V předchozím díle architektonických vycházek Aktuálně.cz, který vyšel v polovině února, se představily zajímavé vily a architektonické unikáty stojící v jižní části města, které půlí řeka Dřevnice. Nyní se přesuňme na severní předměstí na sídliště Jižní svahy, konkrétně do ulice Pasecká. Zde, kousek od prvních paneláků, stojí pod č. 3369 (na mapě: 1) vila, kterou si v roce 1940 postavil pro rodinu Vojtěch Baťa, ředitel stavebního oddělení Baťových závodů. Menší domek č. 277 blíže silnici nechal postavit pro rodiče manželky Ludmily. Obě stavby vyprojektoval dvorní architekt rodiny Baťů Vladimír Karfík (1901-1996), o němž jsme podrobněji psali minule.
O čtyři sta metrů níže se nahoře ve svahu nad kruhovým objezdem vypínají dvě zajímavé stavby, které patří do skupiny čtyř takzvaných ředitelských vil architekta Karfíka pro členy nejužšího vedení koncernu Baťa - Dominika Čiperu, Huga Vavrečku, Josefa Hlavničku a Františka Malotu. Malotovu vilu vybudovanou v takzvaném porýnském stylu jsme si představili v předchozím díle seriálu.
Vila Josefa Hlavničky (Stráže č. 3662 / na mapě: 2), jednoho z ředitelů Baťových závodů, je postavena ve slohu inspirovaném koloniálními stavbami, který je zcela odlišný od tradičního baťovského stavitelství. Byla dokončena roku 1941. Nicméně majitel Hlavnička (manžel nevlastní sestry zakladatele firmy Tomáše Bati Marie) si ji dlouho neužil. Válka ještě neskončila, když zahynul při autohavárii na železničním přejezdu u Zdounek nedaleko od Zlína. Poválečný osud vily je výsledkem represí a komunistické šikany bývalé baťovské elity. Byla upravena na dětský domov. Dnes je v soukromých rukou.
Ve vedlejší zahradě si svou vilu (Stráže č. 3661 / na mapě: 3) nechal vybudovat Hugo Vavrečka, diplomat, válečný zpravodaj Lidových novin během první světové války a jeden z klíčových mužů, který se ve 30. letech podílel na rozvoji firmy Baťa. Architekt Vladimír Karfík navrhoval každou z ředitelských vil ve slohu, který si stavebník určil. Ředitel Vavrečka zvolil styl zakladatele moderní architektury Jana Kotěry (1871-1923), autora mnoha pozoruhodných rodinných domů, jehož nejvýznamnějším dílem je ovšem majestátní Městské muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově či impozantní budova Právnické fakulty v Praze.
Nicméně Vavrečkova vila z roku 1941 nakonec odkazuje spíše k pozdnímu funkcionalismu než ke kotěrovské moderně. Hugo Vavrečka, který byl mimo jiné krátce i ministrem předválečné vlády Milana Hodži a posléze premiéra generála Jana Syrového, je dědečkem prezidenta Václava Havla.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Svou vilu musela rodina po válce opustit, stal se z ní dětský domov. Po únoru 1948 čekal Vavrečku soud, ve kterém byl na základě vykonstruovaných důkazů odsouzen na tři roky těžkého žaláře a konfiskaci veškerého majetku. Vězení zůstal nakonec ušetřen, neboť na zásah tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda do věznice nemusel nastoupit.
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
Po roce 1989 získala vilu v restituci zpět rodina Havlova, Václav Havel přenechal bezplatně svou polovinu městu Zlínu s podmínkou neziskového provozu. Nicméně následoval prodej spojený s kompenzací ceny rodině Havlových. Dnes dům vlastní soukromá firma.
Od kruhového objezdu se dolu do centra města táhne ulice K Pasekám, která po šesti stech metrech mine po pravé straně nenápadnou vilku (č. 7679 / na mapě: 4)se dvěma byty od zlínského architekta Zdeňka Plesníka (1914-2003), který je - jak uvidíme později - podepsán i pod dalšími třemi významnými vilami ve Zlíně. Funkcionalistický rodinný dům si v roce 1942 postavil Ludvík Malota, majitel vinárny a zakladatel zlínské pálenice. Ve Zlíně rodina rovněž provozovala vyhlášenou kavárnu a cukrárnu Malota, do které chodívaly známé prvorepublikové osobnosti, jako byl herec Oldřich Nový nebo Ljuba Hermanová.
