Právě pro studenty prvních ročníků vysokých škol byl tento školní rok obzvlášť náročný. On-line výuku už sice zažili vloni na střední škole, sám přechod na vysokou školu do nového prostředí je ale velkou změnou a při výuce na dálku je ještě složitější. Protože se školy uzavřely hned na začátku roku, prváci se nestihli se svými spolužáky seznámit a často zůstali na studium sami. Frustrace donutila některé z nich školu i úplně opustit.
"Náročnou látku z matematiky při běžné hodině ve třídě s učitelem proberete společně, zeptáte se na to, čemu nerozumíte, a můžete mít vysvětlení hned. Při on-line výuce musíte spoléhat pouze na sebe. Sami musíte počítat příklady, sami se musíte doučovat vzorečky, a když něco nechápete, musíte si také poradit sami," popisuje hlavní nedostatek distanční výuky studentka Natálie Zichová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Podle ní právě tato forma učení vedla k odchodu řady jejích spolužaček a spolužáků. "Je to asi způsobené tím, že od té školy čekáte i pozitivní přínosy do života, nové kamarády, koníčky, zážitky. Ale teď jste tyto věci neměli a zbylo na vás pouze to učení," dodává. Kolektiv přitom za normálních okolností pomáhá studentům i k lepšímu prospěchu. "Někteří prostě potřebují kolektiv, který je k učení 'nakopne', pro někoho je samostudium opravdu obtížné," říká Jana Kyntlová ze stejné vysoké školy.
Na studium měla v mnohých případech vliv i ztráta režimu, kterou výuka na dálku přinesla. "Sama nezvládám si veškeré povinnosti typu zhlédnutí přednášek rozvrhnout, a tak jsem prakticky celý semestr zaostávala a potom doháněla na poslední chvíli před odevzdáním úkolů či testy," doplňuje studentka prvního ročníku fyzikální a výpočetní chemie Eva Jurečková.
Hodně studentů podle postřehů posbíraných Aktuálně.cz ukončilo studium už po prvním semestru a další jejich vrstevníci chtějí končit teď. "Protože jsme demotivovaní a navíc vyčerpaní," popisuje Nikola Kazíková z Univerzity Palackého v Olomouci.
Některé předměty nahradit nelze
Pro některé obory je navíc specializovaná výuka na dálku nemožná, očekávání od jejich studia se tedy u mnohých nenaplnila. "Učitelé nahráli různé postupy ošetřovatelských výkonů na školní server a během on-line hovorů jsme si tyto postupy opakovali i teoreticky," vysvětluje studentka pediatrického ošetřovatelství Hana Dobrotková.
Při výuce na dálku postrádali studenti také potřebné školní vybavení. "Elektronový mikroskop si člověk domů jen tak nepořídí," komentuje Kateřina Vavrouchová z Lékařské fakulty v Plzni nedostatky, se kterými se během posledních dvou semestrů setkala.
I přes nasazení a snahu pedagogů se on-line podoba výuky kontaktnímu vyučování nevyrovná. "Jsou věci, které vyučující nedokážou nahradit, ani kdyby se snažili ze všech sil. Při divadelních studiích jsme nemohli do divadla a museli jsme se dívat na záznamy a z toho následně vycházet. Divadlo má určité kouzlo a to se žádným záznamem nedá nahradit," popisuje Nikola Kazíková.
Každý vyučující přitom k novému způsobu výuky přistupoval po svém a obor od oboru se tak výrazně lišil. "Problém nastal v zodpovědnosti a jakési empatii některých vyučujících, kteří nebyli schopni akceptovat délku a čas vyučování podle rozvrhu. Zažila jsem ale i předmět, kde jsme týden před zkouškou měli pouze půlku přednášek," popisuje Nikola pro Aktuálně.cz.
Dodává, že pro ni bylo nejnáročnější dlouhé sezení u počítače. "Koukání do monitoru několik hodin denně, víceméně pořád, je strašné. Byla jsem ráda, že jsem po celém dni odložila notebook a mohla jít ven a nemuset koukat do displejů. Chyběla mi nějaká interakce a komunikace. Asi po dvou měsících jsem to dotáhla do takového stadia, že jsem na každou přednášku musela měnit místnost v bytě. Učila jsem se tak třeba z kuchyně nebo ve vaně," popisuje.
Domácí prostředí navíc není u všech studentů vyhovující. Více se tak mohou projevit i sociální rozdíly, například při dostupnosti techniky k on-line výuce. "Chystání na zkoušky? Doma na to nebyl absolutně žádný klid. Nevím, jak bych to zvládal na koleji, ale doma to nešlo. On-line testy byly stresující - strach z výpadku internetu nebo z toho, jestli někdo nevleze do pokoje a podobně. To byly nervy," říká například Lukáš Ždan z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Jako kdybych na tu školu úplně nepatřila
Přestože většina vysokých škol se snažila svým studentům zprostředkovat alespoň on-line seznamovací programy, řada prváků se necítí být součástí žádného vysokoškolského kolektivu a s novým školním rokem pro ně přichází i obava, zda "běžnou" prezenční výuku vůbec zvládnou. "Bude to, jako kdybych byla znova v prváku. Cítím se, jako kdybych na tu školu úplně nepatřila, nebyla ještě její součástí, nic o ní nevím, byla jsem tam jenom na zkouškách," říká Jana Kyntlová.
Někteří si však na způsob přednášek z posledních měsíců už zvykli a vidí v něm i jisté výhody. "Určitě budu šťastná, že uvidím spolužáky a učitele, ale radši bych zůstala u předtočených přednášek, které jsem si mohla pustit kdykoliv, kdekoliv a kolikrát po sobě jsem chtěla," říká Natálie Zichová. Nahrané přednášky umožňovaly studentům i lepší plánování, protože je nemuseli sledovat v reálném čase.
Většina oslovených studentů se ale shoduje, že se alespoň během prvních pár dní do školy stihli osobně podívat a nemají tak z případného zářijového návratu takové obavy. "Pokud se mi povede do dalšího semestru projít, budu za prezenční výuku jenom ráda. Prostě to bude jako jít do prváku, až na to, že to bude druhák," říká Eva Jurečková. Těší se, až vyučující i spolužáky z obrazovek uvidí naživo. "Mám obavy z toho, že to bude náročnější, ale šíleně se už těším, až všechny potkám osobně," dodává Barbora Erben.
