Aktuálně.cz: Když sledujete dnešní politickou situaci, kdy je půl roku po volbách a vláda je čtvrtý měsíc bez důvěry - co se dá dělat, aby konečně byla funkční vláda?
Vladimír Sládeček: Preferoval bych politické řešení. Z hlediska ústavněprávního lze v podstatě uvažovat jen o nějakém řešení pro budoucno.
Tedy je jen na politicích, aby se dohodli.
Přesně tak.
Je možný nějaký zásah Ústavního soudu? Váš předseda Pavel Rychetský naznačil, že kdyby přišel nějaký podnět, tak zásah není vyloučený. Ale právník Aleš Gerloch míní, že chybí ten, kdo by mohl takovou žalobu podat.
Profesor Jan Kysela nedávno zmiňoval v Právu, že by uvažoval o návrhu k Ústavnímu soudu na řešení kompetenčního sporu mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou. Nevím, mám jisté pochybnosti, nicméně u Ústavního soudu již bylo projednáno několik atypických návrhů na řešení kompetenčních sporů. Ale jako ústavní soudce, který by se mohl podílet na rozhodování o takovém návrhu (rozhoduje plénum), o tom nechci spekulovat.
Kdo by mohl podat takovou kompetenční žalobu?
Podat rozhodnutí nebo činit opatření a jiné zásahy je oprávněn státní orgán, tedy i Poslanecká sněmovna nebo vláda. Ale pochybuji, že by to vláda udělala.
Nebyla by ale potřeba v tom případě třípětinová většina, tedy 120 poslanců? Tedy v tomto obsazení sněmovny, kdy má ANO 78 křesel, prakticky neproveditelné?
Zákon o Ústavním soudu nic bližšího neuvádí, mluví toliko obecně o státním orgánu. Opět nechci a ani nemohu předjímat přístup Ústavního soudu. Mám dokonce pocit, že žádný takový návrh ještě předložen nebyl. Obvykle platí, že za příslušný (monokratický) státní orgán jedná jeho vedoucí, respektive jiná oprávněná osoba.
V případě Poslanecké sněmovny jde o orgán kolegiální a podle mého názoru je tak třeba, aby byl návrh k Ústavnímu soudu schválen usnesením sněmovny. Ústava nic k usnesení o podání návrhu na řešení kompetenčního sporu k Ústavnímu soudu neuvádí, a proto postačuje uvedené kvorum a prostá většina.
Vláda, která nemá důvěru, prakticky plnohodnotně vládne a činí řadu změn, vydává rozhodnutí, odvolává úředníky…
Za současného právního stavu by bylo možné - jako o určitém korektivu - uvažovat patrně jen o návrhu na zrušení nařízení vlády. Podle ústavy může totiž vláda k provedení zákona a v jeho mezích vydávat nařízení, aniž by potřebovala zákonné zmocnění. Návrh na zrušení nařízení vlády může podat k Ústavnímu soudu skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů.
Ale vydat nařízení je v kompetenci vlády, bez ohledu na to, jestli má důvěru sněmovny.
To je pravda. Ale existuje judikatura Ústavního soudu, která vymezuje, kde se nacházejí příslušné meze, co ještě vláda může upravit, a co už ne. Týká se to však vlády, která získala důvěru. Jinou otázkou ovšem je, jestli by Ústavní soud - a to opět nemohu předjímat - nějak přihlédl ke skutečnosti, že jde o vládu "prozatímní", bez důvěry. Jistou nápovědu může představovat nález sp.zn. Pl.ÚS 6/07 z roku 2010, kde se Ústavní soud - byť nikoliv zcela jednoznačně - vyjádřil právě i k fungování "prozatímní" vlády, bez důvěry. (Ústavní soud tehdy zamítl návrh poslanců ČSSD na zrušení vyhlášky ministerstva zdravotnictví o rámcových smlouvách mezi lékaři a zdravotními pojišťovnami, kterou vydal kabinet v demisi; dva soudci ale byli proti - pozn. red.)
