"Když jsem se dostala do důchodu, říkala jsem, že sestry se vyvažují zlatem a já půjdu znovu pracovat, až se budou vyvažovat diamanty. To se sice nestalo, nicméně okolnosti mě přesvědčily i bez těch diamantů," vysvětluje zdravotní sestra Jana Březinová, proč se rozhodla dobrovolně stát v takzvané první linii boje s koronavirovou nákazou.
Přitom už má být čtyři roky v důchodu. V klidu si penze neužívala ani před epidemií. Po odchodu do důchodu zůstala nakonec bez práce jenom jeden rok. Pak se rozhodla jít vypomáhat zhruba třikrát do měsíce do nově zřízeného stacionáře v Litomyšlské nemocnici.
A pak přišla epidemie koronaviru a Březinovou požádali, zda by nemohla vzít o něco více služeb. Protože patří jako seniorka, která navíc prodělala rakovinu plic, mezi ohroženou skupinu, její rodina byla proti, měla o ni strach. "Vypadalo to, že mě odvezou do baráku na vesnici, zavřou mě tam a nikam mě nepustí. Jenže to jim neprošlo, já si mlela svou a na služby nastoupila," popisuje s úsměvem Březinová.
Její celoživotní zkušenosti zdravotní sestry z interního oddělení byly již během jarní koronavirové vlny pro nemocnici přínosné. Nastoupila tedy na příjmovou ambulanci, což je jakési vstupní místo pro nově příchozí pacienty, včetně těch, které přiveze záchranná služba.
Ačkoliv sama patří mezi rizikovou skupinu, v práci strach neměla. "Celý život jsem zdravotník, a kdybych měla mít strach, že dostanu svrab, žloutenku, infekční zápal plic, rotaviry nebo cokoliv jiného, tak nemůžu ve zdravotnictví dělat," vysvětluje Březinová.
Na začátku vyznamenání stála nevinná fotka
Její rodina však strach měla, a tak jí Březinová během jedné ze služeb poslala svou fotku v ochranných pomůckách, aby jí dokázala, že pracuje v bezpečném prostředí. Právě tato fotografie pak zcela nečekaně stála na začátku toho, že se ji nakonec rozhodl prezident Miloš Zeman ocenit medailí Za hrdinství, čímž se stala teprve devátou ženou v historii Česka, které bylo toto státní vyznamenání uděleno.
Tuto fotografii totiž bez jejího vědomí sdílel na sociálních sítí její syn, který tak chtěl podpořit kampaň Energii lékařům, během níž lidé posílali peníze na nákup potravinových balíčků právě po zdravotníky jako vyjádření vděku za jejich obětavou práci. "Moje máma. 64 let. Po rakovině plic. Sakra ohrožená. V důchodu. Celoživotní sestra. Je to asi diagnóza. Stále ještě pracuje v nemocnici," napsal k tomu mimo jiného její syn David. Jeho příspěvek s fotkou sdílelo přes tisíc lidí, a i díky němu se požadované peníze vybraly takřka okamžitě.
Příspěvek přitáhl pozornost i na Březinovou, která o ni ale nijak zvlášť nestála. Přiznává, že zprvu byla na svého syna rozzlobená. "Maminka je naštvaná, že z ní dělám hrdinkou, kterou není, a ať toho nechám," dodal později k příspěvku syn.
Její příběh se tímto způsobem dostal i k předsedovi STAN Vítu Rakušanovi, který ji prezidentovi navrhl na státní vyznamenání. "Příběh paní Březinové je symbolický. Je to příběh, na který by 28. října mohl být každý z nás hrdý. Hrdý na svou zem a na lidi, kteří ji vytvářejí," popisoval Rakušan v dubnu, proč navrhuje ocenit právě Březinovou.
Prezident Zeman nakonec skutečně návrh Rakušana, který podpořila i Poslanecká sněmovna, přijal a rozhodl se zdravotní sestru ocenit. "Doteď jsem to nezpracovala. Mně to bylo spíš k smíchu, protože to je přece taková blbost, aby zdravotní sestra nad hrobem dostala od prezidenta medaili. Nevím, nechápu to. Že bych se cítila hrdinkou, to určitě ne. Obrovsky si toho ale vážím," říká Březinová.
Státní vyznamenání pro všechny
Zároveň pochybuje, zda si vyznamenání vůbec zaslouží. "Já bych ho dala všem těm holkám, co vydrží tři čtyři hodiny v kosmonautských oblecích, ve kterých je 60 stupňů. Všem bych to dala. Ve zdravotnictví by si ho zasloužili všichni nelékaři včetně sanitáře, který běhá, až má nohy ošoupané. To jsou lidi, bez kterých to nejde. Máme dobré zdravotnictví, ale s minimálním počtem personálu. Díky těmhle lidem to ještě vůbec funguje," vysvětluje Březinová.
Sama ve zdravotnictví strávila celý život. Dostalo jí k němu podle jejích slov to, že se narodila starší matce, která měla řadu zdravotních komplikací. Březinová tak strávila v dětství mnoho času v nemocnici, když svou matku navštěvovala. "Ta bezmoc, že vlastní mamince nemůže pomoct, ve mně asi vzbudila to, že já na zdrávku půjdu a pro lidi budu dělat všechno, co bych bývala chtěla dělat pro svou maminku," popisuje.
A jako zdravotní sestra skutečně nakonec pracovala celý svůj život. Události kolem koronaviru však nemocnice dostaly do situace, kterou Březinová nepamatuje. Uznává sice, že zdravotní personál čelí náporu neustále, epidemie covidu-19 to však dohnala do extrému.
Některým vzkazům na sociálních sítích, že nemocnice náporu nečelí, že čísla hospitalizovaných nejsou pravdivá, proto Březinová nerozumí. Přesvědčovat takové lidi ale podle ní nemá smysl. "Těm, co pochybují, bych spíše doporučila, ať si vezmou respirátor, navléknou si rukavice a jdou alespoň na obyčejné oddělení. Nemusí na covid oddělení. Ať nemocným pacientům jdou dát napít, ať je jdou nakrmit nebo umýt, ať jim podají léky a vypráví jim, že těmto lidem nic není," říká Březinová.
Sama nyní v nemocnici pomáhat nemůže, protože se nakazila koronavirem. Karanténa jí však v sobotu končí. "Mělo mi to končit v pátek, kdy jsem měla jít do práce, ale hygiena mi udělala čáru přes rozpočet, takže jít pracovat nemůžu, což mě hodně mrzí. Další službu mám ale v úterý, tak tam hned napochoduji," říká.
Pracovat hodlá, dokud bude potřeba a bude přesvědčená, že může pomoci. "Státní vyznamenání je tak zavazující, že i kdybych se měla přeškubnout, tak teď budu pracovat," dodává oceněná zdravotní sestra.
