Jak velký vliv na šíření požáru v Českém Švýcarsku má nevhodná skladba lesa?
Nesprávná skladba lesa je samozřejmě jedním z faktorů, které zapříčinily šíření požáru. Je ale jedním z mnoha.
O jaké další faktory jde?
Třeba ponechání nemalého množství suchého stojícího dřeva v rámci bezzásahového režimu národního parku, těžký terén, suchá hrabanka a hlavně vítr, který způsobuje šíření v korunové vrstvě lesa.
Jak jsou obecně české lesy odolné vůči požárům?
V prvé řadě bych odděloval lesy v národních parcích a lesy hospodářské. Jsou to dva absolutně rozdílné režimy. Co se týče hospodářských lesů, tak samozřejmě riziko stoupá. Ministerstvo zemědělství v roce 2019 vydalo vyhlášku, kdy vlastníci lesů nemusí až do roku 2023 zpracovávat souše s ohledem na stav porostů kvůli tehdejšímu přetlaku dříví na trhu. Takže hrozba požárů suchých stromů tu je. Nejen v lesích zvláštního určení, tedy v národních parcích a rezervacích, ale i v hospodářských lesích. Je potřeba udělat preventivní kroky, aby se neopakovalo to, co se děje v Českém Švýcarsku.
Jsou v Česku i jiná místa, kde hrozí podobné problémy?
Oblasti, kde mohou nastat problémy podobného rázu, jsou například Broumovské stěny, Adršpašsko-teplické skály, Prachovské skály. Zásadní je terén, zásoby vody pro hašení, rozložení lesních cest. To vše se musí řešit před tím, než se problém vyskytne.
Pokud by skladba lesů zůstala stejná, jako je teď, jak bude reagovat na změnu klimatu třeba v příštích padesáti letech?
Myslím si, že negativní důsledky existují už od roku 2015, kdy bylo v Česku extrémní sucho a došlo k masivnímu usychání smrkových a borových porostů, které tak byly oslabené. A pak je dorazil kůrovec. Lesy už reagují totálním rozpadem. Jaké porosty ještě doteď nesežral kůrovec, ty asi sežere v budoucnu. Jsou tu i další faktory jako silný, bořivý vítr a právě požáry.
Nejlepší boj je prevence. Vlastníci a správci lesů by měli provádět výchovu lesa, který by měli směřovat k druhově pestrému a prostorově různověkému lesu. To znamená výběrově těžit zelené a zdravé stromy.
V čem je problematické pěstování smrkové a borovicové monokultury?
Smrk v nižších nadmořských výškách bude mít v budoucnu problém kvůli oteplování, jelikož má mělký kořenový systém. Musíme si uvědomit, že smrky, které byly pěstovány jako kukuřice, byly zakládány převážně na holině. Rostou rychle do výšky, takže si nevytvořily velký kořenový systém, nevytvořily si velkou korunu, která je "motorem" stromu. Proto jsou málo odolné vůči škůdcům i z pohledu statiky. Takové lesní porosty jsou pak v důsledku extrémního počasí oslabené a náchylné k napadení kůrovcem, lehce podléhají i požárům.
Jak tedy pěstovat odolnější smrky?
Základem je pěstovat jej přirozeně. Nejlépe aby odrůstal dlouhou dobu pod korunami dospělého porostu a měl tak čas si vytvořit velký kořenový systém a velkou korunu. Jestliže se budeme bavit o kalamitních holinách, které de facto tvoří třetinu republiky, a chceme zachovat pěstování smrku, podle mých výpočtů i z pohledu ekologie je nejlepší postup přes přípravné dřeviny. Přípravná dřevina opadem svých listů připraví lepší půdu, vytváří lepší klima. Když pak přípravné dřeviny povyrostou, rostou pod nimi buky, jedle, ale také smrk. V lesnictví platí, co je ekologické, je i ekonomické z dlouhodobého hlediska.
Často mluvíte o lesnicko-dřevařské krizi. Je její příčinou právě nadměrné pěstování smrku?
Krize je to v kontextu celého dřevařského sektoru. Je tu extrémní vývoz dříví, 50 procent jde do Rakouska, Německa, Polska a nemalou část tvoří i Čína. Dalších 25 procent jde v rámci pořezu. Můžeme říct, že 70 procent českého dříví jde na export. Chováme se jako banánová republika, protože v přepočtu na hlavu patříme k největším exportérům dříví na světě. Pakliže v evropském prostoru dojde ke kalamitě, tak nebudeme mít kam dříví dodávat.
Jaké stromy by se tedy kromě smrků měly v budoucnu pěstovat v hospodářských lesích?
Bude dobré zaměřit se na listnaté dřeviny. Například buk má obrovský význam v chemickém či oděvním průmyslu. Často se mluví o trvale udržitelném oděvnictví. To však nespočívá v tom, že si budeme vyměňovat oblečení, ale v tom, že pochází z udržitelných zdrojů. A jedním z nich je právě dřevo. V dnešní době se staví i vysoké dřevostavby.
Dřevo je tedy jedním z udržitelných materiálů, který budeme v budoucnosti využívat mnohem více?
Například v západní Evropě, USA či v Austrálii už pochopili, že dřevo a dřevostavby jsou nástrojem proti oteplování, protože lesy absorbují oxid uhličitý a dřevo ho fixuje. A bůhví, co všechno se bude ze dřeva vyrábět za padesát let. V tomto kontextu musíme pěstovat pestré, strukturované lesy. Když budeme pořád sázet smrk, znamená to, že nechápeme, co se tu bude za padesát let zpracovávat a využívat v průmyslu, jelikož i listnáče v něm budou mít své místo.
Už teď se z průmyslového dřeva staví například silniční i železniční mosty. Dřevo je mnohdy odolnější než beton či ocel. Ke všemu jsou takové stavby levnější, staví se rychleji a uhlíková stopa je minimální. To by se mohlo líbit panu ministru dopravy Kupkovi. Bohužel v Česku se o tom jen bavíme a smutně koukáme do zahraničí.
Jaký přínos má pestrá druhová skladba lesů?
Přínosem je zadržování vody v krajině, čistota vzduchu, zlepšení mikroklimatu, protierozní opatření, rekreační funkce. Možná za to správce lesa finančně odměnit. Na druhé straně se musíme podívat, co se bude využívat za padesát let. Skladba lesa, kterou teď založíme, je určená pro budoucí generace.
Jak by měl vypadat ideální les? Měl by být tedy pestřejší než ty současné?
Nejen pestřejší, ale i rozmanitější z hlediska věkové a prostorové struktury. To je kolikrát důležitější než druhová pestrost. Důležitá je i patrovitost lesa. Lidé mají často mylné představy o správném lese, někdo si představuje správný les jako monotónní hustý smrkový, kde se dají dobře sbírat houby. To je ale nesprávný les.
Správný les vypadá tak, že jsou stromy dále od sebe, mají dlouhé koruny, pod nimi roste patro složené z více druhů dřevin. Stromy mají různou výšku a jsou nepravidelně rozložené. A žije v nich optimální množství jelenů, srnek a daňků, nikoliv přemnožené stavy zvěře, aby les byl schopen sám odrůstat bez výraznější ochrany.
