Foto: Aktuálně.cz

Drželi komunitu pohromadě, i když sami měli spoustu práce

Při setkání s Terezou Valouškovou a jejím přítelem je hned jasné, že je to pár s velmi pozitivním vztahem k životu, který se snaží spoléhat především sám na sebe. Právě u nich se také scházeli v týdnech po tornádu někteří z těch, kteří bydleli v okolí rybníka v Mikulčicích. V místech, které tornádo poznamenalo velmi výrazně, několik domů tady muselo jít k zemi a další čekala velká rekonstrukce.

"Přes všechny starosti nás toto neštěstí stmelilo, celá komunita jsme drželi pohromadě a pomáhali si. Povídali jsme si, promítli si film a zároveň jsme si vyměňovali všechny důležité informace. Jeden věděl, kde je možné sehnat nějaké věci, další věděl o jiných věcech na stavbu, posílali jsme si navzájem i dobrovolníky tam, kde bylo potřeba," popisuje Tereza Valoušková.

Ze všeho nejvíce opakuje mnohokrát věty o tom, jak moc je vděčná všem lidem, kteří přijeli pomáhat, ať už to byli dobrovolníci, nebo například hasiči, policisté a vojáci. "Vadí mi, když na sociálních sítích čtu, jak si někteří lidé stěžují, že prý jim stát po tornádu málo pomohl. S takovým názorem absolutně nesouhlasím a velmi mě štve. Jsem přesvědčená, že pomohl stát i všichni další, bylo to fantastické a měli bychom být za takovou pomoc vděční. Pokud si takové stížnosti čte někdo z těch, kdo tady pomáhal, nedivila bych se, kdyby to to mrzelo. Protože pomoc byla opravdu obrovská," říká.

Ona sama se svým přítelem měli štěstí, že si postavili dům kvalitně s dostatečně silnými stěnami a velmi dobrým zakrytím, takže jim dům nespadl ani nemusel být zbořen. I tak jim ale uletěla střecha, měli značně poškozená okna a vybavení. Hned se ale pustili do práce a stížnosti od nich nejsou slyšet.

"Rekonstrukce nás stála spoustu práce, ale to je v pořádku. Každý člověk by se měl umět o sebe postarat. Divím se například tomu, kolik lidí nemělo pojištěný dům. To je snad samozřejmost. Stejně tak vím, že řada domů, které musely být srovnané se zemí, byly ve špatném stavu a nebylo pro mě překvapením, že tornádo nevydržely," upozorňuje.

Osobně ji nejvíce trápí to, že někteří lidé na následky tornáda zemřeli nebo byli vážně zraněni. A ještě jedno téma vzpomíná - krajinu. "Barák vystavíte za dva roky a ani nebude poznat, že bylo tornádo. Ale nikdo vám nenahradí přírodu a stromy. My jsme měli krásnou zahradu i se včelínem, ale bohužel, teď zůstala jen pustina," lituje.