Praha - Bezprostředně po "internacionální pomoci" v srpnu 1968 zahynulo 94 Čechů a Slováků. Byli zastřeleni, nebo zahynuli pod pásy sovětských tanků a další vojenské techniky. Co ale předcházelo jejich tragickému konci? Jak žili? A proč zahynuli právě oni?
Na to se snaží nalézt odpověď Ústav pro soudobé dějiny, který pracuje na projektu s názvem Životní příběhy obětí srpnových událostí roku 1968. Historici se inspirovali v Německu, kde obdobné informace shromáždily instituce u příležitosti padesátého výročí povstávní 17. června 1953.
Tamní historici vydali soubor o osudech více než padesáti obětí povstání - popsali jejich dětství, studia, povolání, rodinné zázemí, jejich život až po tragickou smrt.
Zatím se přihlásili jen tři příbuzní
Podobným směrem se chtějí vydat i čeští historici, kteří by také chtěli vydat publikaci o srpnových obětech.
"Naším cílem je kontaktovat pozůstalé po těchto obětech a s jejich pomocí popsat životy jejich zemřelých příbuzných a okolnosti jejich smrti. Takto získané příběhy bychom rádi dopnili fotografiemi, případně dalšími dokumenty," řekla Aktuálně.cz Jitka Svobodová z Ústavu pro soudobé dějiny.
Ústav by chtěl zdokumentovat především incidenty od 21. srpna až do uzavření smlouvy mezi ČSSR a SSSR o dočasném pobytu sovětských vojsk 16. října 1968.
"Pouze na základě archivních dokumentů nejsme schopni tyto příběhy rekonstruovat," vysvětlila Svobodová, proč se historici obracejí na pozůstalé. Akce je zatím v počátku.
"Zatím nás kontaktovalo asi šest lidí, z toho byli pozůstalí po obětech pouze tři," konstatovala Svobodová. "Jsme s nimi v kontaktu, máme domluvenou schůzku a budeme s nimi natáčet rozhovor."
Více než polovina obětí byla zastřelena
Z 94 obětí srpnové invaze zůstalo pět osob do dnešních dní neidentifikováno. Zastřeleno bylo 53 lidí, při dopravních nehodách zemřelo 38 osob, z jiných důvodů zahynuli tři lidé. Nejvíce obětí bylo v Praze, další větší incidenty se ovšem udály také v Liberci, Brně nebo Košicích.
Tragická událost se stala například 10. září 1968 v Praze. Sovětský voják jménem Rudně při rozhovoru s českými občany, kteří ho nazývali okupantem, vytáhl pistoli. V domnění, že není nabita, zmáčknul spoušť. Jenže ve zbrani náboje byly. Střela usmrtila jednoho Čecha a navíc zranila ruského vojína.
O dva dny později byl smrtelně postřelen zřejmě opilým nadporučíkem sovětské armády Viktorem Pavlovičem Bulankovem v obci Velemín na Litoměřicku tamní obyvatel.
Koncem listopadu 1968 byl z Černokostelecké ulice v Praze převezen do nemocnice motocyklista, do kterého narazil tank. Muž měl mnohočetnou zlomeninu žeber, roztrženou plíci, krvácel do hrudní dutiny, měl i zlomenou stehenní kost. Následkům vážného zranění poté podlehl.