Ulice K Pasekám se na křižovatce s ulicí Nábřeží přemění v plynulém oblouku v Gahurovu a zde po několika desítkách metrů stojí vlevo na úpatí zalesněného kopce osamocená honosná vila (Gahurova č. 292 / na mapě: 5), kterou si jako rodinné sídlo nechal vystavět zakladatel světoznámého - primárně obuvnického - koncernu Tomáš Baťa. Vila z roku 1911 představuje architekturu raného modernismu profesora Akademie výtvarných umění Jana Kotěry.
Původní projekt vytvořil vizovický stavitel František Novák, Kotěra ho posléze výrazně přepracoval. "Dům je tak syntézou dobového neoklasicismu a populární koncepce anglického typu rodinného domu. Baťova spolupráce s Kotěrou započatá na projektu vily vyústila v Kotěrovu roli firemního poradce pro architekturu a urbanistický návrh zlínské obytné čtvrti Letná," popisuje Zlínský architektonický manuál.
Dál za Baťovou vilou stojí nákupní centrum Čepkov a za ním v Čepkovské ulici č. 1792 (na mapě: 6) funkcionalistická vila z roku 1930 lékaře Leopolda Krále, kterou navrhl architekt Miroslav Lorenc, jenž po nástupu do stavebního oddělení firmy Baťa projektoval například zlínské školní budovy. Dnes je ve vilce restaurace.
Krátká Čepkovská ulice na jihu ústí do Tyršova nábřeží a na severu do ulice Pod Stráněmi, u této křižovatky (Pod Stráněmi č. 743 / na mapě: 7) si v roce 1940 nechal rodinný dům s valbovou střechou a složitě utvářenou hmotou postavit ředitel Baťových punčocháren Šťastný. Objekt v zahradě se vzrostlými stromy a keři je mimořádně zachovalý včetně interiéru a vybavení.
Delší přesun po Tyršově nábřeží - kde stojí třináct domků (na mapě: 8)se zvláštními kamennými podezdívkami, jež jsou součástí kolonie Domov od Františka Lýdie Gahury (1891-1958), ulicí Sokolskou, Na Výsluní a kolem sokolovny z roku 1921 ulicí Pod Nivami lze dojít k trojici dalších pozoruhodných vil. Stojí ve stráni ve Žlebové ulici. Pod č. 2894 (na mapě: 10)je zajímavý reprezentant vilové čtvrti Nivy od architekta Gahury, která zde vyrostla ve třicátých letech na jižně orientovaných svazích nad starší zástavbou sokolského areálu a rodinných domů při Sokolské.
Poblíž žili ve svých rodinných domech ukrytých v rozlehlých zahradách slavní cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka.
Hanzelkova vila (Žlebová č. 1590 / na mapě: 11) je ve svahu o něco výše. A svou polohou, rozměry i pyramidální kompozicí dominuje okolní zástavbě. Vnitřní prostor domu s výraznou lodžií byl dimenzován na zvuk varhan, které stavebníkovi do Zlína zapůjčil pražský profesor Jiří Reinberger a na něž Jiří Hanzelka vášnivě hrál. Autorem projektu vily postavené roku 1955 byl již jmenovaný zlínský architekt Zdeněk Plesník (1914-2003), jehož zdejší tvorba se vyznačuje precizností a specifickou volbou materiálu, jako je přírodní kámen, cihla či betonové odlitky v pískovém odstínu.
Rodina majitele se do třípodlažní vily nastěhovala v roce 1956, ale již o dva roky později přesídlila do Prahy, blíže rodičům Hanzelkovy ženy Hany. Vilu Hanzelka předal československému státu s podmínkou, že ji využije pro potřeby dětí. Výměnou mu byly poskytnuty prostředky (polovinu ceny domu kompenzoval Miroslav Zikmund) na šestiletou cestu do Asie a Oceánie, již duo H&Z podniklo roku 1959. Dnes je v domě dětský rehabilitační stacionář.
Níže ve svahu vykukuje mezi stromy o něco prostší rodinný dům (Žlebová č. 2894 / na mapě: 12), v němž žil Hanzelkův kamarád Miroslav Zikmund. Původně se jednalo o funkcionalistickou vilu od architekta Františka Lýdie Gahury, již si nechal začátkem 30. let postavit vládní rada Josef Januštík, první hejtman tehdy nově vzniklého Zlínského okresu. Ten byl nevlastním otcem režiséra Elmara Klose, jenž natočil film Smrt si říká Engelchen či Obchod na korze a vilu zkraje 50. let prodal právě Zikmundovi.
