Jiří Jung je úředníkem Generálního finančního ředitelství (Finanční správy ČR) deset let. Předloni tam přestoupil do sekce řízení rizik. Sekce patří mezi klíčové útvary finančního ředitelství, zabývá se odhalováním daňových podvodů. Jung platil za výkonného úředníka s dobrou pověstí. Nadřízení mu svěřovali náročné úkoly. Jeden takový ho zavedl směrem, jenž vyústil v jeho zatčení.
Loni 13. února po 16. hodině nastoupil v Thámově ulici v pražském Karlíně do zaparkovaného vozu Škoda Kodiaq. V plánu nebylo někam jet, Jung měl v autě schůzku. Za volantem seděl jeho známý Jiří Žežulka, který finanční správu do roku 2016 řídil. Opustil ji po rozporech s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem. Odešel do privátního sektoru, jako daňový poradce poskytoval firmám konzultace.
Kvůli tomu se muži potkali. Jung se významně podílel na rozkrývaní možného podvodného daňového řetězce, v němž uvízla společnost CTE Cargo Sped. Patřila k Žežulkovým klientům. Jung mu podle verdiktu nabídl obchod. Poskytne mu dokumenty z šetření včetně trestního oznámení, výměnou za to mu Žežulka zprostředkuje od firmy úplatek 10 milionů korun. Pro první půlku si přišel do auta.
"Hele, já bych nikoho nepodceňoval"
"Doufám, že teďka na mě tady venku neskočí, vole, banda," řekl Jung po dvacetiminutové schůzce, když opouštěl vůz s taškou, ve které bylo pět milionů korun. "To si nemyslim, tak chytrý jako my nejsou voni," uklidňoval ho Žežulka. "Hele, já bych nikoho nepodceňoval," odvětil Jung, když auto zavíral. Jako by tušil, co ho v příštích sekundách čeká.
V tu chvíli však nevěděl několik věcí. Zaprvé že když se 21. ledna potkal s Žežulkou ve fastfoodu v Sokolovské ulici v Karlíně poprvé, Žežulka se po schůzce obrátil na policii. Setkání svolal Jung. Bývalému kolegovi řekl, že koordinuje daňové šetření, o které se zajímá i Evropský úřad boje proti podvodům (OLAF). A že může firmě zastupované Žežulkou za provizi pomoci.
Jung nevěděl ani to, že když se poslední lednový den v jedné restauraci na Smíchově sešli znovu, jeho bývalý spolupracovník byl od policie vybavený nahrávacím zařízením. Zaznamenalo vše, o čem Jung mluvil. Žežulkovi nabídl, že mu za 10 milionů korun dodá trestní oznámení, v němž figuruje dotčená firma. Chtěl mu poskytnout i záznam ze schůzky s OLAF k šetřené věci.
Konečně netušil ani to, že Žežulka nahrává i jejich poslední schůzku v autě, monitoruje ji policie a že přebírané peníze jsou coby předstíraný převod součástí trestního řízení. Jakmile s nimi opustil vůz, obratem ho zadržel Útvar rychlého nasazení. Národní centrála proti organizovanému zločinu ho poté obvinila z přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby.
Astronomická částka prý měla Žežulku odradit
"Počínání obžalovaného v kontextu dalších objektivně zjištěných skutečností nepřipouští žádný jiný závěr, než že se jednalo o reálnou a reálně zamýšlenou žádost obžalovaného o úplatek, k jehož obdržení všechny kroky obžalovaného skutečně také směřovaly a jehož část obžalovaný opravdu převzal. Soud tak o vině obžalovaného nemá žádné důvodné pochybnosti," stojí v rozsudku Městského soudu v Praze, jejž má Aktuálně.cz k dispozici.
Verdikt vynesl letos 15. ledna soudce Jan Šott. Junga potrestal přesně za delikty, kvůli nimž ho stíhala Národní centrála proti organizovanému zločinu. Vyměřil mu 9 let ve vězení s ostrahou a nařídil mu uhradit pokutu ve výši 1,5 milionu korun. Návdavkem mu zakázal, aby se po dobu 10 let ucházel o jakékoliv místo v orgánech finanční správy.
