Obyvatelé severoukrajinské vesnice Novoselycja v oblasti Sumy dostali před několika dny od úřadů striktní pokyn - schovat se. Ruské bombardování poničilo blízkou továrnu na amoniak a nebezpečný plyn začal unikat do okolí. Místní guvernér označil pět kilometrů čtverečních v okolí továrny za nebezpečnou zónu. Tento plyn může ve větším množství uškodit nejen zdraví člověka, ale může rovněž poškodit rostliny a stromy a způsobit kyselost půdy.
Šlo tak o jeden ze zatím nejvýraznějších - a zároveň zaznamenaných - úkazů toho, jak může válka ohrozit životní prostředí na Ukrajině. Ovšem ne jediný. Záběry z válečných zón ukazují, jak z rozstřílené techniky vytéká na pole nafta, v okolí ukrajinských měst hoří lesy, z měst stoupá do ovzduší černý dým. "Obecně jakákoli válka, pochopitelně i ta na Ukrajině, tvrdě dopadá na životní prostředí," potvrzuje Jan Zukal, ředitel Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
Právě poškození infrastruktury, tedy různých továren, ale také vodovodů nebo čističek odpadních vod, považují experti za jednu z největších hrozeb pro ukrajinské životní prostředí. "Může dojít k poškození výrobních závodů, ze kterých mohou uniknout nějaké nebezpečné látky. Také hrozí, že se do vody dostane například nějaké fekální znečištění," říká Jan Frouz z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Látky navíc mohou do půdy či vody unikat déle než za běžné situace - během války se jen velmi těžko organizují opravy těchto zařízení. Právě kvalita vody byla podle expertů na Ukrajině vždy jedna z nejhorších v Evropě. Nyní se může velmi snadno stát, že se znečistí nejen ta povrchová, ale i voda spodní. "To může znamenat velký problém pro místní obyvatelstvo, které ji využívá jako zdroj pitné vody," varuje Frouz.
Kontaminovaná obilnice Evropy
Chemikálie z poškozené infrastruktury, dusíkaté sloučeniny z munice nebo nafta unikající z vojenské techniky mohou mít dlouhodobé zničující účinky také pro ukrajinskou půdu. Ta je proslulá svou úrodností. Ukrajina platí za významného producenta obilí a olejů, i proto si vysloužila přízvisko obilnice Evropy.
"Pokud do zemědělské půdy proniknou tyto nebezpečné látky, tak zjednodušeně řečeno dojde k tomu, že zem bude mrtvá. Ztratí své základní funkce, nebude fungovat její živá složka. A bude trvat roky i desetiletí, než se to napraví," vysvětluje důsledky znečištění půdy ředitel Ústavu globální změny Akademie věd Michal V. Marek.
Za důkazem toho, jaké negativní účinky mohou mít na půdu nebo kvalitu vody vojenské aktivity, není třeba jezdit na Ukrajinu. I v Česku jsou dosud oblasti poznamenané činností ruské armády. Na některých místech jejího výskytu bylo znečištění tak výrazné, že i po třech desetiletích od odchodu posledního ruského vojáka likvidace ekologických škod stále trvá.
"Nedělám si iluze, že se něco takového neděje také na Ukrajině," míní Michal V. Marek. Pavel Tlustoš z katedry agroenvironmentální chemie a výživy rostlin České zemědělské univerzity v Praze pak připomíná další tuzemský příklad - odstranit následky výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích z roku 2014 trvalo Česku šest let.
Protože válka na Ukrajině se odehrává zejména v zastavěných oblastech, bude mít problém se znečištěním zemědělské půdy spíše lokální charakter, usuzují experti. Nicméně boje i tak mohou vyústit v zemědělskou krizi - zejména kvůli omezení prací. Jaro je totiž klíčové pro řadu obilovin. Když ukrajinští zemědělci nestihnou tradiční jarní práce na poli, přijdou o úrodu. Většina plodin přitom musí být vyseta do konce dubna.
Na druhou stranu přestávka v každoročním intenzivním hospodařením může poli dokonce prospět. Pokud pochopitelně nedojde k přímému zamoření zemědělské půdy. "Z hlediska úrodnosti půdy často neznamená nějakou zásadní ztrátu, když pole zaroste bylinami. Naopak. Většinou tyto procesy mohou vést ke zvýšení úrodnosti," vysvětluje Jan Frouz z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity.
Ohrožené antilopy i vlci
Válka ve východní Evropě ovšem u odborníků vyvolává také obavy o přírodní bohatství země. Ukrajina má celkem 49 národních parků a 21 z nich se nachází v oblastech, kde v současnosti zuří boje. Už v prvních dnech války se například válečná linie přehnala přes přírodní rezervaci Askania-Nova v Chersonské oblasti. "Samozřejmě se může stát, že nějaká malá rezervace zcela shoří," varuje Frouz.
I kdyby se přírodní parky, čili oblasti s nejvyšším stupněm ochrany, nestaly přímo terči útoků, i pouhá absence lidské činnosti může být pro některé z nich zničující. Velká část evropských národních parků, včetně těch ukrajinských, chrání přírodu, která vznikla lidskou činností například za středověku nebo novověku - například hospodářské lesy. Lidská práce se na nich dále udržuje a bez ní území ztratí svůj ráz. Je však nutné doplnit, že by muselo jít o dlouhodobou nečinnost.
V přírodních parcích také žije řada vzácných druhů zvířat. V rezervaci Askania-Nova je to například sajga tatarská, kriticky ohrožený druh antilopy. "Zvířata jsou citlivá na narušení biotopů, kde žijí. Jakýkoli výbuch, pohyb tanků, eroze nebo odlesnění narušuje jejich život a jejich reprodukci," upozorňuje Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd. Problém pro zvířata nastává také ve chvíli, kdy vojákům či civilistům dochází zásoby jídla - lidé je tak mohou začít lovit, včetně ohrožených druhů.
Krojerová očekává, že část větších zvířat, například vlci nebo rysi, před válkou uteče do západnějších částí země. Ale ani tam pravděpodobně nebudou mít potřebné podmínky k existenci. Již před invazí totiž tamní populace šelem neměly v důsledku pytlačení dostatek potravy. Nyní se situace může ještě zhoršit. "V oblastech, kde dochází k válkám, se zbraně dostávají k různým pytláckým skupinám. To známe například z Afriky," vysvětluje zooložka Krojerová.
"Válka může paradoxně obnovit některé přírodní cykly"
Některé dopady války na přírodu jí ovšem mohou paradoxně prospět a navrátit některé procesy, které byly dříve přirozené, upozorňuje ekolog Jan Frouz. Ačkoli se některé české vojenské prostory dodnes potýkají s velkým znečištěním, jiné se naopak staly ostrovy biodiverzity.
Zmiňuje například bývalý vojenský prostor v Brdech, kde jsou dnes největší česká vřesoviště. "To je díky tomu, že tam čas od času došlo k požárům. Ty byly v lehké formě v přírodě dříve časté a člověk narušil jejich režim," říká. Právě s četnými lesními požáry se některé oblasti Ukrajiny aktuálně potýkají. "Projevy války mohou přírodu zcela zničit, ale v některých případech také prostředí paradoxně přiblížit tomu přírodnímu režimu. Příroda vyžaduje určité poškozování prostředí, které se pak obnovuje. Obě tyto možnosti tady jsou a nedá se šablonovitě říct, kde se která projeví," dodává ekolog.
