Poznávají vás ještě lidé na ulici?
Těšil jsem se, jak můj ksicht pomalu vymizí z paměti lidí. Vypadalo to docela dobře. Ale události loňského roku to znovu posílily, můj obličej se mnohým znovu připomenul. Pořád když si sednu do hospody, lidé pokukují, někteří počítají piva, která vypiji.
Těšil jsem se, až budu zcela svobodným člověkem. Nicméně svoboda není dána jen pracovním poměrem a tím, zda pracuji pro stát, nebo sám pro sebe. Tím, že se člověk dlouho pohyboval v politice, nebyl přizdis**č a šedá myš, nebál se říkat věci nahlas, třebaže byly kontroverzní, byl nepřehlédnutelný. Míra svobody, kterou nyní mám, je ještě limitována tím, co jsem dělal. Třebaže jsem už šestým rokem svobodný člověk.
Když vidíte stav dnešní společnosti, dokážete si přiznat, že za to můžete i vy s Topolánkem, Nečasem - vaše vlády, strana? Že jste aroganci moci povýšili nad slušnost a normálnost, že už pak lidem asi ani tolik nevadilo, že jste si vy, úředníci či některé firmy k něčemu pomohli, ale že to prostě zdeformovalo celou společnost a její myšlení?
Svůj díl odpovědnosti si člověk určitě uvědomuje. Objektivně si jej musí připustit, protože veřejně činný byl poměrně dlouhou dobu.
Zároveň se ale paradoxně věci, které se v době, kdy jsme my byli u moci, jevily jako nepředstavitelné a nemožné, staly normou. Všudypřítomný střet zájmů se stal normou, stejně jako absence odpovědnosti za to, co děláte. Společnost a politika jsou objektivně v mnohem horším stavu, než byly.
Tvrdíte, že politika je v horším stavu než za vás. Mnoho lidí, zklamaných vaší érou, to ale vidí opačně...
Mám strach z jedné věci. Z toho plíživého omezování naší osobní svobody, stále většího vpádu státu do našeho soukromí bez odpovídající kontroly a odpovědnosti. Nemůžu mít na jedné straně moc zasahovat lidem do života a na druhé straně nemít odpovědnost, jakým způsobem to dělám. To je cesta, kterou jsme se vydali před pěti lety, a je to cesta, která nás jako společnost může zničit.
Čí je to cesta?
Andrej Babiš mimo jiné reprezentuje to, o čem mluvím.
Co vás dnes primárně živí, když jste šest let mimo politiku?
Jsem partnerem v advokátní kanceláři, majitelem konzultační poradenské firmy a akcionářem společnosti IES Moravia Real. Tam je moje majetková účast financována z úvěru, který splácím.
Jeho výše je 40 milionů korun. Za firmou IES Moravia Real stojí olomoucký podnikatel Ivan Kyselý, o kterém se toho moc nevědělo do doby, než jste musel jako politik uvést v majetkovém přiznání, že vám půjčil údajně na opravu domu 1,6 milionu korun a vy jste mu za 10 let splatil jen 400 tisíc. Tato půjčka je už splacena, když jste si mohl vzít tak velký úvěr na podíl v jeho firmě?
Víte, co je na tom celém pitoreskní? Jsem jeden z nejpomlouvanějších lidí, ale i jeden z nejprověřenějších. Jsem držitelem dvou osvědčení o prověrce na nejpřísnější stupeň utajení "přísně tajné", 10 let mého života je na formulářích NBÚ. Koneckonců i tu půjčku jsem uváděl v dotazníku, protože jsem musel detailně informovat o svých majetkových poměrech od roku 1995. Nic jsem netajil vůči těm, kdo k tomu měli oprávnění. I proto jsem neměl problém prověrku získat.
A znovu si říkám, že by mě zajímalo, který z těch s**čů, kteří mají plnou hubu Ivana Langera, si někdy prošel režimem prověřování na stupeň přísně tajné. A jestli by někdy to osvědčení, co mám v kanceláři, byli schopni vůbec získat.
Každopádně jsem si vzal úvěr. Nezapomeňte, že už šestým rokem tvrdě pracuji, nestěžuji si. Co vydělám, mi umožňuje splácet dluh...
... je to váš jediný dluh?
Ano. Mé výdělky mi umožňují splácet dluh, ale i žít spokojený život a ještě financovat filantropické úchylky.
Celý rozhovor s Ivanem Langerem najdete v aktuálním vydání časopisu Ekonom.
