Podle průzkumu využívá práci z domova aktuálně 37 procent lidí, 63 procent musí docházet na pracoviště. Do začátku roku 2020, tedy do doby vypuknutí epidemie, přitom měla v Česku home office čtyři procenta Čechů, tedy zhruba 206 000 pracujících. Při první, jarní vlně šíření nákazy aspoň částečně dělala z domova až třetina zaměstnanců, na podzim se jednalo o 18 procent lidí, připomněli autoři průzkumu.
Ti se také tisícovky respondentů tázali na to, jaké dopady má práce z domova na jejich psychiku. Výsledky ukázaly, že na jednu stranu sice 59 procent zaměstnanců zaznamenalo pozitivní vliv na pocit samostatnosti, na druhou stranu se ale lidé při práci z domova cítí více osamocení.
Více se tak u nich rozvíjí pocit izolace (30 procent). To podle průzkumu, který probíhal od loňského prosince do letošního února, souvisí částečně i s tím, že je horší tok informací a zaměstnanci nemají o dění ve firmě takový přehled.
Úplný home office má pak ve srovnání s částečnou prací z domova horší dopad například na vztahy s kolegy, vztahy s nadřízenými nebo pocit příslušnosti k firmě.
"Přechod na home office byl velkou a náhlou změnou. Posun, který se nám povedl za poslední rok, by normálně zabral čtyři nebo pět let. Společnosti ani zaměstnanci neměli žádný čas na přípravu," komentoval to ředitel společnosti Welcome to the Jungle Jan Klusoň.
Průzkum také zkoumal, jaká věková skupina vykonává práci na dálku nejčastěji. V polovině případů jde o mladé lidi ve věku 18 až 29 let, čtvrtina lidí tvoří věkovou skupinu 50 let a více. Co se týče pozice, pak práci z domova využívají především vedoucí pracovníci (61 procent).
Výzkum také sledoval, jaké ukazatele jsou v aktuální koronavirové situaci pro zaměstnance nejdůležitější, aby se ve svém pracovním životě cítili dobře. Drtivá většina respondentů (89 procent) se shodla nepřekvapivě na platu. Autoři průzkumu to vysvětlují náhlým přechodem z dlouholetého ekonomického růstu do celosvětové krize.
Za finančním ohodnocením skončily rovnováha mezi pracovním a osobním životem, vztahy s kolegy a s nadřízenými, které jsou důležité shodně pro 87 procent pracujících. Zhruba stejný počet dotázaných uvedl i pracovní dobu a pracovní náplň.
Čtyři dny v týdnu, pět hodin denně
Do výsledků průzkumu se promítla i touha pracovníků po flexibilnější pracovní době, kterou by uvítalo přes 80 procent z nich. Moderní trend být na pevno v práci k dispozici jen kratší dobu a zbytek "si napracovat" dle svého uvážení by se opět bez překvapení líbil většině respondentů. Dvě třetiny zaměstnanců by měly zájem o čtyřdenní pracovní týden a přibližně tři pětiny o pracovní dobu pět hodin denně.
Klusoň by možnost pružné pracovní doby považoval za poměrně revoluční, protože by bylo na zaměstnancích, aby si práci zorganizovali podle svých potřeb, jak uznají za vhodné. Klusoň tak hovoří o přenosu odpovědnosti ze společnosti na zaměstnance.
Více než polovině Čechů (57 procent) by se také zamlouvala neomezená dovolená, která je součástí benefitů ve společnostech jako Netflix nebo LinkedIn. Necelá polovina (48 procent) českých zaměstnanců by pak měla zájem o využití sabatiklu neboli prodloužené neplacené dovolené s možností
opustit firmu na několik měsíců, a to například za účelem zapojit se do dobrovolnické aktivity, založit vedlejší pracovní projekt nebo třeba dlouhodobě cestovat či intenzivně sportovat.
Průzkum rovněž zjišťoval, kolik hodin denně zaměstnanci v průměru pracují. Třiaosmdesát procent uvedlo, že sedm a více hodin, 17 procent lidí pracuje podle svého vyjádření méně než sedm hodin denně.
Průzkum v souvislosti s tím připomněl šetření evropského statistického úřadu Eurostat z loňského května, podle kterého činí pracovní doba v Česku 39,3 hodiny týdně. To je přes dvě hodiny více, než je průměr v Evropské unii (36,2 hodiny). Češi tak ročně napracují o více než 100 hodin více, než je průměr EU. Samotná doba strávená prací však nevypovídá nic o produktivitě, ve které Česko naopak oproti například Německu stále velmi pokulhává.
