Dílna s názvem MotoKenny v Modřicích u Brna přiléhá k výpadovce na Vídeň, venku před domem stojí jako dekorace v kopřivách podomácku vyrobený pick-up ze Škody 1202 STW s naloženou Jawou "Kývačka". Kenny auto kdysi pořídil za dvě lahve vína, přidělal na korbu lavičku a vozil na ní na párty svoje kamarády.
V krásné staré tovární cihlové budově se nachází menší dílna s právě rozpracovanými stroji na renovaci. Stojí tu sajdkára Druzeta i moc pěkná ČZ 175 Sport i Jawa 250 "Panelka". Do lakovacího boxu se chystá jedno z "prasat", jak se familiárně skútrům Čezeta říká, ačkoli to někteří zavilí fanoušci značky neslyší rádi.
Kennyho životní příběh by vydal na knížku o americkém snu. A to doslova. Studium ho nikdy moc nebavilo a už na střední se motal kolem skútrů Čezeta a motorek celkově. Tu a tam i nějaké opravoval a pak prodával, takže si v 18 letech mohl za vlastní peníze koupit své první auto. Sice stařičký Fiat Uno, ale první auto je první auto, jak říká Kenny. Jestli jeho životní práci nějaký stroj definuje, je to zmíněný skútr Čezeta zvaný "prase".
"Na YouTube jsem ve třeťáku na střední nahrál video, jak renovuju svou Čezetu. Napsal mi jeden chlápek z Ameriky, že má stejnou motorku jako já a potřeboval by na ní díly. Sehnal jsem mu je, pak ale mi nabídl, jestli za ním nechci přiletět a dát ji dohromady. Rodiče protestovali. Po maturitě mě nakonec pustili, musel jsem ale slíbit, že se vrátím a nastoupím na vysokou," vypráví Kenny.
Asi tušíte, co se stalo. Z toho příjemného amerického chlápka jménem Mac se vyklubal skvělý životní kamarád, kterého Kenny i dnes nenazve jinak než šéf. V Arkansasu pro něj na dílně a v obchodě s motorkářskými potřebami pracoval tři měsíce a z brněnské vysoké školy sešlo, rodiče se na druhé polovině zeměkoule zlobili marně.
Kenny na práci v USA rád vzpomíná. I na to, jak se po návratu dostal na samé dno, kdy odešel od rodičů, neměl žádné finance a jeden čas spal v autě před prací. Na jedné brněnské burze ho oslovil Dennis, Francouz, který rovněž vlastnil Čezetu a sháněl díly, a poté si i nechal jeden zrenovovaný skútr do Francie od Kennyho dovézt.
"Za vydělané peníze od Dennise jsem si pronajal první byt a začal tak nějak zase fungovat jako člověk. Našel jsem si práci lakýrníka, ale tam jsem dlouho nevydržel, nešlo mi to. Chuť ale něco tvořit byla veliká a zase po neskutečné náhodě jsem se dostal do jedné prázdné lakovny na kraji Brna a tam to začalo. Udělal jsem si živnosťák, pronajal dílnu a do ní lakovací box. První dva roky jsem ale převážně myl auta, abychom si vydělali na další výbavu, která nám chyběla.
Pak bylo potřeba jít do většího. Opět po náhodě jsem dostal nabídku pronajmout si dílnu v areálu bývalé cementárny v Maloměřicích, tam jsem pak byl čtyři krásné a divoké roky. Pak to opět přestalo stačit a bylo už potřeba něco fakt pořádnýho a hlavně vlastního. No a tak jsme už čtvrtým rokem tady v Modřicích a je to tu super. Když tady u dálnice zkouším před domem motorku, nikoho to neruší, protože vše přehluší sousedící dálnice. Má to svoje výhody i nevýhody, ale já su tady rád," říká bodrou "moravštinou" Kenny.
Zpočátku měli velké plány renovovat kde co, Stadiony, Jawy, Čezety, skútry Tatran i Manet. "Pak jsem si uvědomil, že u renovací je potřeba znát ty motorky dokonale a já prostě nemám takovej záběr, abych věděl o všem všechno. Takže nyní se orientujeme na poválečnou výrobu motocyklů Jawa a ČZ. Na renovace máme plno, že už ani nebereme nové zakázky a na lakovně jsem musel zrychlit postupy, aby se stíhalo, je ale potřeba počítat s tím, že motorka nebude nalakovaná do měsíce, ale čeká se tak zhruba půl roku.
Vzorník barev československých motorek
Na stěně u sušárny jsou vystavené všechny myslitelné vzorky laků. "To jsem si udělal svůj vzorník barev československých motorek." Má jich zatím okolo stovky a stále doplňuje. "Sejmu odstín na místě, kde zůstala původní barva a mohu klientovi nalakovat řekněme na 98 procent stejný odstín, v jakém motorka šla z továrny. Jawácká červená ale samozřejmě vede, mám ji denně úplně všude, od vlasů po boty, telefon, auto, prostě všude," vypráví.
