reklama
 
 

Vydýchají špičky české armády kolegyni generálku? Někteří lidé budou mít potíže, tvrdí experti

5. 5. 2017 13:45
Češi budou od pondělí poprvé skloňovat hodnost generála i v ženském rodě. Prezident republiky Miloš Zeman povýší na Den vítězství nad nacismem 8. května Lenku Šmerdovou do hodnosti brigádního generála. Jde o historický mezník – žádná žena doposud nebyla v tak vysoké funkci v dobách Rakouska-Uherska ani za samostatného Československa nebo Česka. Jmenování Šmerdové do generálské hodnosti kritizují někteří politici s tím, že jí to mezi vojáky paradoxně přitíží. "V armádě skončila. Jde o mužské prostředí, které je nekompromisní," říká například poslankyně Jana Černochová (ODS).

Praha - Zničí opravdu čerstvá generálská hodnost první ženu mezi českými top vojáky?

Nemusí tomu tak být. Záleží na Lence Šmerdové samotné.

I vlivní důstojníci generálního štábu, jimž se chystané jmenování nynější plukovnice nezdá, přiznávají, že jde o pracovitou, schopnou a skromnou důstojnici, která má nesporné zásluhy na náborech uchazečů o službu v armádě. Z minulých let personálně poddimenzované. Možná zdevastované.

Příznivci i kritici jmenování Lenky Šmerdové do první generálské hodnosti se shodují v jednom: ať je to jak chce, jde o další nezanedbatelný zlom v pohledu na roli žen při obraně země.

A tato jejich role byla obzvlášť patrná právě v druhé světové válce, kdy se ženy významně podílely na osvobození Československa, ať už na západní, nebo východní frontě.

Povýšení Lenky Šmerdové je tak signálem, že ženy mají nezastupitelné místo i v tak specifickém prostředí, jako je armáda. Sama plukovnice Šmerdová ale superlativy tlumí. "Armáda není od toho, aby řešila sílící genderové otázky. Vždy v ní budou dominovat muži," říká.

K odpůrcům žen v armádě (zvláště na bojových funkcích) patřil donedávna uznávaný historik a velitel pěší čety aktivních záloh v jedné osobě Martin Vaňourek.

Názor ale nedávno změnil.

Ženy v armádě

Ženy v armádě

V české armádě slouží 2952 žen, což je 13 % z celkového počtu vojáků. Dlouhodobě se Česko v poměru žen v armádě pohybuje v NATO na pátém místě. Ženy dokonce slouží i v dříve "ryze mužských" funkcích: ať už jako pilotka bitevníku L-159, vrtulníku, druhá pilotka dopravního letounu Airbus či dvě palubní střelkyně u vrtulníkového letectva (armáda od jisté doby nezveřejňuje jména letců kvůli vysílání do riskantních operací). V Liberci pak slouží náčelnice chemické laboratoře Lucie Němcová, ve Vyškově vojenská kaplanka Gabriela Horáková a nadporučice Michaela Čuříková velela například českému spojovacímu modulu v alianční operaci Active Fence v Turecku.

"V březnu jsme absolvovali v Jeseníkách cvičení. Jenže nám onemocněl jeden z velitelů družstev, na jehož místo jsem nakonec musel - s nemalými rozpaky - ustanovit desátnici Lucii Zlámalovou. No a nestačil jsem se divit, jak skvěle si vedla při dlouhém pěším přesunu, vysílání průzkumu, v taktickém rozhodování, ale i orientaci v neznámém horském terénu. Podávala špičkový výkon, což imponovalo i chlapům, kterým velela. Tohle mě v názoru na přítomnost žen v bojových jednotkách zlomilo," říká Martin Vaňourek.

Neoblomný ale Vaňourek zůstává v diskusi na téma přítomnosti žen ve výsadkových jednotkách nebo speciálních silách.

"Nároky na fyzickou kondici jsou v těchto sborech natolik extrémní, že to žádná žena nezvládne. Já alespoň žádnou takovou neznám," podotýká voják-historik.

Připomíná ale odstřelovačku Marii Lastoveckou z druhé světové války, která se vyznamenala v bitvě u Sokolova. O jejím hrdinství psal s nadšením tehdejší sovětský a západní tisk, i světové tiskové agentury.