Jung postavil obhajobu na tom, že příběh se odehrál naopak. Podle něj ho ke schůzkám vyzval Žežulka. Ten prý o tom, že jeho klient figuruje v podvodném daňovém řetězci v hodnotě stovek milionů korun, už věděl. Právě on ho měl pobídnout k domluvě, za kolik může jeho klientovi pomoct. Jung podle svých slov hrál hru proto, že chtěl Žežulku odhalit. Tvrdí, že byl zvědavý, kam až chce zajít.
"Záměrně jsem plácl astronomickou částku," řekl u soudu Jung. Podle jeho úvah měla tato suma Žežulku od dalšího jednání odradit. Dvanáctistránkové trestní oznámení podrobně odůvodňující podezření na firmu podle svých slov přinesl na poslední schůzku proto, aby ho porovnal s tím, co už Žežulka ví. Že policie sebrala jeho samého, přičetl šikovnosti exkolegy, který to podle něj sehrál lépe.
Deset milionů pro dcery
Před soudcem Šottem však tato obhajoba neobstála. Jung podání na firmu CT Cargo Sped předal Žežulkovi rovnou, aniž by se ho na cokoliv vyptával. Odposlechy dále zachytily, že podnět ke spolupráci, iniciování schůzek a žádost o úplatek vzešly od Junga. Peníze chtěl pro své dvě dcery, protože "by si na to v životě neušetřily". Jung navíc nebyl schopný vysvětlit, jaký způsobem chtěl svého bývalého kolegu odhalit.
"Toto vysvětlení postrádá logiku vzhledem k tomu, že obžalovaný neučinil absolutně žádný krok směřující k tomu, aby si o Žežulkově počínání opatřil nějaký důkaz. Žádnou komunikaci si nezaznamenal (pomocí print screenu ani nijak jinak), žádnou ze schůzek nenahrál, nezdokumentoval," uvádí se v rozsudku. Naopak byl to sám Jung, kdo vybízel k elektronické komunikaci pomocí zašifrované aplikace.
Jungova verze se definitivně v rozsudku hroutí ve chvíli, kdy soudce Šott popisuje jednání Žežulky. Pohledem Jungovy verze by nedávalo smysl. "Jen těžko si lze rozumně představit, že by se svědek Žežulka, upláceje obžalovaného, obrátil na orgány činné v trestním řízení, aby jim toto své jednání rozkryl," vysvětluje soudce, podle něhož si naopak Žežulka v příběhu počínal "odpovědně, čestně a příkladně".
Zavrženíhodné počínání
Podle soudce Šotta se Jung hluboce zpronevěřil poslání, které měl v práci plnit. Porušil služební zákon, vyzrazením informací z daňového šetření prolomil povinnost mlčenlivosti a vlastní majetkový prospěch nadřadil nad zájem společnosti bránit daňovým únikům. Podle soudce mimořádnou měrou ohrozil důvěru veřejnosti v řádné fungování státního aparátu.
"Zavrženíhodné počínání obžalovaného coby úřední osoby tkví totiž nejen v jednání korupční povahy, které je obecně neakceptovatelné a nežádoucí, ale také (a především) v tom, že se jej dopustil v postavení osoby, která sama byla povolána k odhalování a zprostředkovaně též postihování závažné kriminality na úseku správy a placení daní. Jednání obžalovaného vedené přímým úmyslem směřovalo dokonce k maření této činnosti," píše soudce.
Šott v rozsudku poznamenal, že Jung nejednal v tíživé finanční situaci. Jeho majetkové poměry označil za nadstandardní. Úředník měl čistý příjem mezi 50 a 60 tisíci měsíčně. Když soudce uvažoval o výši trestu, zaznamenal jedinou polehčující okolnost a tou byla Jungova dosavadní bezúhonnost. Úředníkovi naopak uškodilo, že spáchal tak závažné delikty jako přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby.
Jung o místo ve finanční správě dosud nepřišel, jen je postaven mimo službu. Pobírá 70 procent platu. Proti rozsudku se odvolal. Před dvěma týdny putoval spis na Vrchní soud v Praze. Tam se rozhodne, zda Jung přijde o práci a skončí za mřížemi. "Veřejné zasedání je naplánováno na jeden jednací den, a to na 22. dubna. Předsedkyní senátu je JUDr. Lenka Konopová," řekla Aktuálně.cz mluvčí instance Kateřina Kolářová.
