"Strávil jsem celou řadu hodin řízením staré Supry na okruhu Nürburgring," říká šéf značky Akio Toyoda. "To auto je něco jako můj starý přítel, který má pevné místo v mém srdci," dodává a vzpomíná, jak ho trápilo, když konkurenti ukazovali jeden koncept sportovního auta za druhým, který pak mířil do prodeje, a Toyota jeho milovanou Supru už nevyráběla.
"Stejně jako řada fanoušků na celém světě jsem toužil po tom, aby se Supra vrátila," říká muž, jehož nadšení umožnilo i vznik jednoduchého kupé GT86 s pohonem zadních kol.
Trh se sporťáky ale nezažívá dobré časy. Lidé raději kupují SUV, a nepřispívají jim ani limity emisí. Stejně jako v případě GT86, kterou vyvinula ve spolupráci se Subaru, se i u Supry Toyota chtěla s někým spojit, aby se podělila o náklady.
A vzhledem k tomu, že chtěla zachovat základní ingredience předchozích Super, mířilo hledání vcelku jasným směrem. Kdo tak dělá sportovní auta s řadovými šestiválci a pohonem zadních kol? Není to náhodou BMW?
BMW se ostatně spolupráce s Toyotou hodí také, malé sporťáky nemají na růžích ustláno, ani když na přídi nesou znak prémiové automobilky. Mercedes zastaví výrobu roadsteru SLC, Audi plánuje konečnou pro TT.
BMW Z4 a Toyota Supra ale mohou díky tomu, že si Japonci s Němci plácli, existovat. Podle britského časopisu Car obě automobilky přišly s vlastními návrhy a pak začaly hledat místa, kde se vyplatí sdílet díly.
Zvenku jiná
Zvenku příbuznost aut rozhodně nepoznáte. Zatímco BMW se drží relativně při zemi, Toyota je divoká, však také Japonci svůj přístup označují jako "kondenzovaný extrém". Kapota je nízká a dlouhá, nasávací otvory a aerodynamické prvky obrovské, za krátkou kabinou s dvojitě prohnutou střechou se zvedá křidélko ve tvaru kachního ocásku.
Zepředu je možná trochu těžší přijít Supře na chuť, zezadu ale vypadá skvěle. Stejně tak z boku. Škoda že řada dramatických otvorů na karoserii je prostě zaslepená.
Byť ale Supra vypadá, jako by ji namaloval kreslíř japonských komiksů, vývojáři pod vedením šéfinženýra Tetsuya Tady prý důsledně sledovali cíl navrhnout zábavné auto. "Zlatým pravidlem je, aby auto mělo poměr mezi rozvorem náprav a rozchodem kol od 1,5 do 1,6," tvrdí. U Supry je tento poměr přesně uprostřed: 1,55. Jen pro srovnání: BMW Z4 má stejný rozvor a větší rozchod, poměr u něj vychází na 1,53.
Uvnitř jako BMW
Podobnost s mnichovským roadsterem začne být intenzivnější, jakmile se nasoukáte do nízko ukotveného sedadla. Pokud jste seděli v jednom z posledních BMW, budete doma. Z Toyoty tu není jediný přepínač, kromě budíků a středu volantu je všechno včetně navigace od BMW.
I když Němci nedali Japoncům svůj nejlepší systém s on-line připojením a spoustou vychytávek digitálního věku, Supra je jednoznačně Toyota s nejlepším infotainmentem. Cokoli, co by mohli v Japonsku vytáhnout ze skladu, je horší. A to samé platí i o použitých materiálech, Supra nedosahuje úrovně BMW, v porovnání s ostatními Toyotami je však o míle vpředu.
Podobnost s BMW jde ale dále, a to nemluvíme o motoru a převodovce, které také dodali Mnichovští. Auto svým chováním BMW jednoznačně připomíná. Pravověrní vyznavači japonských aut možná teď chystají demonstrace před centrálou Toyoty. Jenže ono na tom vlastně není nic špatně, Supra je totiž skvělá.
Nečekejte, že by byla tak čistým, trochu neurvalým a nekompromisním sporťákem jako GT86. V koloně se nebudete prát s těžkou spojkou, protože za vás řadí osmistupňový automat a motor si klouže prakticky na volnoběžných otáčkách. Jízdní komfort je výtečný. Ne výtečný na sportovní auto, ale výtečná tečka. O nerovnostech sice víte, ale všechny jsou příjemně utlumeny, tuhá karoserie se neotřásá a 19" kola nemlátí.