Podobně se na východní frontě prosadily desítky československých a stovky sovětských žen. Tak jako například pilotka stíhačky Lidie Litvjaková, které přezdívali Bílá růže od Stalingradu, s dvaceti ověřenými sestřely nacistických letounů.

K odpůrcům nasazení žen do bojových jednotek patří například izraelský expert Raz Sagi, podle něhož jsou ženy limitovány zejména fyzicky, takže můžou v tvrdých střetech svým "nestíháním" ohrozit celou jednotku.

Ale třeba i proto, že muži je nebudou ochotni opustit, třebaže by jinak od svých mužských spolubojovníků, pokud by to znamenalo přežití celé jednotky, odešli.

Šmerdová: Snad i jako úředníci přinášíme armádě užitek

Lenka Šmerdová  ale nepatří k bojovým jednotkám.

Je "jen" náčelnicí odboru doplňování personálu, tedy ve striktním slova smyslu úřednicí.

"Jistě, jsme jen úředníci, a ne bojovníci. Snad ale armádě přinášíme při náboru kvalitních lidí taky užitek. A já snad budu moct i v pozici generálky ujít ještě kus cesty, aby se zájem o práci v armádě mezi mladými lidmi zvýšil," říká Šmerdová.

Až po chvíli sama přiznává, že role žen v československé a teď české armádě nebyla v minulosti vždy dobrá.

Svědčí o tom i příběh už zmíněné odstřelovačky Marie Lastovecké, kdysi mimořádně pohledné ženy. Po válce odmítala "sbližovací návrhy" nadřízených mužů, jejichž zhrzenost nakonec přinutila válečnou hrdinku k odchodu z armády.

"Zatím je to stále tak, že musíme být vždy ještě o kousek lepší než muži, aby nás respektovali, abychom se jim vyrovnaly," dodává Šmerdová.

Hlavně v minulosti to ženy měly podle ní v armádě o poznání těžší než muži, často kvůli stereotypním předsudkům.

Jedna z armádních pilotek Aktuálně.cz pod podmínkou anonymity sdělila, že jí učitel na Univerzitě obrany dával pravidelně najevo: patříte k plotně, a ne za knipl bojového letounu.

Při zkouškách jí i proto kladl otázky z celé konstrukce letounu, zatímco jejím mužským spolužákům pouze na jednotlivé agregáty. "Nakonec ale i tento učitel musel respektovat, že něco umím," svěřila se s pobavením pilotka.

S nedůvěrou a přezíráním svých schopností, že práci jako žena zvládne, se v minulosti setkala i Lenka Šmerdová.

"O to lepší jsem pak měla pocit, že jsem nadřízené přesvědčila, že i já něco umím. Měla jsem ale štěstí, že jsem potkala pár úžasných velitelů, kteří si mé práce vážili a plně mi důvěřovali. Vlastně i díky takovým, jakým je třeba generál Petr Mlejnek, jsem v armádě něčeho dosáhla," říká.

Primář Klose: Za svým cílem jdou ženy soustředěněji

Ženy, které se hlásí do armády, jsou podle primáře psychodiagnostického oddělení Ústřední vojenské nemocnice Jiřího Kloseho cílevědomější než jejich mužští vrstevníci.

A mají o své budoucnosti i jasnou představu.

"Jednou se pro armádu rozhodly a se svou volbou to myslí vážně. Za svým cílem jdou mnohdy soustředěněji než muži. Zpravidla taky neselhávají, protože znají své limity, na rozdíl od lehkovážnějších mužů. Ženy i proto nebývají z armády propouštěny kvůli nejrůznějším problémům nebo prohřeškům," míní primář Klose, jehož oddělení se podílí na psychologickém šetření zájemců o službu v armádě.

Klose připomíná i málo známý fakt: ženy jsou v riskantních misích armády mnohem odolnější, než se až donedávna předpokládalo.

Zvládají fyzickou námahu, stresy i úzkostné stavy.

"I díky intelektu je totiž zpracovávají mnohdy racionálněji než muži. Horší je to už ale s takzvanými ´supertraumaty´ - vůči nim jsou muži naopak odolnější," vysvětluje Klose.

