reklama
 
 

Babiš má plán, jak změnit Česko. Rozhodne šest bodů

29. 10. 2013 14:46
Jaký plán přivezl z Francouzské riviéry šéf ANO a Agrofertu? Rozhodne o příští vládě.

Praha - Povolební kocovina vyprchává, naplno se rozjíždějí jednání o příští vládě. Posílena víkendem na francouzské Riviéře do nich nastupuje klíčová figura, šéf ANO 2011 Andrej Babiš. Mocný byznysmen a mediální magnát bude mít rozhodující slovo v jednání o příštím vedení státu.

drží v ruce klíče od Strakovy akademie, kam se mu samotnému pořád nechce vstoupit. Nováček v politice, který tápe v rutinních tématech typu penzijní reforma či minimální mzda, který se snadno nechá vyprovokovat k hysterickým a arogantním výpadům. Druhý nejbohatší Čech, schopný své hendikepy kompenzovat silou peněz. Vizionář, který léta kormidluje skupinu Agrofert s 28 tisíci zaměstnanci ve čtyřech státech. Odhodlaný, ctižádostivý a teď ještě volebním úspěchem nadopovaný muž. Co od něj můžeme čekat?

Aktuálně.cz nabízí přehled nejčastějších otázek, jež si dnes v souvislosti s Babišem kladou čeští voliči. Ne na všechny máme odpověď. Ne na všechny má dnes odpověď sám šéf ANO.

1. Babiš a demokracie

Největší obava Babišova „nevoliče" je obava z Babiše autokrata, který jde do politiky, aby tu hájil svůj osobní zájem, v lepším případě zájem velkého byznysu. Táhne se s ním už od září 2011, kdy šéf Agrofertu v rozhovoru pro Hospodářské noviny poprvé veřejně deklaroval, že zvažuje vstup do politiky. Už tehdy přišel s tezí, že „stát je třeba řídit jako firmu".

Později mnohokrát vysvětloval, že míní řídit stát-firmu „ve prospěch občanů jako akcionářů", odborně, hospodárně, efektivně. Strach z toho, že chce v čele státu rozhodovat jako šéf s neomezenou mocí, ovšem mezi Babišovými odpůrci trvá dodnes. Posiluje jej fakt, že ANO přes několik silných osobností ve vedení působí jako hnutí jediného muže.

Nepomáhá ani to, že lidé, kteří Babiše znají, tvrdí, že není autokratem ani ve své firmě, ani v ANO: „Je to člověk překvapivě schopný naslouchat lidem kolem," tvrdí jiný autokratický majitel velké firmy, šéf Brano Group Pavel Juříček. Podobně mluví lidé z vedení Agrofertu: „Nerozhoduje sám, ale musíte ho o své pravdě přesvědčit," shodují se. 

Jak Babiš sám demokracii vnímá? „Já na ni věřím, samozřejmě. Ale co je to demokracie? Chodíme demokraticky k volbám, máme právo volit přímo prezidenta, máme právo udělat na kandidátce pár kroužků. A pak máme právo jen kecat a stěžovat si. Já nevím, jestli to ke svobodě a spokojenosti stačí," řekl Aktuálně.cz v jednom z rozhovorů před volbami.

Babiš chce víc. Hodlá být silným politickým lídrem, ne slabochem, za jaké považuje Bohuslava Sobotku či Petra Nečase.
Když se ho zeptáte na politické vzory, jmenuje Angelu Merkelovou, Charlese de Gaula, Margaret Thatcherovou a Winstona Churchilla. Samé mocné, vlivné, silné jedince. Rozhodně není skromný. Chce mít moc a vliv, nestydí se za to. Pro úspěch v politice je to nezbytné.

Kde ale leží hranice mezi silným lídrem a autokratickým diktátorem? Otázka, na kterou sám nejspíš bude v příštích měsících a letech hledat odpověď.

2. Babiš a ANO 2011

Největším rizikem Babišovy kariéry (kromě vlastního démona moci) je jeho hnutí ANO. Narychlo poskládaný slepenec lidí, z nichž mnozí se přidávali na sílící vlně úspěchu. Členstvo i sympatizanti jsou neprověření, nespojuje je kromě ctižádosti a chuti „prosadit změnu" žádný pevný ideový program.

