Praha – Na nevybíravý slovník a bonmoty Miloše Zemana si během jeho působení v politice museli chtě nechtě zvyknout všichni. Prezident často a rád provokuje a hrdě se k tomu hlásí. Není tak výjimkou, že občas překročí hranici a svými výroky někoho urazí.

Jeho nejoblíbenějším terčem se mezi českými politiky stal premiér Bohuslav Sobotka. Jejich vzájemný vztah byl po léta přinejmenším chladný. A ještě letos v březnu se nezdálo, že dojde k většímu posunu.

"Bohužel musím označit toto tvrzení za lež. Ale mám-li být smířlivý, lidsky dokážu pochopit, jestliže zrádce omlouvá svoji vlastní zradu," zareagoval Zeman na premiérovo březnové prohlášení, že po neúspěšné prezidentské volbě v roce 2003 škodil ČSSD.

Související

Ke kritice "zlého Zemana" donutili Sobotku jeho poradci, tvrdí Ovčáček

Zdálo se nicméně, že postupně začíná docházet k určitému posunu – oba politici si dokonce na podzim na důkaz vzájemného porozumění po dlouhé době začali tykat. Jen nedlouho poté ovšem přišel 17. listopad a Zeman se Sobotkou se opět rozkmotřili.

Premiér hlavu státu zkritizoval za to, že s Martinem Konvičkou na jednom pódiu jen rozdmýchává nenávistné nálady vůči uprchlíkům. "Víte, já jsem starý pán. A já s úsměvem přehlížím klukovské drzosti, jako je tato. Nicméně bych byl rád, aby premiér pochopil, že na Albertově jsem naopak veřejně vyzýval k toleranci, k dialogu a k respektování různých názorů," oplatil mu na konci listopadu štulec Zeman.

O pár dní později navíc zalitoval, že nemůže Sobotku odvolat. "Bohužel, a ještě jednou bohužel, prezident nemá takovou kompetenci. Odvolat premiéra můžete pouze tehdy, když mu vysloví nedůvěru Poslanecká sněmovna, a to se zatím nestalo," povzdechl si.

Zdálo se tak, že přátelské vztahy vydržely jen krátce, nicméně na poslední schůzce ústavních činitelů si předseda vlády a prezident opět tykali. Nic na tom pravděpodobně nezměnila ani přestřelka na sociálních sítích okolo novoročního oběda. Ta skončila až tím, že Úřad vlády požádal hradního kancléře Vratislava Mynáře, aby dohlédl na úroveň komunikace mezi oběma institucemi.

To zas bude protestních nót…

Ministerský předseda nicméně nebyl jediným z českých politiků, koho si hlava státu vzala na mušku. Do konfliktu se dostali i s šéfem diplomacie Lubomírem Zaorálkem. Ten neobvykle razantně zareagoval na Zemanovu výzvu k velké vojenské operaci, kterou přirovnal ke křižácké válce.

"Rozhořčené výroky pana ministra Zaorálka připomínají politiku appeasementu 30. let minulého století. Je to stejné jako prohlásit, že se s Hitlerem měli Němci vypořádat sami," nedala na sebe reakce Hradu dlouho čekat. Zeman navíc celou přestřelku dotáhl až do konce, když jako připomínku svého vzkazu Zaorálkovi věnoval "Chamberlainův deštník".

Zemanovy tu méně, tu více ostré výpady proti islámu, islamistům a uprchlíkům plnily přední stránky novin prakticky celý rok. Antipatie vůči tomuto náboženství nikdy neskrýval, jako prezident ho ale komentuje mnohem častěji než dříve. Islám dokonce označil za "kulturu vrahů a náboženské nenávisti".

Otevřeně se pak vymezil proti Turecku. To má být jedním z klíčových hráčů při řešení migrační krize, Zeman ovšem prohlásil, že ač členem NATO, přijde mu Turecko spíše jako spojenec Islámského státu. "Očekávám, že za těchto pár vět pošle turecký velvyslanec na Hrad protestní nótu," prohlásil prezident na začátku prosince. Jen pár týdnů předtím přitom jeho výroky na recepci na turecké ambasádě mírnil předseda Sněmovny Jan Hamáček.

Související

Předseda Sněmovny Hamáček odmítá strach z islámu. Učí Zemana ekonomické diplomacii

Koneckonců, nešlo letos o jediné Zemanovo diplomatické faux pas. Počátkem roku se totiž vložil do kauzy chlapců Michalákových. Kvůli postupu norských úřadů si nejprve pozval norskou velvyslankyni, později se k celé věci ještě vrátil.

"Každý rozhovor se mnou musí vyvolat skandál. A proto vám řeknu něco, co jsem norské velvyslankyni neřekl. Víte, co to byl Lebensborn? Nevíte, tak já vám to řeknu. Bylo to nacistické zařízení, kdy byly děti odnároďnovány," prohlásil v únoru.

V dubnu pak na černou listinu diplomatů přibyl i americký velvyslanec Andrew Schapiro. Ten si zavřel dveře na Pražský hrad kritikou Zemana za jeho cestu na oslavy výročí konce druhé světové války v Moskvě. "Nenechám si mluvit do plánu svých zahraničních cest žádným velvyslancem," komentoval to tehdy Zeman.

Uklouznou i velikáni. Viděl jsem to v levém dolním rohu

Poprask způsobil i Zemanův projev k výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. Prezident se na fóru Let My People Live podivoval, že zrůdnými učeními, jako byl například nacismus, jsou často fascinovány i významné osobnosti té které doby.

Související

Peroutka jako osobní stereotyp Miloše Zemana

"Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem 'Hitler je gentleman'," rozpoutal několikaměsíční přetahovanou o to, jestli Peroutka skutečně inkriminovaný článek napsal.

Na výzvu příznivců Peroutky, historiků i příbuzných k omluvě odmítl reagovat. "Je to uklouznutí, které nijak nemění moji úctu k Peroutkovi," trval si na svém prezident. Sám totiž text viděl, v časopise prý byl v levém dolním rohu. Vnučka novináře ale byla jiného názoru a v dubnu se rozhodla žalovat stát na ochranu osobnosti. Protože se strany nedohodly na smíru, bude o celé věci rozhodovat soud.

Mezitím si ovšem Zeman ještě přisadil a kromě Peroutky do kategorie uklouznuvších zařadil i nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta. "Člověk prochází v životě řadou záhadných peripetií. Četl jsem teď v knize K. H. Frank – Pán protektorátu článek Jaroslava Seiferta Srdce radí rozumu z roku 1942. Článek, který byl neobyčejně servilní vůči německé říši, a přesto si budu Jaroslava Seiferta vážit jako velkého českého básníka," řekl v květnu.