Kennymu a jeho partě pod rukama prošly stovky strojů. Podle jeho odhadu to za deset let existence dílny bylo asi přes 500 motorek. Mezi nejvýraznější práce patří nepochybně Čezeta "zlaté prase", tedy zlatě lakovaný skútr, který je možné vidět v muzeu v Borku pod Troskami.
"Když jsme ho udělali poprvé, postavili jsme ho jen tak z legrace na brněnské náměstí a zadarmo rozdávali lidem jmelí. Nakonec skončilo v muzeu jako kuriozita a každé Vánoce na Štědrý den jej sdílím, ať se lidi můžou v klidu najíst, protože zlatý prase právě viděli," směje se Kenny, kterého baví lidi bavit.
Jawa 250 a Věra Špinarová
I proto před lety spolupořádal s Alešem Krejčím sraz veteránů na legendárním stadionu "Za Lužánkama", kam pozvali Věru Špinarovou, aby tu zazpívala nejen svůj hit "Bílá Jawa 250". Jednu bílou Jawu Kenny zrenovoval a přímo na pódiu z rukou Věry Špinarové byl motocykl předán jako hlavní cena srazu, kde část výtěžku šla na Masarykův onkologický ústav, kde Kennymu zachránili maminku.
Retro motorky jsou v módě
Protože se trhu věnuje minimálně 13 let, pozoruje, že zájem o československé motorky strmě roste. "K slávě skútrů Čezeta rozhodně přispěla reklama s Michalem Pavláskem. Hláška "Asi jinej gang" prostě zlidověla. Celkově se retro vrátilo do módy. Každý si na těch starých časech najde to krásné. Já si pamatuju, jak jsme měli upravený kejvačky na houmkrosy (domácí kroska) nebo čopry a lítali mezi dědinama za holkama a na výlety."
Řidičáky se tehdy tak neprožívaly. Tak je logický, že lidi v mém věku a starší si chtějí na ta léta naprosté svobody a volnosti zavzpomínat. Tehdy to nebylo plný tolika omezení. A pokaždé, když sednu na motorku, si na to vzpomenu. V dnešní době mi ta volnost jaksi chybí," posteskne si Kenny.
Sehnat původní stroje v dobré kondici je ale dle jeho zkušeností čím dál těžší. "Dříve lidi vozili aspoň celý motorky, dneska se stává, že klient doveze motor a bednu dílů s prosbou, jestli by to šlo zachránit. Všechno jde, je to jen otázkou peněz. Nedávno to jeden pán dovezl v pytlech od brambor. Skútr sám rozdělal v 90. letech před vojnou, pak kariéra, děti, stavba domu a teď na to má prý konečně čas. Motorka se momentálně pasuje před lakem. Prostě člověk si musí umět poradit," vypráví Kenny.
Výhodou je, že se ledasco dá sehnat. Někdy se musí koupit celý motor kvůli specifickému dílu, který je zrovna potřeba a nedá se jinde sehnat. Takový motor potom poslouží na orgány do dalších strojů. Co se týče pletařiny, vše se podle Kennyho dá opravit a naštěstí se ještě dají sehnat díly v použitelném stavu. "Samozřejmě tomu pomáhá i výroba replikových dílů, které jsou někdy více a někdy méně kvalitní. Každý díl bez rozdílu je však nutné před montáží řádně spasovat, aby se pak člověk po laku nedivil, proč to nesedí," popisuje svou práci.
Sraz Konopnic a Troška
Sám má nejraději Jawu Californian (prý proto, že má velká kola a on na ní díky tomu nevypadá jako vosa na bonbónu) a také Jawu 350, které se vžil název "Konopnice" podle filmu Slunce, seno a pár facek, kde na ní jezdí Venca Konopník.
Mimochodem, příští rok, když to situace dovolí, Kenny plánuje uspořádat sraz "Konopnic" na mlýně v Hradčanech-Kobeřicích, který s manželkou Petrou renovuje a dorazit má snad režisér filmu Zdeněk Troška na besedu a autogramiádu. Součástí bude letní kino, kde se nebude promítat nic jiného než Slunce, seno a pár facek.
"Chtěli jsme něco trochu dál od dálnice a víc přírody, přece jen ta dálnice hučí pořád. Myslel jsem, že celej život budu bydlet na dílně, ale čtyři roky stačily. A najednou se nám podařilo koupit polorozpadlý mlýn, kde teď pořádáme srazy veteránů, letní kino a manželka tam připravuje mateřské centrum pro maminky s dětmi. Sice už nechodím do práce pět schodů, mám to 50 kilometrů, ale je to doma. A taky po cestě mám čas se přeladit na rodinu nebo na práci, podle toho, kterým směrem jedu," dodává Kenny.