Babiš si slabinu uvědomuje: „Do Sněmovny se za ANO mohou dostat lidi, z nichž některé jsem v životě neviděl. Naši poslanci se mohou ve světle reflektorů, pod vlivem náhlé důležitosti změnit. Čekám, že se do nich budou snažit nabourat různé zločinecké kliky, lobbisti a kmotři. Když někdo zklame ve firmě, mohu ho vyrazit. Poslance z Parlamentu vyrazit nemohu. To je hlavní riziko našeho hnutí," řekl Aktuálně.cz v půli září, na prahu volebního úspěchu.

Bylo znát, že mu přesně tohle dělá starost. Na bezmoc není zvyklý.

 

Jak se proti neuříditelnosti svých lidí brání? Nechal je podepsat - podobně jako kdysi Vít Bárta poslance za Věci veřejné - písemný závazek morální bezúhonnosti a loajality. Na rozdíl od Bárty ale ví, že riziko je nevymahatelné a že mu nezbývá než svým lidem věřit.

„Jsem v úplně jiné situaci než v Agrofertu. Tam, když je nějaký konflikt nebo střet, mohu rozhodnout sám, v ANO to nejde. Tam musím lidi přesvědčit," říká. Vzápětí se lehce zarazí. „Nebo musí přesvědčit oni mne," dodává chvatně.

3. Babiš a voliči

Před dvěma lety, když Babiš vstup do politiky chystal, byla z něj znát především naštvanost na korupci, která byznysu svazuje ruce. Stát označoval za Palermo, v němž vládne mafie a v němž se nedá podnikat. Mluvil hlavně o lidech ze své společenské vrstvy, o obchodnících a továrnících, jež popouzí, jak se jejich těžce vydělané peníze odváděné na daních rozkrádají nebo prohospodaří ve špatně vedených státních zakázkách. Mluvil hlavně o byznysu.

Od té doby se jeho rétorika změnila: dnes sice pořád kritizuje nefungující stát, líčí ale jeho dopady na lidi nejrůznějšího postavení, nejen na byznysmeny. „Chci lidem pomoct," ujišťuje.

Není třeba mu nevěřit. Ale i lidé, kteří dobře znají Víta Bártu, se shodují, že silným motivem pro jeho angažmá v politice je sklon k mesiášství. Propojení byznysu a politiky pro Bártu bylo nejen cílem, ale hlavně nástrojem k tomu, jak měnit svět.

Také Babiš má kus mesiášského komplexu. Zcela jistě nevstupuje na nevyzkoušenou a kluzkou parlamentní půdu jen proto, aby vytvořil lepší podmínky pro Agrofert a nejbohatší byznysmeny. Jednodušší by pro něj bylo zaplatit si lobbisty a vlastní kmotrovské kliky a politiky si kupovat.

Jenomže to by to byla příliš nízká ambice. „Jsem jiný než ostatní," říká Babiš. Především je ctižádostivější. V byznysu už dosáhl vrcholu. Teď chce být ještě respektován a vážen.

Před volbami absolvoval desítky mítinků s občany. Kontakt s tak velkým počtem lidí je pro něj nový. Je znát, že mu dělá dobře pozornost a důvěra v jeho schopnosti. A že ho voliči opravdu zajímají. Na mítincích objevil nový svět. Když popisuje desítky drobných příběhů z kampaně, ožívá. Třeba jak jej v jakémsi ústavu držel dlouhé minuty za ruku slepý zchromlý chlapec. Nebo jak navštívil doma 94letého cestovatele Miroslava Zikmunda, z něhož „sálá neuvěřitelná energie." 

Popisuje setkání v domově důchodců, kde mu devadesátiletá „babička Jindrášová" řekla, že ho bude volit: „A to mi poradci vykládají, že staří lidé volí komunisty! Hovno!" oči mu svítí, rázem zapomíná na všechny rady z mediálních tréninků. A chrlí další vzpomínky - na setkání „s paní Paříkovou, která za dvacet let vychovala sedm romských dětí", na návštěvu v nemocnici Ostrov, kde probouzejí lidi ležící dlouhodobě v kómatu. „Dneska za mnou byl pan Županič, bavili jsme se o homosexuálech, jak rozdílně vnímá společnost homosexuální ženy a muže. Je to strašně zajímavé. Strašně moc se učím…"

Ve svých veřejných vystoupeních v posledních týdnech začal akcentovat nová témata: Mluví o problémech exekucí, o sociálním bydlení. Je vidět, že na mítincích naslouchá.