A vydýchají čeští generálové podle Kloseho první kolegyni generálku?

"Někteří budou mít potíže. Ti totiž nemohou vydýchat ani povýšení jiných mužů, generálů. Na první českou ženu v generálské hodnosti se čekalo dlouho a je dobře, že se tak konečně stane," soudí primář.

Historik Brož: To, co snesly ženy, by nevydržel žádný chlap

Taky historička Alena Flimelová-Vitáková nepochybuje u přínosu žen pro ozbrojené síly.

Ve vojenských zahraničních jednotkách na Západě nebo na Východě působily za druhé světové války stovky československých žen.

I jako parašutistky, dělostřelkyně, odstřelovačky, zdravotnice nebo spojařky, což platí v podstatě dodnes.

Obdivuhodně se chovaly zvláště zdravotnice, které z první bojové linie odtahovaly pod palbou protivníka mnohem těžší zraněné vojáky. "V rozhovorech přitom tyto ženy stáčí vždy pozornost k mužům, které zachraňovaly. Oni byli podle nich ti praví hrdinové," říká historička Flimelová-Vitáková.

Další tisíce žen se pak zapojily do protinacistického odboje.

"To, co musely snést třeba jen v zázemí bojujících jednotek, by nevydržel žádný chlap, anebo jen málokterý. Já jsem alespoň žádného takového nepoznal," tvrdí historik Miroslav Brož, jenž se s většinou žen z východní fronty osobně znal.

Historička Alena Flimelová-Vitáková je spoluautorkou webu Československé ženy bojující, který mapuje osudy asi patnácti set žen, které působily v čs. zahraničních vojenských jednotkách.

Odvolává se na válečného hrdinu generála Viléma Sachera, který si práce žen na frontě během druhé světové války nesmírně vážil.

"Říkal zároveň, že ženy byly pro v bojích již otupělé muže ostrůvky normálního mírového života, aby se ti chlapi z válečných hrůz nezbláznili," dodává Flimelová-Vitáková.

Sociolog: Stále se držíme stereotypů jako máminy sukně

Jakkoliv tedy poslanci Bohuslav Chalupa (ANO) nebo Jana Černochová (ODS) povýšení Lenky Šmerdové do generálské funkce zpochybňují, bývalý šéf armádního Centra pro výzkum stresu Jaroslav Sýkora s tím nemá problém.

"Šmerdová není jistě dokonalá. I jí jde leccos vytknout. A komu taky ne? Pokud vím, jde o velmi empatickou osobu, pracovitou a se smyslem pro preciznost. To jsou mimochodem přesně ty vlastnosti, které armáda u důstojníků a zejména generálů potřebuje jako sůl. Především v personalistice, kde Šmerdová pracuje," dodává Sýkora.

Stereotypy, podle kterých je žena slabším tvorem, sociolog odmítá. "Ženy jsou naopak od přírody psychicky až obdivuhodně odolné. Ženská vůle má často takovou sílu, že je to vede k až neuvěřitelným výkonům," říká bývalý šéf armádního Centra pro výzkum stresu.

I on ale uznává, že někteří důstojníci a generálové nejsou na ženu se stejnou hodností připraveni. "Takoví lidé jsou zastydlá individua se slabší inteligencí. Stále jsme - a nejenom v Česku - nedozráli k respektu k ženám. A tím spíše k těm schopným," dodává sociolog.

Noví generálové fasují tradičně s hvězdičkami generálské šavle.

Lenka Šmerdová se snaží vyhrocenou diskusi o své nové hodnosti přece jen odlehčit.

"Doufám, že mě jako ženu neošidí jen nějakým malým kordíkem nebo nožíkem. To bych tedy opravdu nerada. Když už mám být opravdickou generálkou, tak ať je to se vším všudy. Jakkoliv jsem na generálskou hodnost nikdy ani nepomýšlela," uzavírá s úsměvem historicky první žena v české armádní generalitě.

Čeští pyrotechnici a psovodi s vycvičenými psy hledají v okolí afghánského Lógaru nástražné bomby. | Video: Milan Šíma |  05:21

autor: Jan Gazdík | 5. 5. 2017 13:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama