Z dvanácti ukrajinských uchazečů hlásících se v dubnu na pražské Gymnázium Na Zatlance neuspěl ani jeden. Chyběly jim znalosti, které jsou u českých přijímacích zkoušek potřeba, protože doma se učili něco jiného. Po příjezdu z válkou zasažené země také neuměli česky a v novém prostředí se teprve začínali orientovat. "Na startovní čáře měli oproti českým dětem úplně jinou pozici," říká ředitelka školy Jitka Kmentová.
Mladých Ukrajinců, kteří nestudují na střední škole v Česku ani na dálku ve své zemi, je přibližně pět tisíc. Podle studie výzkumné organizace PAQ Research je to pětina z těch, kteří zde žijí. Tedy z 25 tisíc dětí od 15 do 17 let, které k počátku školního roku registruje ministerstvo vnitra.
Pro Česko to znamená riziko. Odborníci upozorňují, že pokud mladí Ukrajinci nebudou chodit do školy, nevyužije země jejich potenciál. Děti se nenaučí pořádně česky, těžko budou hledat místo ve společnosti a bez ohledu na nadání skončí jen s nejnižší kvalifikací.
"Místo aby z nich byli vysokoškoláci, budou pracovat třeba jako dělníci. Zůstane tu ztracená, frustrovaná generace, se kterou se pořádně nedomluvíme a která bude zatěžovat sociální systém," upozorňuje Miroslav Hřebecký, programový ředitel vzdělávací společnosti EDUin.
Jeden z autorů zmiňované studie Karel Gargulák zase vyčísluje, že za každého člověka s pouhým základním vzděláním přijde stát v průměru o 2,5 milionu korun během jeho života. Ztráta se projeví na příjmech veřejných rozpočtů či nákladech služeb.
Hrozí také, že si takový člověk kvůli nízké kvalifikaci nenajde práci a snadno propadne do chudoby. "Může se stát snadným terčem patologického chování, jako je kriminalita, zapojení do gangu a podobně. Jde o velmi ohroženou skupinu," připomíná Gargulák.
Nultý ročník i úspěch v matematice
Na maturitní středoškolské obory se v prvním kole přijímacího řízení hlásilo něco přes tisíc ukrajinských dětí. Další mohly podle mluvčího Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání Marka Lehečky nastoupit na učňovské obory, podat přihlášku ve druhém kole nebo jít rovnou do vyššího ročníku. Kolik jich 1. září začalo studovat, není jasné, ministerstvo školství údaje nemá.
Dílčí data ale potvrzují, že na středních školách studuje jen zlomek. V Praze, kam během půl roku od napadení Ukrajiny Ruskem směřovala většina uprchlíků, to bylo necelých 800 ukrajinských studentů, uvádí mluvčí magistrátu Vít Hofman. Ministerstvo vnitra přitom udává, že v hlavním městě žije zhruba šest tisíc dětí z Ukrajiny ve věku 15 až 17 let.
Podobná situace je i v dalších krajích. V Libereckém bylo ke studiu přijato 141 mladých Ukrajinců ze 1131, ve Středočeském 512, zhruba sedmina těch, kdo v kraji jsou. V Plzeňském kraji šla do střední školy pětina ze 1763.
Umožnit docházku do školy i dětem, které neuspěly u přijímacích zkoušek, se rozhodlo například právě pražské Gymnázium Na Zatlance. Zřídilo pro ně nultý ročník zaměřený na intenzivní výuku češtiny, pomoc s adaptací na české prostředí i přípravou na přijímací zkoušky v příštím roce. Do třídy chodí 16 žáků, kapacita je už nyní plná.
Právě neznalost jazyka mladé Ukrajince výrazně znevýhodňuje. "Školy část z nich odmítly právě z tohoto důvodu, hlavně gymnázia či lycea," říká Gargulák z PAQ Research. Mnoho dalších se na školu vůbec nehlásilo. Často jim chyběly informace, kde a jak se zapsat, mnozí také počítali s rychlejším návratem na Ukrajinu. V zemi se ale půl roku po únorové invazi dál bojuje.
