Brno - Cizinci, kteří mají povolení k zaměstnání v České republice, mohou vyjíždět na časově omezené pracovní cesty bez nutnosti dalšího povolení od úřadu práce. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud.
„Rozsudek přináší konec nejistoty v zaměstnávání cizinců, kterou svým nepochopitelným výkladem vneslo ministerstvo práce a sociálních věcí," říká Jan Procházka, advokát Ambruz & Dark Deloitte Legal.
V konkrétním případě šlo o ukrajinského zaměstnance stavební firmy z Prahy. Ten získal pracovní povolení s místem výkonu práce v Praze, na začátku února 2012 jej však firma vyslala na krátkodobou pracovní cestu na stavbu do Chomutova.
A tam jej 13. února našli kontroloři oblastního inspektorátu práce, kteří s ním pak zahájili správní řízení o vyhoštění z důvodu nelegálního výkonu práce.
„Hlavním argumentem byla skutečnost, že cizinec i jeho zaměstnavatel obcházeli právní předpisy, když si zajistili pracovní povolení v regionu, ve kterém není problém s nezaměstnaností a ve kterém jsou běžně vydávána pracovní povolení i na méně kvalifikované pozice, a následně vykonávali práci v regionu, kde je situace zcela opačná," připomíná Procházka z Ambruz & Dark Deloitte Legal.
S názorem správního orgánu se pak ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem. Ukrajince se zastal až Nejvyšší správní soud, který předchozí rozhodnutí zrušil a vrátil případ zpátky ke krajskému soudu.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že zákon o zaměstnanosti od roku 2009 nijak nereguluje časově omezené pracovní cesty nebo jiné dočasné vyslání zaměstnance mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání.
Povinnost firem hlásit to úřadu práce byla ke konci roku 2008 zrušena, od té doby tedy není nutné žádat o další povolení.
Ministerstvo zcela otočilo
V případu je zajímavý také postoj ministerstva práce a sociálních věcí, do jehož resortu spadá kontrola nelegálního zaměstnání. Do konce roku 2011 zastávalo stejný výklad, k jakému se nyní přiklonil Nejvyšší správní soud - tedy že není potřeba speciální povolení.
Od roku 2012 však ministerstvo zcela obrátilo, a aniž by došlo k jakékoliv legislativní změně nebo změně judikatury (rozhodnutí soudu), konstatovalo, že cizinec nesmí vyjet na pracovní cestu mimo místo výkonu svého zaměstnání.
Podle soudu je však taková změna výkladu v rozporu s textem právního předpisu i záměrem zákonodárců. „Ministerstvo práce a sociálních věcí bez ohledu na zákonodárce v podstatě zákon novelizovalo.
Takovýto přístup moci výkonné je nejen v rozporu s principem dělby moci, ale naprosto nepřijatelně zasahuje do právní jistoty zaměstnavatelů a zaměstnanců. Ti nemohli očekávat, že dojde k tak zásadní změně výkladu," podotýká Procházka.
„Jelikož podle Listiny základních práv a svobod může každý činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí byt nucen činit, co zákon neukládá, nelze cizince omezovat v jeho vysílání na pracovní cesty," dodává.
„Zaměstnavatelé by však neměli zapomenout takového pracovníka vybavit cestovním příkazem," upozorňuje Tomáš Petyovský, manažer daňového poradenství Deloitte.
Nešlo o obcházení zákona
Nejvyšší správní soud upozornil také na to, že krátkodobost pracovní cesty nebyla v tomto případě zpochybněna - zaměstnanec pracoval v Chomutově necelé dva týdny před kontrolou.
„Argument obcházením zákona zastíráním jiného právního jednání nebo zneužitím práva nemůže v obecné rovině vyloučit uplatnění celého jinak dovoleného institutu, jako je pracovní cesta nebo přeložení," uvedl Nejvyšší správní soud k předchozí argumentaci krajského soudu.
Podle Nejvyššího správního soudu nicméně nelze vyloučit, že v některém konkrétním případě by bylo možno použít argument o obcházení zákona.
„Stávající úprava zákona o zaměstnanosti skutečně nahrává svému obcházení nebo zastírání jiného jednání, například pokud by zaměstnavatel masivně využíval pracovněprávní institut přeložení. V takovýchto extrémních případech by byl vskutku popřen smysl povolení k zaměstnání cizince. U krátkodobé pracovní cesty však nelze v žádném případě dovozovat obcházení účelu povolení k zaměstnání, jak to učinil krajský soud," uvedl Nejvyšší správní soud.
