"Nejedná se o encyklopedii, katalogový soupis, výpis typů nebo atlas," popisuje svou knihu Petr Doležal. Publikace Motocykly v Československu na fotografiích jsou unikátní právě tím, že díky snímkům od "obyčejných smrtelníků" výmluvně popisují dobu minulou.
Petr Doležal fotky sbírá mnoho let a dnes jich má tisíce. Pořizuje je v aukcích, v antikvariátech, na burzách a z pozůstalostí, mnoho z nich také dostal darem od rodinných příslušníků, přátel, známých i neznámých. A tak si i posteskne, že u spousty fotek netuší jejich původ.
"Lidi na fotografiích tak bohužel neznám, stejně jako autory snímků. Drtivá většina z nich není popsaná, nevím datum ani lokaci. Dle typu stroje, okolí na fotce nebo SPZ se snažím identifkovat co nejvíc informací. Budu tak velmi rád, když by se mi díky knize ozvali lidé, kteří na fotkách v knize něco poznají, ať už své předky, příbuzné nebo místa a konkrétní stroje," říká sedmačtyřicetiletý rodák z Hrušek.
A přidává k dobru jednu příhodu, kdy se mu už ozvaly dvě cizí rodiny, které nezávisle na sobě tvrdily, že na jedné konkrétní fotce je určitě zvěčněný jejich dědeček.
Fotografie nejsou vždy stoprocentně kvalitní, i tak se je rozhodl pro svou unikátnost v knize použít. I proto, že poselstvím knihy je podle jeho slov ukázat tehdejší realitu.
"Dnes se mezi sběrateli a těmi, koho historické motorky zajímají, řeší zbytečné detaily. Rozpitvává se, jaký kde byl šroubek, jaký díl byl používán v roce 1954 a jaký v roce 1955 a že to nejde měnit. Mrzí mě, že se lidé do krve hádají o ničím nepodložených detailech. Proto jsem se snažil ukázat, že lidé měli motorky takové - neupravené - i makové - hodně upravené a přestavěné -, což fotky přesně dokládají," říká upřímně.
A poukazuje i na to, proč je potřeba brát informace mnohdy s rezervou. "Chtěl jsem i ukázat na stranách 200 a 201, že motocykl Jawa-ČZ 250 vypadající v roce 1957 původně, přitom původní není. Jak je patrné z následující strany, jde o upravený motocykl. Setkávám se s lidmi, kteří se hádají, že jejich stroj je originál, neboť mu to tak dědeček říkal. Ze snímků je ale patrné, že jen malé procento tehdejších strojů jezdilo bez často radikálních úprav, a tak se nemá smysl hádat," popisuje.
Prolistovávat se knihou je tak pro motoristického fanouška cenné. Vedle publikací, které už na trhu jsou a věnují se historii značek nebo konkrétních modelů, Doležalova kniha ukazuje realitu tehdejších silnic. Věčnou touhu mladíků si své stroje vylepšovat a posilovat. Nahlíží do rodinných archivů, kdy se lidé, stejně jako dnes, nadšeně fotili se svými stroji, na které dlouze šetřili a při jejich opravách a úpravách trávili celé víkendy.
Na fotkách se nadšeně smějí děti posazené na nádrže i řídítka, rozpustilé dívky se protahují jako kočky, veselé dámy v šátcích míří do továren nebo na výlet do sousedního okresu. A o jejich životních osudech nikdo dnes už neví.
I odborník na motorky si tu najde svoje. Podle nasbíraných fotek se zdá, že nejfotografovanější motorkou byla Jawa 250 Pérák. Petr Doležal to vysvětluje.
"Je to tahoun. Pérák se vyráběl v letech 1946 až 1954 a tehdy to bylo vozidlo pro denní použití, nahrazovalo nedostupný a drahý automobil. Lidé měli po válce už relativně pokoj a mír, a tak hodně fotili. I dnes je to oblíbený stroj, který je jakýmsi sběratelským zlatým středem. Značí přechod mezi levnými stroji, jako je Pionýr, Kývačka, Panelka v cenách kolem 10 000 až 80 000 korun dle stavu a vzhledu a víceméně nedostupnými předválečnými Jawami Villiers, Special, SV, OHV a Jawou 500 OHC, které se pohybují v cenách 150 000 Kč až milion korun."
Jednou by mohla být i dvojka
Lásku k motocyklům má v sobě Petr Doležal odmala, stejně jako jeho kamarádi jezdil na Jawě Pionýr už od základní školy. Motorky také sbírá, spolu s dvěma bratry a otcem vlastní sbírku motocyklů československé výroby. A také je renovuje, i když především rodinné stroje, na zakázky "zvenku" nemá tolik času.
Rád by v budoucnu vydal pokračování knihy, proto ostatně na obálce publikace vytisknul jedničku. "Jestli vznikne, to se uvidí až podle toho, jak se prodá tato první," popisuje a dodává: "Ale kdyby ano, rád bych v ní otiskl více vojenských strojů, více předválečných typů, více vývozních motorek a mám i značné množství licenčních motocyklů Yezdi, Xing-Fu a podobně."
Kdo by si knihu rád objednal, ať se ozve Petrovi Doležalovi přímo na jeho mail [email protected], a kdyby měl jakoukoli cennou informaci k publikovaným fotkám v tomto článku, stačí mu napsat.