Hřebecký z EDUin uvádí, že někteří ředitelé byli na ukrajinské uchazeče příliš přísní. "Pokud ověřují znalost českého jazyka diktátem, je logické, že ho cizinec, který neumí česky, neudělá. A vy máte alibi, že jste chtěli pomoct, ale nemůžete," prohlašuje. Upozorňuje také na to, že lepší podmínky pro přijetí vytvořily základní školy. Na děti do 15 let se v Česku vztahuje povinná školní docházka, takže je na rozdíl od středních škol ředitelé přijmout musí.
Přesto se najdou místa, kde Ukrajinci uspěli. Do prvního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia v Praze nastoupilo pět studentů uprchlíků. V testu z matematiky měli nadprůměrně dobré výsledky, zvládli i pohovor v českém či anglickém jazyce. "Všem jsem rozuměl, a pokud mají tak výborné výsledky z matematiky, jsem rád, že na naší škole budou studovat," říká ředitel Radko Sáblík.
Na všech školách měly ukrajinské děti u přijímaček víc času na vypracování testů, matematiku mohly dělat v ukrajinštině a místo testu z českého jazyka měli pohovor. Ne všichni ho ale zvládli. "Uspěla v něm polovina," říká ředitel Julius Kolín z Gymnázia Písnická v Praze.
Někde narazili i na další problém. Brněnské Gymnázium Vídeňská přijalo na jaře do vyšších ročníků deset studentů, v novém školním roce ale pokračuje jen jeden. "Odešli na jiný typ školy, nástup na gymnázium vyhodnotili jako krok špatným směrem. Někteří získali maturitní vysvědčení z online vzdělávání na Ukrajině a pokračují ve studiu na vysoké škole, další se vrátili zpět domů," vysvětluje ředitel David Andrle.
Gargulák z PAQ Research i Hřebecký z EDUin se shodují, že by ředitelé měli ukrajinské děti na střední školy brát, i když zatím neumí česky. "Pokud má ředitel kapacitu, může přijmout kohokoliv, kdykoliv, kamkoliv," uvádí Gargulák. "Může navýšit počet dětí ve třídě až na 34, což umožňuje vyhláška," podotýká Hřebecký.
Pomoc těm, kdo se na školu nedostali
Pomoci se začleněním do českého prostředí chce i ministerstvo školství. Adaptační skupiny, které na školách vznikají, podpoří 200 miliony korun. Mladí Ukrajinci se v nich připravují na nástup do českých škol a zdokonalují češtinu. Nejen ti ve středoškolském věku, ale i mladší, kteří se kvůli plným kapacitám nedostali na základní školy.
Podle Hospodářských novin se zapojí i kraje. "Budou mít povinnost na svém území určit jednu či více středních škol, které budou mít cílenou intenzivní jazykovou přípravu," uvedla pro HN ministerská náměstkyně Pavla Katzová.
Praha, kde je ukrajinských dětí nejvíce, spouští adaptační skupiny i výuku češtiny na vybraných školách. Nulté ročníky chystají kromě Gymnázia Na Zatlance i další.
Aby se Česko vyhnulo rizikům spojeným s mladými uprchlíky, kteří nechodí do školy, je důležité věnovat jim pozornost, upozorňuje Gargulák. "Mnozí mají rozbombardované domovy, nemají se kam vrátit. Představa, že se budou vzdělávat na dálku, je absurdní," popisuje, proč není možné spoléhat na online vyučování z válčící Ukrajiny.
V případě, že by mladí na dálku skutečně studovali, chyběly by jim kontakty s vrstevníky. "Už během covidu se u českých dětí ukázalo, jak potřebují být v kolektivu, cizince navíc škola integruje do kulturního prostředí. Nikdo vás v dané situaci nezačlení lépe než právě škola," vypichuje Hřebecký další věc, kterou by školní docházka mladých Ukrajinců pomohla splnit.