Ze Supry je překvapivě dobré auto na každý den. Tedy ne ideální: chybí zadní sedadla, odkládacích prostor je málo a Japonci neoddělili kufr od prostoru od cestujících. Budete tak neustále poslouchat chrastění nákladu, v horším případě hrozí po prudkém zabrzdění i jeho vymrštění vpřed směrem na palubní desku.
Supra vás naučí řídit
Na druhou stranu ale nečekejte, že by auto nějakým způsobem vyměklo a bylo nudné. Motor má 250 kilowattů a je ostrý, ostřejší než v Z4. Z nuly na sto Supru rozpohybuje za 4,3 vteřiny, což je o dvě desetiny rychleji než u německého vozu, který se vyrábí ve stejné továrně v rakouském Štýrském Hradci. A ten pocit, jak šestiválec chce do otáček, jak jeho síla vzrůstá s pohybem ručičky po centrálním otáčkoměru, jak se s ním snadno přejíždí a jak rychle ale přitom plynule řadí automat.
Snad jen zvuk by mohl být ve sportovním režimu intenzivnější, praskání při odřazení nebo rychlém uvolnění plynu je slyšet jakoby z dálky. Obří koncovky výfuku naznačují výraznější akustické představení.
Líbí se nám, že jízdní režimy jsou v Supře jen dva. Normal a Sport. Proč se hnát za čtyřiceti různými nastaveními devadesáti pěti parametrů, jak to dělá Mercedes nebo Audi a v omezenější míře BMW? Lidé stejně chtějí jeden mód na cestu do práce a druhý na víkendové dovádění na okreskách nebo na okruhu. Systém stabilizace podvozku se dá vypnout "na půl", aby dovolil větší sklouznutí, ale stále byl připraven zasáhnout, nebo úplně. Dobrá filozofie.
Ve sportovním režimu aktivní tlumiče účinně potlačují náklony a obratná Supra umí být rychlá jako blesk. Vyžaduje to ale také řidiče, který ví, co dělá. Auto není záludné, reaguje poměrně lineárně, ale každou chybu vám oznámí pohybem karoserie, nedotáčivostí, přetáčivostí, prokluzem kol. Sedíte nízko, těsně před přední nápravou, všechno máte sportovní terminologií "z první". Musíte se ji naučit číst a využít její přilnavost.
Jet čistou stopu je ale těžké i kvůli tomu, jak si budete na výjezdu ze zatáčky užívat sklouznutí zádě po přidání plynu. Se Suprou se jen těžko vrací domů, chcete ji řídit, déle a déle. Největším omezením je nakonec 50litrová palivová nádrž, která vás s ohledem na běžně přinejmenším desetilitrovou spotřebu donutí stavět pro benzin častěji, než by bylo milé. "Jsem přesvědčen, že jakmile lidé zkusí Supru, pochopí, že řízení auta by měla být zábava," říká šéf inženýr Tetsuya Tada. Slovy klasika: "Má pravdu, předsedo."
Konkurence z Německa i Ameriky
Toyota GR Supra
Motor: benzinový 6válec, 2998 cm3, turbo
Výkon: 250 kW při 5000 ot./min
Točivý moment: 500 Nm při 1600 ot./min
Nejvyšší rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 4,3 s
Kombinovaná spotřeba: 7,5 l/100 km
Objem zavazadlového prostoru: 290 l
Cena: 1 800 000 Kč
Toyota Supra je zážitek, který těžko hledá konkurenci. S ceníkem je to snadné, k dispozici je jedna plná výbava za rovných 1,8 milionu korun. Najdete v ní všechno: automatickou klimatizaci, adaptivní tlumiče, chytrá světla, asistenční systémy, navigaci… Připlácí se jen za barvu.
Hlavním protivníkem by mohlo být příbuzné BMW Z4, které vyjde se stejným šestiválcem a dorovnáním výbavy na stejné peníze. Navíc nabídne, díky látkové stahovací střeše, vítr ve vlasech, Supra bude díky tužší karoserii o něco rychlejší v zatáčkách a díky ostřejšímu motoru i v přímce.
Nám by hlavu více zamotal Ford Mustang, je levnější a má své osmiválcové kouzlo, s Toyotou je ale větší zábava a působí jako kvalitněji postavená.
