Praha - Ministerstva a další státní úřady raději každoročně platí miliony korun, než aby zaměstnávaly handicapované. Ani jedno z českých ministerstev nezaměstnává čtyři procenta zdravotně postižených, jak jim to ukládá zákon.
Místo toho využívají státní úřady, které by měly jít příkladem, možnost se doslova vykoupit – jen loni do státního rozpočtu kvůli nesplněné povinnosti odvedly téměř 16 milionů korun.
Podle zprávy, kterou se má ve středu zabývat vláda, nezaměstnávají státní instituce ani polovinu zákonem požadovaného počtu handicapovaných. Při téměř 24 tisících zaměstnanců by jich měly mít necelou tisícovku.
Ministerstva to zdůvodňují různě – vnitro si stěžuje na bariérové budovy, životní prostředí na nezájem ze strany handicapovaných a ministerstvo zahraničí tím, že to nelze skloubit s povinnou rotací zaměstnanců.
"Je to pochopitelně špatně. Řešili jsme to už na konci dubna na jednání vládního výboru pro zdravotně postižené občany za přítomnosti pana premiéra. Proti našim číslům z roku 2007 se situace velmi výrazně zhoršila," uvedl předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása.
Stát platí sám sobě
Státní úřady v praxi mohou postižené buď zaměstnat přímo, nebo nakoupit zboží či služby od dodavatelů, kteří postižené zaměstnávají. Pokud to neudělají, musí odvést do státního rozpočtu určitou částku, tedy zaplatit jakousi "pokutu". Stejnou povinnost mají i soukromí zaměstnavatelé s více než pětadvaceti zaměstnanci.
"U státních institucí by měly přicházet v úvahu pouze první dvě možnosti. Platba do rozpočtu postrádá v případě státu smysl, protože příliš neplní sankční roli, když stát platí sám sobě," šel by ještě dál ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) s tím, že úřady by vždy měly upřednostnit přímé zaměstnání lidí před nákupem služeb.
"U takzvaného náhradního plnění se často jedná o pouhou předfakturaci výrobků a zboží, aniž by byl bezprostředně využíván pracovní potenciál osob se zdravotním postižením," konstatuje důvodová zpráva k tabulce.
Nejvíce zaplatilo vnitro
Nejvíce na pokutách – pět milionů korun – zaplatilo ministerstvo vnitra. Zaměstnává sice polovinu povinného počtu handicapovaných, jde ale o ministerstvo s největším počtem lidí. "Určitě to vnímám jako problém, je potřeba s tím něco dělat. Musí ale být vhodní lidé, volné tabulky, takže je to dlouhodobý proces," řekl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD).
Jen necelou třetinu z tabulkového počtu, tedy šest lidí místo dvaadvaceti, zaměstnávalo ministerstvo životního prostředí. Podle ministra Richarda Brabce (ANO) za tím ovšem nebyla neochota tamních personalistů ani bariéry na ministerstvu, ale nízký zájem ze strany postižených.
"Je to dáno historicky. My bychom chtěli, ve výběrových řízeních je to zohledněno. Ale na druhou stranu nemůžeme diskriminovat ‚nepostižené‘ tím, že budeme říkat, že toto místo je jen pro handicapované," krčí rameny Brabec.
Suverénně nejméně postižených vloni zaměstnávalo ministerstvo zahraničí. Podle tabulky by v Černínském paláci mělo pracovat sedm desítek lidí s nějakým druhem postižení, namísto toho ministerstvo přímo dává práci jen sedmi.
"Přesuny zaměstnanců a jejich rodin a výkon práce v zahraničí v mnohdy klimaticky a bezpečnostně obtížných teritoriích neumožňují ministerstvu splnit uloženou povinnost zaměstnání příslušného počtu osob se zdravotním postižením," argumentuje ministerstvo ve zprávě o plnění národního plánu vytváření rovných příležitostí pro handicapované, který bude kabinet premiéra Bohuslava Sobotky rovněž řešit ve středu.
V něm se paradoxně chválí, že se většina plánů na zlepšování postavení postižených daří. Ministr pro lidská práva Dienstbier chce, aby vláda dostávala zprávy o tom, jak si ministerstva vedou, pravidelně. A podle toho mohla rozhodnout o případné podpoře.
"Je potřeba také vytvořit podmínky na úřadech, zajistit bezbariérovost nejen hlavního vstupu, ale i těch pracovišť, aby lidé reálně mohli o místa usilovat. Tady už je dost příkladů i ze soukromé sféry, že to lze," dodal Dienstbier.
