Praha – Za vraždu ženy v tramvaji uložil ve středu pražský městský soud Janu Holmanovi 17 let vězení a také ústavní protialkoholní léčení. Dvaašedesátiletý muž se k činu přiznal. Náhodně vybranou cestující prý zastřelil, protože potřeboval peníze na cestu domů do Posázaví a nechtěl si o ně říkat příbuzným. Podle znalců je jeho náprava téměř vyloučená, státní zástupkyně požadovala výjimečný trest v rozmezí 20 až 23 let. Proti verdiktu se lze odvolat.
Čtyřiašedesátiletá žena, která do hlavního města přijela na pravidelnou návštěvu své nemocné matky, zemřela dopoledne 13. února 2014 v tramvaji na lince 17 směřující z centra do Modřan. Holman tvrdí, že se pro vraždu rozhodl v krátkém okamžiku poté, co na zastávce Nádraží Braník vystoupili všichni ostatní cestující. Svou oběť, kterou vůbec neznal, střelil zezadu do krku nelegálně drženou pistolí s vlastnoručně vyrobeným tlumičem. Zbraň si prý do Prahy brával "kvůli pocitu bezpečí".
Smrtelně zraněné ženě Holman sebral kabelku, ve které později našel 1700 korun v hotovosti. Z tramvaje utekl na zastávce Černý kůň a odjel do Strašnic, kde tašku pohodil do křoví. Ženu objevili noví cestující až poté, co se vůz na konečné obrátil a zamířil zpět do centra. Snažili se ji oživovat, avšak podle soudních lékařů bylo její zranění natolik vážné, že se smrti nedalo zabránit ani okamžitou odbornou péčí.
Pachatel vraždy zůstával neznámý přes dva roky až do doby, kdy se přišel sám přiznat na strašnické policejní oddělení. Údajně ho trápily výčitky svědomí, které zaháněl alkoholem. Podle výpovědí jeho sousedů alkoholu holdoval už mnohem dříve a býval po něm agresivní. Lidé z chatové osady si mysleli, že má schizofrenii nebo "myšky v hlavě". Pětkrát byl trestán za nenásilné činy, naposledy ho v roce 2014 potrestal benešovský soud kvůli neoprávněnému odběru elektřiny.
Znalci uvedli, že Holman má intelekt v pásmu průměru, je sebestředný a trpí poruchou osobnosti, nikoliv však duševní chorobou. Někteří svědci spekulovali o tom, že vzal vinu na sebe, aby kryl vlastního syna, který je "ještě větší magor". Tuto možnost ale odmítl jak obžalovaný, tak i soudní psycholog.