Co ukazuje nynější situace o ústavě? Je třeba ji v nějakých věcech upravit, aby nehrozilo v budoucnu, že bude čtyři roky řídit stát vláda bez důvěry sněmovny?
Podle mě existuje několik možností, ale opravdu až do budoucna, neřešilo by to současnou situaci. První varianta - jak ji kdesi naznačil již kolega Marek Antoš - spočívá v úpravě ústavy po vzoru Spolkové republiky Německo. Tam dosavadní spolková vláda zůstává u moci i po volbách, dokud nezíská důvěru vláda nová.
Tedy by v tom případě u nás nyní stále vládl kabinet Bohuslava Sobotky?
Tak. Problém je ovšem v tom, že to nepředstavuje úplné řešení. Vláda v daném "přechodném" období také nemá důvěru nových poslanců, i když alespoň disponuje důvěrou "starého" zákonodárného sboru. Ale ani Ústava Spolkové republiky Německo pro tuto "prozatímní" vládu nestanoví nějaká omezení.
A mohla by ta "hrozba", že bude vládnout stále starý kabinet, přimět politiky k rychlejší dohodě…
Snad by to mohlo mít nějaký takový nepřímý vliv. Ale jak víme, v Německu to také trvalo několik měsíců.
A co tedy dát do budoucna nějaká omezení, co vláda bez důvěry může, a co už ne?
Ano, je možné se inspirovat na Slovensku. Tam je v ústavě docela přesně výčtem vymezeno, co je v působnosti vlády, a pak je tam i výslovně stanoveno, co vláda nesmí, pokud nezískala důvěru. Omezení vlády bez důvěry jsou poměrně výrazná. Nemůže například rozhodovat o programu vlády a jeho plnění, o zásadních opatřeních k zabezpečení hospodářské a sociální politiky a o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky. A pouze se souhlasem prezidenta může jmenovat či odvolávat některé státní funkcionáře či tři členy soudní rady.
Váš předseda pan Rychetský zase ale varovně říká: Na ústavu nesahat!
To je samozřejmě složitá věc. Jen tak mimochodem, ústava již byla od roku 1993 novelizována osmkrát. Já si myslím, že by se nemělo do ústavy sahat v jednotlivostech, ale posoudit ji komplexně a zvážit, jestli neexistuje víc věcí, které je potřeba změnit.
Na pátečním sympoziu Ústavní projekce dělby moci jste zmínil možnost řešit to kompetenčním zákonem…
Vycházím z toho, že měnit naši rigidní Ústavu není jednoduché. Ostatně již v roce 1999 byl předložen - podle mě nedostatečný - návrh na změnu Ústavy, který se týkal omezení "prozatímní" vlády (Poslanecká sněmovna, 1999, tisk 359). Trochu paradoxní je, že tehdejší vláda návrh na změnu Ústavy podpořila, Poslanecká sněmovna jej schválila, ale Senát návrh zamítl. Můžeme ale možná uvažovat o úpravě běžným zákonem, jehož přijetí Parlamentem je schůdnější, není třeba kvalifikované většiny. Jde jistě o návrh poněkud odvážný, předkládám ho spíše jako akademik než soudce. Buď by šlo o novelizaci kompetenčního zákona anebo o přijetí (samostatného) zákona o vládě, který by mj. řešil postavení, resp. omezení pravomoci a působnosti vlády v demisi. Domnívám se, že Ústava takový prostor dává, neboť v ustanovení čl. 62 písm. d) se stanoví, že prezident republiky pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.
A prošlo by to, bylo by to v souladu s Ústavou?
Samozřejmě opět nemohu předjímat, jak by podobnou úpravu hodnotil Ústavní soud.
Ale to by opět neřešilo současnou situaci…
Ano, bylo by to pouze jedno z možných řešení pro futuro.
