnotí uprostřed druhé řady Bigi. "Ale jedna věc mi vadí, ty dřevěné lžičky, kvůli nim zmrzlina chutná hůř," dodává Mája. Děti by také ocenily, kdyby v McDonald's nabízeli rozmanité ovocné limonády. My máme výhrady k tomu, že v tašce je jediný ubrousek, zachraňujeme s ním alespoň pár kapek kečupu.
Ať se to odborníkům na zdravou stravu nebo výchovu dětí v Čechách líbí, nebo ne, většina z nich má na cestách ráda americký fast food s dvěma zlatými obloučky. Třeba i proto, že jídlo nepálí, že hranolky jsou přesně takové, jaké jim chutnají, a že se nugety snadno jí. Bageterie to možná u dětských strávníků nebude mít tak jednoduché.
Soudě dle návštěvnosti Bageterie Boulevard u drive-thru na D5 se jí ale daří, čeští řidiči jsou evidentně rádi, že mají na cestách rozmanitější výběr. Chvílemi se tvořily i drobné fronty. Stálo by za to pozorovat, jestli uvnitř nesedí pouze dospělá posádka. Anebo zda si auta vpředu neobjednávají moc palačinek.
Bageterie Boulevard, KFC, nebo McDonald´s?
Tři děti možná není velké publikum, ale po sondě v našem širokém okolí se potvrzuje, že McDonald´s to s dětmi zkrátka umí. I tím, že součástí restaurace bývá hřiště i dětský koutek. Jakmile v nízkém věku ochutnají jejich jídlo, rády se tam vrací. Chutná jim skoro všechno. KFC si je pálivějšími jídly získává až v pozdějším věku, a to je na vytvoření závislosti už trochu pozdě.
Bageterie Boulevard má pár jídel, kterémi si děti získají. Ale to hlavní, co mají dokonce v názvu, zřejmě neosloví takové množství dětí jako zbylé dva fast foody.
Test trive-thru jsme absolvovali i proto, abychom zhodnotili i test "zabalenosti" jídla od všech řetězců. Zpočátku to vypadalo slibně. Po odevzdání dětí ale přesto počítáme "ztráty". Či spíš, co v kabině přibylo a dalo práci to vyčistit. Několik zapadlých a na podlaze rozšlapaných hranolků, kečup, mastnota od smaženého kuřete z KFC, drobky ze strouhanky, zrnka soli.
Rychlé občerstvení je rozhodně lepší jíst s dětmi v restauraci, od mastnoty je pak umýt a nezaneřádit si kabinu. Na většině míst mají pro ně i vyžití, tak aspoň takový nápor cukru a tuků trochu vyběhají.
