"V oblasti mediálního vzdělávání je potřeba provést systémové změny, jejichž nositelem by mělo být ministerstvo školství. Samozřejmě platí, že klíčová je role vyučujících. Těm se však musí dostat potřebné podpory," uvádí Karel Strachota, iniciátor vzniku Platformy pro mediální vzdělávání a ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách, který pomáhá mediální výchovu školám realizovat.
Co je podle platformy ke zlepšení situace potřeba, shrnuli do čtyř bodů:
Co žádá otevřený dopis ministru Plagovi
- Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání, například formou metodického doporučení
- Zohlednění mediální gramotnosti při transparentní revizi rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií
- Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult
- Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli, například formou otevřených grantových výzev
O potřebě mediální výchovy na školách se hovoří již od 90. let. Dlouho zůstávalo jen u debat, mnozí ředitelé argumentovali tím, že téma nemají kam do rozvrhu hodin umístit a že na ně nejsou materiály. Mezitím vzniklo hned několik učebnic a zanikly povinné osnovy, které by po učitelích vyžadovaly odučit nekonečné balíky informací. A Česko se také přehouplo z doby informační do doby dezinformační, plné důmyslných falešných zpráv v anonymním prostoru internetu.
"Jako společnost máme historickou zkušenost s propagandou a lžemi v médiích, ale jsme první, kteří se potkali s šířením dezinformací v informačně svobodném a digitálním prostředí. K šíření konspiračních teorií a lží docházelo vždy, ale poprvé je hromadně šíří i politický mainstream. Nikdy nebylo snadnější lhát a umět se vyhnout konfrontaci s fakty," varuje expert na média a mediální gramotnost Michal Kaderka, jenž mediální výchovu učí na gymnáziu i na univerzitě.
"V současném on-line světě, který je zatížen fake news, hoaxy a zmanipulovanými zprávami, je dobrá orientace v mediálním prostoru velmi důležitá," říká také mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová a upozorňuje, že mediální výchova je součástí rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání, a školy ji tedy musí zařadit do svých školních vzdělávacích programů a realizovat ve výuce.
"Jedná se ale o takzvané průřezové téma, které nemá svoji samostatnou hodinovou dotaci na úrovni rámcového učebního plánu, školy tedy nemusí mediální výchovu vyučovat jako samostatný předmět, ale mohou ji začlenit do výuky jiných předmětů, například základů společenských věd, českého jazyka a literatury, uměleckých oborů, dějepisu a podobně. Mediální výchovu lze také realizovat formou projektového vyučování," upřesňuje mluvčí.
Také ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal považuje mediální výchovu za velmi důležitou. "Už jenom s ohledem na značný význam internetu a sociálních sítí v životě mladých lidí. Většina z nich totiž tráví s různým typem médií většinu svého volného času a média jim slouží jako důležitý prostředek pro získávání informací a pro kontakt s okolním světem."
Mediální výchovou se školy zabývají, výsledky jsou ale tristní
Česká školní inspekce provedla v roce 2018 průzkum, z něhož vyplynulo, že na více než 70 procentech škol, na kterých proběhla inspekční činnost, se mediální výchově v různé míře věnovala alespoň polovina interních učitelů. Na téměř 90 procentech těchto škol se mediální výchova učila v podobě průřezového tématu v různých předmětech.
Z dotazníkového šetření mezi řediteli 3445 základních a středních škol vyplynulo, že pouze na 53 školách se mediální výchovou nezabývají vůbec. Za nejdůležitější témata učitelé považovali hodnocení mediálního obsahu, bezpečnost při používání internetu a obranu před mediální manipulací a propagandou.
Jenže výsledky testu z vybraných témat mediální výchovy mezi žáky devátých tříd na základních školách a druhých ročníků středních škol dopadly podle inspekce velmi špatně. Přestože očekávaná průměrná hodnota úspěšnosti byla stanovena na 60 procent, žáci ZŠ dosáhli v průměru pouze 43 procent, žáci SŠ 50 procent, přičemž jen pět procent žáků ZŠ a 20 procent žáků SŠ zodpovědělo správně více než tři pětiny otázek. Výborného výsledku, jenž představoval vyřešení více než čtyř pětin zadaných otázek, nedosáhl z žáků ZŠ vůbec nikdo, v případě SŠ pouhé jedno procento.
