Fakta
Osm desítek mrtvých
- Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zemřelo jen do 3. září 1968 při demonstracích proti obsazení Československa 72 lidí.
- Historici ústavu na speciálních stránkách věnovaných invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa www.68.usd.cas.cz zveřejnili seznam více než osmi desítek usmrcených občanů včetně jejich stručných biografických údajů.
- Pět obětí se dodnes nepodařilo identifikovat - většinou zemřeli u budovy Československého rozhlasu v Praze, kde se první den okupace odehrály nejtvrdší střety mezi okupačními vojáky a obyvateli hlavního města.
Brno - Ministerstvo vnitra se musí znovu zabývat odškodněním muže, který byl vážně zraněn 21. srpna 1968, kdy začala okupace Československa sovětskou armádou.
Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud, ke kterému tento případ, jeden z mnoha související se sovětskou okupací země, doputoval.
Poškozený zrak. Natrvalo
Soud posuzoval případ muže ze Semilska. Kořenovem na Semilsku projížděla 21. srpna 1968 kolona sovětských vojáků.
Vůz ZIL s cisternou narazil do budovy skláren, cisterna se z vleku utrhla, explodovala, po silnici se rozlil benzín a vše začalo hořet. Při této dopravní nehodě utrpěl muž popáleniny v obličeji.
V roce 2005 podal žádost o odškodné. Ministerstvo vnitra poskytlo žalobci jednorázovou peněžní částku ve výši 30 tisíc korun, s tím ale muž nesouhlasil, protože jeho zranění mělo trvalé následky. A požadoval odškodnění ve výši 70 tisíc korun.
Krajský soud v Hradci Králové a nyní Nejvyšší správní soud dal muži zapravdu a nařídil ministerstvu vnitra znovu případ projednat. Podle soudců si totiž úředníci nezjistili spolehlivě, co se vlastně v srpnu 1968 stalo.
Soud odmítl argument, že neexistuje žádný doklad, že v důsledku nehody došlo ke zhoršení zraku muže.
Veškerá dokumentace semilské nemocnice byla totiž po roce 1990 zlikvidována a spálena.
Musíte zjistit, jak to bylo
"Obecně dané povinnosti přesně a úplně zjistit skutečný stav věci nezbavuje stěžovatele (v tomto případě ministerstvo) ani vyjádření žalobce, že se žádná dobová dokumentace o zranění očí nedochovala, ani neexistence dokladu o tom, že v důsledku události došlo ke zhoršení zraku žalobce," uvedla předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu Marie Turková.
Absence přímých důkazů o trvalých následcích zranění podle soudu nezbavuje ministerstvo vnitra povinnosti prostřednictvím nepřímých důkazů prokázat, zda zranění zanechalo trvalé následky.
"S ohledem na dobu, která od událostí srpna roku 1968 uplynula, je pochopitelné, že řada dokumentů, které mohly do posuzovaného případu vnést světlo, již byla skartována. Tato skutečnost však nemůže být na újmu žadatelům o odškodnění, což vyplývá mimo jiné i ze samotného obsahu odškodňovacího zákona, který za dostatečný důkaz pro přiznání nároku označuje svědecké výpovědi alespoň dvou svědků," uvádí se v rozhodnutí soudu.