Nový majitel nechal dům přestavět architektem Zdeňkem Plesníkem, jenž na západní straně dostavěl jídelní kout, část kuchyně a terasu či zvětšil dominantní rohový arkýř s rozměrnými okny v jihozápadním nároží domu.
Pod vilovou čtvrtí u zdejší sokolovny se na Sokolskou napojuje ulice 2. května, která nás zavede do čtvrti Zálešná, v níž leží i rozlehlá kolonie baťovských domků. Na okraji osady stojí patrová funkcionalistická vila (Zálešná I. č. 3222 / na mapě: 13) z roku 1938 s přízemním křídlem, charakteristickou spárovanou cihlou na fasádě, bíle lemovanými okny, nízkým soklem a přetaženou střechou.
"Vila Ludvíka Gerbece (r. 1938 vedoucí kalkulačního oddělení firmy Baťa v holandském Bestu a od r. 1939 vedoucí společnosti Baťa v americkém Belcampu) patří mezi nejlepší díla architekta Vladimíra Karfíka. Otevřený prostor domu je ukončen plochými římsami, což připomíná prérijní domy amerického architekta Franka Lloyda Wrighta (v jeho ateliéru byl Karfík na stáži - pozn. red.). Kompozičně vytříbený celek domu je poznamenán řadou užitkových úprav a přístaveb," popisuje Informační portál města.
Z amerického Belcampu se majitel vily Ludvík Gerbec přesunul v roce 1940 na Filipíny, kde již za války zakládal novou firemní pobočku. "Kvůli aktivní podpoře odboje ho v roce 1944 Japonci zatkli a věznili, což mu podlomilo zdraví. Po válce se celá rodina přestěhovala opět do Spojených států amerických, kde v roce 1960 zemřel," upřesňuje Zlínský architektonický manuál. Dnes vila stojící ve stínu výškového bytového domu Drofa z počátku 60. let slouží jako centrum pro seniory.
Necelých dvě stě metrů odsud, na hlavní ulici 2. května, zaujme funkcionalistická stavba č. 2728 (na mapě: 14) z roku 1935 od architekta Miroslava Lorence, kterou si pořídil řezník a uzenář Vincenc Krajči. V současnosti zde sídlí pivovar U lva.
Vysoko nad baťovskou kolonií Zálešná se vypíná ojedinělá impozantní stavba, poslední ze čtyř "ředitelských" vil navržených Vladimírem Karfíkem (Burešov č. 3675 / na mapě: 17). Tuto si roku 1942 v duchu anglického venkovského sídla postavil Dominik Čipera, který se díky svým schopnostem stal Baťovým nejbližším spolupracovníkem a ekonomickým mozkem koncernu. Později působil jako ministr veřejných prací Protektorátu Čechy a Morava. Má se za to, že všichni čtyři zmínění členové nejužšího vedení koncertu v nejisté době blížící se - či již započaté - války do nemovitostí "ukládali" vydělané peníze.
"Manželé Čiperovi žili ve své vile pouze tři roky. Po skončení války byl Dominik Čipera i přes aktivní podporu odboje obviněn z kolaborace. V roce 1947 byl zproštěn obvinění a odstěhoval se do Prahy, ve stejném roce věnovali manželé vilu Podpůrnému fondu národního podniku Baťa. Po převratu v roce 1948 byl Čipera odsouzen (rehabilitován 1993), ale v té době již celá rodina emigrovala do Londýna a poté do Kanady, kde Čipera pracoval pro Tomáše Baťu mladšího. Dům sloužil po desetiletí jako dětský domov a prošel mnoha změnami," líčí Zlínský architektonický manuál.
Ulice 2. května prochází baťovskou kolonií a u zlínské nemocnice se stáčí směrem k řece. Součástí nemocničního areálu je i poslední vila, kterou si v tomto díle představíme. Z červených neomítnutých cihel a se zastřešenou terasou s rohovým sloupem (Havlíčkovo nábřeží č. 3019 / na mapě: 18) byla postavena roku 1928 pro Bohuslava Alberta, významného lékaře, primáře a ředitele Baťovy nemocnice. Autorem je již zmiňovaný architekt František Lýdie Gahura, s nímž primář Albert spolupracoval na koncepci celého zlínského nemocničního komplexu.
Zajímavé odkazy
Památkový katalog NPÚ / Informační portál Zlín / Slavné vily / Zlínský architektonický manuál