"Pozitivní je, že na většině škol se této problematice učitelé alespoň do určité míry věnují a snaží se žáky učit s informacemi z mediálního prostoru pracovat. Znalosti a dovednosti žáků v těchto tématech ovšem stále nejsou dostatečné," říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Žáci a studenti podle něj pokulhávají zejména ve schopnosti vyhodnocovat delší texty, kriticky na ně pohlížet, identifikovat účel a záměr autora nebo ukotvit si informace v patřičných kontextech. "Je tedy namístě věnovat rozvoji těchto dovedností pozornost, protože s ohledem na velmi silný vliv médií a veřejných zdrojů obecně je schopnost korektně pracovat s dostupnými informacemi naprosto stěžejní," nabádá.
Některé školy však stále ještě berou mediální výchovu jako nutné zlo a věnují jí z povinnosti co nejméně času. Když Jeden svět na školách ve spolupráci s agenturou Median udělal v roce 2018 výzkum Stav výuky mediální výchovy na středních školách, na otázku "Proč je mediální výchově na školách věnováno poměrně málo pozornosti" mu vyučující nejčastěji odpovídali, že na ni není čas, protože toho musí hodně odučit, nebo že chybí kvalitní materiály. Tedy stále stejné, ač podle odborníků překonané argumenty.
Mediální výchova
Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními; dále pak orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb - od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času.
Zdroj: Rámcový vzdělávací program
Podkladů i zkušeností je dost
Pro zahájení mediální výchovy jsou dnes již mnohem lepší podmínky. Učitelé už nemají předepsané pevné penzum informací, které musí ve svých předmětech odučit, a tudíž do nich mohou vkládat zlepšování potřebných gramotností, včetně té mediální. Mají odkud čerpat, mohou se také obrátit na své kolegy z jiných škol, zkušeností s výukou už je také hodně.
Jakýmsi současným guru je právě v úvodu zmiňovaný Michal Kaderka, učitel dějepisu a základů společenských věd na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Kromě toho tu vede i povinně volitelný seminář Svět médií. A spravuje také stejnojmenný web, na němž poskytuje učitelům nepřeberné množství materiálů a zdrojů k výuce mediální výchovy. Vede také kurzy mediální výchovy pro učitele a seminář pro budoucí učitele na Filozofické fakultě UK. I to je posun, mediální výchova se dle jeho slov učí i na pedagogických fakultách, byť jen formou volitelných seminářů.
Na Zatlance mají mediální výchovu přímo i jako volitelný seminář pro studenty, kteří se o média zajímají nebo chtějí jít studovat žurnalistiku, ostatní pak absolvují alespoň několikadenní vzdělávací kurzy, besedy s novináři či návštěvy redakcí. Kromě toho ji zařazují jeho kolegové průřezově i do svých předmětů. A kdo pak maturuje ze základů společenských věd, musí počítat i s úkoly, v nichž se rozpoznávají hoaxy nebo analyzují výzkumy veřejného mínění.
Nestíháme, říkají školy
Podkladů je tedy k dispozici dost, seminářů pro učitele také. Kde tedy vězí problém? Podle Michala Kaderky tkví problém všech gramotností, tedy i finanční, ale také čtenářské, matematické či přírodovědné, v celkově nastaveném systému školství.
"Bez systémových změn se mediální výchova nerozšíří. Školy řeší nedostatek učitelů, problémy s chováním, někteří učitelé se vyrovnávají s inkluzí. Školám stále nakládáme nové povinnosti, ale nikde jim neubereme. Základní školy se proměnily na přípravky pro jednotné přijímačky a střední školy se zaměřují na zvládnutí státních maturit," říká.
A jelikož výsledek výuky mediální výchovy se nikde neřeší, tedy až na jednorázové výzkumy České školní inspekce, nikdo se s tím podle Kaderky nemusí nijak stresovat. Naštěstí ale prý přibývá učitelů, kteří se více soustřeďují na rozvoj dovedností a odklání se od předávání znalostí.
Zlé neziskovky a Koniášové hlásající jedinou pravdu
A pak je tu ještě jedna zásadní bariéra, proč se mnohým učitelům do tohoto předmětu nechce. Z mediální výchovy se stalo politikum, a to zejména kvůli některým současným politikům, kteří hovoří o zlých neziskovkách, tahání politiky do škol či vymývání mozků. Ve zmiňovaném výzkumu Jednoho světa na školách a agentury Median 37 procent učitelů spíše souhlasilo s tvrzením, že "veřejnost vnímá mediální výchovu jako kontroverzní, proto se jí školní výuka vyhýbá".
"V mediální výchově není ani potřeba řešit politická témata. Za mnohem větší problém než řešení premiérova vlastnictví médií považuji útoky politiků proti mediální výchově. Ty jsou často postaveny na neinformovanosti a neznalosti školního prostředí. Navíc vykreslování učitelů jako Koniášů, kteří chodí do tříd se seznamy zakázaných webů a říkají, co je pravda a co lež, je pro učitelský stav ponižující," říká Michal Kaderka.
Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK zkoumá, jak jsou děti ovlivňovány digitálními médii. Upozorňuje na české specifikum, kdy mediální výchova není vnímána jako důležitá gramotnost, ale jako politická indoktrinace či vnucování jediného správného pohledu na svět.
"Mediální vzdělávání není o tom, že mladým lidem někdo říká, na co se mají koukat, co mají poslouchat a číst, respektive nedostávají seznamy zakázaných médií," zdůrazňuje Karel Strachota.
"Sám jsem se potkal s tím, že mi škola napsala, že nás u nich nechtějí a že dětem nebudou vymývat mozek nějakou prozápadní propagandou. Když jsem se pak podíval na profil ředitele školy, bylo mi jasné, proč ta reakce přišla," přidává svou zkušenost Martin Kožíšek, odborník na rizikové chování na internetu ze sdružení CZ.NIC.
Přitom i ministerstvo školství, které je v gesci hnutí ANO, naopak doporučuje v této oblasti spolupráci škol s neziskovkami. "Výraznou podporu může škole a učitelům poskytnout spolupráce s profesionály i nevládními neziskovými organizacemi, které pro školy programy připravují. Podstatné je také celkové klima školy a to, že mediální výchovu považuje za důležitou," říká mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Také ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal vyvrací hlavní mýtus o mediální výchově, možná jeden z chytře vytvořených hoaxů: "Nejde o to učit žáky, co si mají myslet, jak se to někdy prezentuje, ale naučit je, že přebírat informace bez většího přemýšlení může být velmi rizikové a že je každou informaci vhodné vyhodnotit a zasadit do souvislostí."
Nad lží je těžké vyhrát, ale nesmí se to vzdát
Jak tedy neprohrát boj o pravdu ve složitém světě plném důmyslných dezinformací a propagandy?
"Technicky zvítězit nelze, je to spíše o nastavení společnosti. Zda si věříme, máme důvěru v politiky, a jestli chceme i přes naše rozdílné názory spolu mluvit. Důležité je i to, aby boj proti lžím nebyl považován za agendu mediální výchovy, ale on-line bezpečnosti," říká mediální odborník Michal Kaderka. "Dezinformace porazíme, když lidé budou vědět, jaký je rozdíl mezi informací od profesionálního novináře a zprávou z aktivistického komentovaného zpravodajství."
Lidé podle něj rovněž musí považovat za samozřejmé, že se za redakční obsah platí a že je rozdíl mezi placenou zprávou a informací zdarma, a firmy musí zvážit, zda je správné inzerovat na dezinformačních webech.
Jako recept pro školy radí naučit žáky poznat profesionální redakční obsah a důvěryhodný zdroj a posílit jejich digitální gramotnost. Výuka by podle Kaderky měla více navazovat na aktuální problémy, což zvyšuje odolnost vůči dezinformacím. Měla by se i více řešit netiketa, tedy zásady chování v on-line prostředí. "Úplně by stačilo, aby lidé nelajkovali a nesdíleli vše, co je na Facebooku vyděsí, a počkali třeba den. Protože do té doby většinou informaci někdo ověří."
Expert na bezpečnost na internetu Martin Kožíšek pak varuje před sociálními bublinami: "Sociální sítě dost často pracují s algoritmy, které nám ve snaze zpříjemnit pobyt na službě doporučují jen takový obsah, který by se nám mohl líbit. V naší bublině slyšíme jen echa vlastních názorů, na druhé straně v ní úspěšně i za pomoci služeb blokujeme to, co nechceme slyšet."
Karel Strachota z Jednoho světa na školách a spoluautor otevřeného dopisu, který chce vrátit mediální výchově potřebnou váhu, upozorňuje, že každodenní zápas mezi pravdou a lží probíhal i v minulosti, ale nyní ho vyhrotil kyberprostor plný hoaxů a fake news. "Ale i v době, která bývá označována jako postfaktická, kdy můžeme mít pocit, že v tom zápase momentálně prohráváme, nesmíme na hledání pravdy rezignovat. Mediální vzdělávání by nám mělo pomoci, aby nás soupeř nedostal na lopatky," vyzývá.
Jeho společnost se o to v poslední době snaží i ve spolupráci s populárním youtuberem Kovym a jeho edukačními videy Kovyho mediální ring, v němž Karel Kovář posuzuje důvěryhodnost a účel jednotlivých mediálních sdělení.