Na druhou stranu, pořád špatně snáší kritiky a odpůrce. Řada lidí na sociálních sítích před volbami popisovala, jak nevybíravě kverulanty na Babišových mítincích utišovala a někdy i vyváděla ochranka, přestože se provinili jen nevhodnými otázkami.
Babiš se musí ještě „strašně moc učit" toleranci a schopnosti naslouchat lidem, kteří vidí svět jinak než on. Bez toho nemá v politice šanci. Není jisté, že si to uvědomuje.

4. Babiš a řemeslo

Na první povolební „debatě vítězů" v České televizi v sobotu večer působil Babiš hlavně zpočátku velmi rozpačitě. Když moderátor a ostřílení parlamentní matadoři Miroslav Kalousek a Mirka Němcová mluvili o povolebních mechanismech a technice budování struktur nové Sněmovny, byl jasným outsiderem. Nebyl připraven ani na nejlogičtější a nejočekávanější otázku: Vstoupí ANO do vlády?

Babiš neskrývá, že je v politice nováčkem. „Nevím, neznám, naučím se," říká často. „Posledně jste mne v debatě griloval na druhém penzijním pilíři, ten jsem neuměl, ale už jsem se ho naučil. Teď mne grilujete na struktuře Sněmovny, ale já se to naučím taky," řekl v sobotu moderátorovi. Pár týdnů předtím v jiné televizní debatě vyhořel na banální otázce týkající se minimální mzdy. „Jak mám vědět, kolik dělá minimální mzda? Copak v Agrofertu někomu platíme minimální mzdu?! Ale už jsem se to naučil," vzpomínal na to o pár dní později. Za neznalost se nestydí. „Politici tyhle věci znají, ale o životě vědí houby. Většina z nich nepostavila jediný strom, žádný dům, často se nepostarají ani o vlastní rodinu. Já se to všechno učím." 

Mezery dohání i ve znalostech politických mechanismů a státoprávních systémů. Zná názorové střety českých politologů, zajímají ho otázky kolem různých forem demokracie či volebních systémů. Dělá chyby - ve včerejším rozhovoru pro Aktuálně.cz třeba tvrdí, že se v Česku po listopadu nekonalo jediné referendum, zapomíná na lidové hlasování o vstupu do EU. Ale je znát, že politické řemeslo ho baví.

A nadto má peníze. Hodlá si najmout drahé experty, aby mu s politickou technikou pomáhali: „Chceme vytvořit poradní orgán ze špičkových ekonomů a legislativců. Oslovím nejlepší v zemi, aby nám dělali analýzy," říká. V tomhle bodě není třeba se o Babiše bát. Řemeslo zvládne rychle.

5. Babiš a spojenci

Před volbami se Babiš vymezoval stejně tvrdě proti všem politikům z konkurenčních stran, kteří se dosud podíleli na moci. Nepopírá ovšem, že dříve - než se z Česka stalo „Palermo" - se s politiky naučil vycházet a udržoval s vládnoucí špičkou dobré kontakty.

Nejde o nic výjimečného. Bez kontaktů v politice nelze dělat velký byznys ani v Česku, ani v zahraničí. Stejně jako bez lobbingu, jejž Babiš považuje za normální a morální nástroj byznysmena, pokud ovšem nesklouzne ke korupci. Osobní vazby a kontakty na politické špičky, jak vládní, tak opoziční, udržují šéfové všech velkých firem. Profesionály na budování těchto vazeb - jakým je třeba Vladimír Mlynář v PPF - si každý byznysmen hýčká.

Nejblíž měl Babiš „před Palermem" k sociálním demokratům Zemanovy, Špidlovy a Grossovy éry. Dá se předpokládat, že bude schopen domluvit se s dnešním nevyzpytatelným prezidentem snáz než řada ostřílených politiků z konkurenčních stran. Zeman byl ostatně ve svých veřejných vystoupeních vůči šéfovi ANO zatím poměrně zdrženlivý.

 

Mohou Zeman s Babišem uzavřít spojenectví? Pokud ano, Babišovi hraje do ruky i poslední vývoj v ČSSD, který odsouvá na vedlejší kolej Bohuslava Sobotku a posiluje šance Zemanovi věrného Michala Haška.

V této souvislosti je ovšem dobré připomenout, že o Zemanovi se Babiš nevyjadřuje o nic uctivěji než o jiných politicích minulé éry. A jak vidí Haška? „Jediný rozdíl mezi Haškem a Rathem je v tom, že Haška policie nechytila," prohlásil v jednom z rozhovorů pro Aktuálně.cz.

6. Babiš a minulost

A když už padla zmínka o Babišově minulosti: Právě v ní je Babišův další handicap. Sám to připustil ve zmíněném rozhovoru pro Hospodářské noviny, kterým svou politickou kariéru odstartoval. Tehdy tvrdil, že sám do politiky nemůže jít, že pouze hledá lidi, mladší a nezatížené minulostí, které by podpořil. „Já jsem pro politiku diskvalifikovaný, protože jsem původem Slovák, bývalý člen KSČ, bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Jsem takový ten prospěchář starého režimu, který do strany vlezl, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem asi morální ideál," shrnul.

Dodejme, že Babišův úspěch v byznysu v porevolučních letech musela zákonitě provázet řada kompromisů a obchodů „na hraně". Už kvůli nepřátelskému ovládnutí zárodku Agrofertu - pražské pobočky slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex - se Babiš musel soudit. Soudy vyhrál, zákon podle nich nepřekročil.

Babiš rád zdůrazňuje, že Agrofert nevyrostl na privatizaci, své rozhodující obchody nedělá se státem a že se vypracoval bez protekce, korumpování politiků a nečistých kšeftů. Je to pravda jen zčásti, Babišův Agrofert čerpá vysoké dotace a část jeho byznysu (třeba pěstování řepky a výroba etanolu do pohonných hmot) stojí na byrokratických rozhodnutích, takže o nezávislosti na státu se dá těžko mluvit. Ale je pravda, že Agrofert za sebou nemá korupční skandály. Babišův pokus o privatizaci Unipetrolu byl provázen lobbingem (což sám Babiš potvrzuje), když se ale lobbisté pokusili vytáhnout z účastníků obchodu korupční peníze, skončil pokus zatýkáním na Babišův pokyn přímo v centrále Agrofertu. Celá koupě velké firmy od státu nakonec pro Babiše nedopadla dobře.

Historie Agrofertu je ovšem poplatná době. Formoval se v divokých 90. letech, k jeho zrodu byly nutné žraločí metody, jež by dnes zřejmě nebylo možné opakovat. Kdo to považuje za trestuhodné, ten ať si přečte Mannův román Buddenbrookovi.

Akumulace kapitálu je prostě spojena s drsnými metodami, kultivovanost přichází až ve druhé fázi. Babiš v tom není sám. Zrod mocné skupiny PPF nastartovala privatizace České pojišťovny, za niž pak dostal trafiku ministr financí Kočárník. Zrod realitního impéria CPI začal Radovan Vítek bezskrupulózním pohlcením družstva Včela. Nemluvě o dobrodružných začátcích Pavla Tykače, Jana Dienstla a Libora Sadílka z Motoinvestu. Proti typickým domácím žralokům je Babiš beránek.

Pak je tu ovšem ještě předlistopadová minulost a probíhající slovenský soud s Ústavem paměti národa o Babišovo údajné estébáctví. Pokud šéf ANO svou žalobu proti ÚPN nevyhraje a soud ho označí za vědomého agenta Státní bezpečnosti, ztratí kredit před voliči a nejbližšími kolegy z ANO. Byla by to těžká rána celému hnutí. A hlavně jedné slibně se rozjíždějící politické kariéře.

autor: Zuzana Kubátová | 29. 10. 2013 14:46

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama