Praha - Jen málo případů končí v Česku některým z alternativních trestů - veřejně prospěšnými pracemi, narovnáním či peněžitými tresty. Posledně jmenovanou možnost donedávna české soudy uplatnily jen v necelých čtyřech procentech případů, zatímco například v sousedním Německu je to přes 80 procent.
"Německo je extrém, který souvisí i s vyšší životní úrovní. Ale například v Rakousku peněžitými tresty končí zhruba třicet případů, a takové číslo by mohlo být i u nás," říká předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
Ten se proto se svým kolegou, nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, snaží, aby se toto číslo zvedlo. Že to je reálné, ukázaly poslední dva roky, během nichž pořádali semináře pro soudce, státní zástupce, ale i policii a probační úředníky.
"Hovořili jsme s praktiky - soudci a státními zástupci u okresních a krajských soudů - abychom zjistili, proč se peněžité tresty ukládají tak málo, ale také, jak případně upravit legislativu," říká Šámal.
Zmíněné diskuse podle něj výrazně přispěly k nastartování změny. Loni se počet udělených peněžitých trestů zvýšil více než trojnásobně na 14,7 procenta.
Peněžité tresty na pomoc obětem
Šámal nicméně odmítá interpretaci, že by hlavním důvodem neukládání peněžitých trestů mohla nechuť soudců je využívat. Jde prý hlavně o to, jaké se vytvoří podmínky a jak se o možných postupech diskutuje.
"Musíte soudce přesvědčit, že je to dobrá cesta. Nejvíce asi pomohlo, že se před dvěma lety změnila legislativa a peněžité tresty nejdou do státního rozpočtu, ale na pomoc obětem. Každý, kdo projednává ty případy, vidí, že to není jen otázka potrestání obžalovaného, ale i pomoci oběti," poukazuje Šámal.
Mezi legislativními změnami, které by mohly počet ukládaných peněžitých trestů zvýšit, patří i to, aby policie již v rámci vyšetřování zkoumala majetkové poměry obviněného. A také výslovné upřednostnění vymáhání peněžitého trestu v zákoně před jeho přeměnou na trest odnětí svobody. Vymáhání by pak mělo přejít pod celní správu.
"Chceme zakotvit, že u majetkových trestných činů se musí prioritně uvažovat o peněžitém trestu a už v přípravném řízení musí být zjišťovány majetkové a osobní poměry pachatele," shrnul Šámal.
Vždyť to k soudu vůbec nemusí
Další ze změn, která by mohla pomoci, je odklon trestního řízení, aby soud vůbec nemusel rozhodovat. Anebo jen minimálně. A to ukončení trestního řízení buď narovnáním, podmíněným zastavením trestního stíhání či dohodou o vině a trestu. To by Nejvyšší státní zastupitelství rádo aplikovalo i u nejzávažnější trestné činnosti.
"Nejvíce využívaným odklonem je podmínečné zastavení trestního stíhání, kterých je 2700 ročně, narovnání je v desítkách ročně a dohoda o vině a trestu je také do stovky ročně, což je škoda," říká šéfžalobce Zeman a poukazuje na příklad sousedního Slovenska, které při polovičním počtu obyvatel řeší odkloněním kolem pěti tisíc případů ročně.
Podmínkou je, že se obviněný dozná a sám se podílí na stanovení trestu. "Budou předloženy důkazy, obviněný vinu uzná a dohodne se trest. Důležité je, že se trest dohaduje se státním zástupcem a tu dohodu schvaluje soud," říká Zeman. Pachatel by se měl v takových případech také vyrovnat s poškozenými.
"Trestní řízení není jen o závažných trestných činech. Může se stát třeba každému, kdo řídí a dopustí se jen malé nedbalosti, která má ale závažný následek. Tady je ta síla odklonů mimořádná, poukázal Šámal. Podle něj je části pachatelů třeba podat pomocnou ruku.
"Nejde nám jen o trestání, ale hlavně jejich návrat do normální společnosti," vysvětluje s tím, že s probační a mediační službou již mají připraveny programy pro podobné pachatele.
