Praha - O jeho vině nikdo nepochybuje. Ve čtvrtek za srpnovou vraždu tří lidí dostal 30 let vězení. Michael G., takzvaný vrah z Mukařova, sám přiznává vinu. Svého činu lituje a tvrdí, že si přeje zemřít.
Co se ale stane, až z vězení vyjde? Hrozí, že něco takového spáchá znovu? Soudní lékaři se ve čtvrtek snažili najít na tyto otázky odpověď. Ta však není tak jednoznačná, protože ačkoli on sám je schopen nápravy, jeho činy potvrzují opak.
U soudu navíc tvrdil, že si na nic nepamatuje. Je to vůbec možné? Z důkazů jasně vyplývá, že čin byl promyšlený a naplánovaný. Podle lékařů je však naopak možné, že jednal v afektu. Všichni se však shodují na tom, že nese jasnou zodpovědnost za své činy.
Projděte si tři hlavní otázky, které v případu vraždy z Mukařova vyvolávají nejvíce otázek.
V afektu, nebo promyšleně?
Z psychologického i psychiatrického posudku vyplývá, že Michael G. je impulzivní, egocentrický, introvertní a nadprůměrně inteligentní. Netrpí žádnou závažnou poruchou osobnosti.
"Mluvíme pouze o takzvané poruše přizpůsobení," řekl ve čtvrtek u soudu psychiatr Jiří Schwarz. "U takových osob se často objevují deprese, úzkosti a obzvlášť u adolescentů výbuchy násilí a agresivní chování," dodává. Upozornil však, že se nejedná o poruchu, spíše o dramatické reakce na podněty.
Podle soudních znalců vykazuje Michael G. výrazné disociativní, laicky řečeno hysterické, projevy osobnosti. "Disociaci můžeme popsat jako stav člověka, kdy jeho vědomí je odděleno od racionální kontroly chování," dodává Schwarz.
Lidé pak jednají neuvážlivě a impulsivně. Takové reakce jsou však naprosto přirozenou obranou člověka a na schopnosti člověka při vykonávání samotného činu to nehraje příliš velkou roli. "Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly snížené zcela nepodstatně," upozorňuje Schwarz.
Přesto se však lékaři nemohou rozhodnout, zda byl čin plánovaný, či nikoli. Důkazy a soudní znalci mluví jasně - čin byl naplánovaný, racionální a kontrolovaný.
"Primární motiv byl instrumentální, afekt se mohl dostavit až v druhém plánu," shrnuje poznatky psycholog Pavel Ptáček. Zdůraznil však, že na jeho odpovědnosti za vraždy to nic nemění.
Může skutečně trpět amnézií?
Sám Michael G. se ke všemu přiznal, neustále však opakoval, že ačkoli nemá pochyb o své vině, nepamatuje si vůbec nic. Výpadky paměti prý trpěl od začátku srpna až do svého zatčení.
Podle znalců funguje amnézie jako přirozená obrana člověka na stres. "Může to být i obrana při uvědomění si závažnosti činu, je to obrana svědomí," dodává Schwarz.
Podle lékařů však nelze vyloučit, že ztráta paměti Michaela G. je účelová. "Amnézie má ve všech případech ostrý začátek a průběh, proto je velice netypické, aby byla takto rozpitá," doplňuje Ptáček. Ztráta paměti o průběhu samotného činu je podle lékaře častá, v literatuře se označuje jako "vražedná amnézie".
I ta se navíc postupně vytrácí a vzpomínky se znovu objevují. Michael G. však tvrdí, že si z případu pamatuje stále méně.
Podle svých slov si také nepamatuje dobu před vraždou i po ní, dokonce si ani nevybavuje, že se snažil zahlazovat stopy. "Taková amnézie je velice nepravděpodobná," dodává Ptáček.
Hrozí, že něco takového udělá znovu?
Třetím sporným bodem je pravděpodobnost recidivy. V takovém případě se zvažuje hlavně to, zda svých činů lituje a zda je obviněný ochoten nést za ně zodpovědnost. Tu podle lékařů Michael G. necítí.
"Tato ochota s sebou nese i snahu vše objasnit, dodat veškeré informace, ale to on nedělá. Stále sice tvrdí, že je mu všechno líto a že si zaslouží nejvyšší trest, nijak však nespolupracuje. Je proto nutné rozlišovat ochotu deklarativní a reálnou," řekl Ptáček.
Riziko obviněného člověka, že něco podobného udělá znovu, lékaři prověřují v několika proměnných. "V tomto případě jsme vzali v úvahu takzvanou anamnézu, tady samotný případ, charakteristiku osobnosti a tzv. expozici destabilizátorů, tedy to, jak bude vypadat jeho předpokládaný způsob života poté, co by byl propuštěn," dodává Ptáček.
Z výsledků vyplývá, že vzhledem ke svým osobnostním charakteristikám existuje reálná možnost, že by se napravil. Samotná netypičnost a brutálnost všech vražd však poukazuje na to, že pravděpodobnost, že by něco podobného v budoucnu spáchal znovu, je vysoká.
"Nejsilnějším predikátorem budoucího násilí je násilí minulé," upozornil lékař a dodal, že celkově je tak jeho nebezpečí někde uprostřed.
Čin odhalí osobnost v celém komplexu
"Na jednu stranu je osobností, kterou bychom při spáchání mírně závažného činu chápali jako osobu schopnou resocializace, ale právě podstata činu odhaluje osobnost v celém jejím komplexu. Historie jeho osobnosti sice nemusí odhalovat žádné zásadně negativní prvky, ale na druhou stranu tu máme člověka, který spáchal extrémně agresivní čin," prohlásil Ptáček.
Podle lékařů tak jde o osobnost krutou, neschopnou zvládat sociální situace. Projevil tak například ochotu napravit pozůstalým jejich újmu, nabízel však pouze finanční pomoc.
Neustále navíc projevoval výraznou sebelítost a smutek nad svým vlastním těžkým osudem. "Tvrdil, že až se se všemi vyrovná, spáchá sebevraždu," řekl lékař.
