Stod - Počátkem roku kritizovala britská televize BBC české ústavy sociální péče za používání klecových lůžek. Ne všichni si ovšem kritiku zaslouží.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas na konci června ocenil hned tři sociální ústavy, které umožňují lidem s handicapem život v běžné společnosti.
Čtěte více: Nečas ocenil ústavy, které usilují o svůj zánik
Ukázkou úspěšné integrace tělesně či mentálně handicapovaných do společnosti je i Domov pro osoby se zdravotním postižením v západočeském Stodě.
Bez klecí se zde obejdou už několikátým rokem. Když se před třemi lety ujal funkce ředitele Radomír Bednář, už je nepoužívali.
"Každý uživatel má u nás vypracovaný individuální plán, který zahrnuje to, co on chce a po čem touží a co by chtěl ve svém životě dokázat, a zároveň obsahuje část reálnou, co vlastně je možné z toho realizovat," popisuje přístup ke 180 klientům.
Řešením jsou granty
Za podpory Plzeňského kraje je pro ně v rámci aktivizačních programů připravena celá řada rehabilitačních dílen, kterých se účastní dvě třetiny obyvatel stodského Domova.
Dvacet dva z nich je zaměstnáno na pracovní smlouvu mimo zařízení, přičemž čtyři pracují v ústavní kuchyni, kde také dostávají měsíční plat.
"Všude na světě panuje trend deinstitucionalizace, což znamená, že se služby uživatelům transformují na centra sociálních služeb, kdy uživatelé vedou k co nejvíce samostatnému životu a jsou při tom obsluhovány formou ambulantní," vysvětluje Bednář relativní samostatnost některých klientů.
"Samozřejmě, že peněz na integraci není nikdy dost, ale pořád lze žádat o granty. V současné době se ucházíme o grant EU na vybudování chráněného bydlení, které bude stát v centru města a kde bude několik samostatných jednotek, pekárna a prodejna."
Uživatelé s lehčí retardací tak dostanou šanci žít samostatně mimo zařízení. Pro všechny případy jim však bude k dispozici čtyřiadvacetihodinová služba sídlící přímo v budově.
Kája rád uklízí a zpívá
Jedním ze spokojených obyvatel Domova je Kája. Strávil zde posledních patnáct let a se svou mentální retardací se vypořádal ukázkově. Navzdory handicapu si dokáže uvařit čaj, uklidit celý pokoj, složit prádlo a dojít do kostela, kde každou neděli pomáhá místnímu faráři. Ze všeho nejraději se ovšem dívá na hudební pořady.
| Podívejte se na video: Kája vás provede svým domovem. Jak se žije ve Stodě? |
Ve svém pokojíčku, který sdílí s "kamarádem Stáňou", má příkladně uklizeno a na stolku fotografii pěveckého kroužku, kam pravidelně dochází.
Pyšně ukazuje i koupelnu, kde pojmenovává každý předmět, splachuje záchod a s koštětem v ruce předvádí, jak každou sobotu uklízí.
Šestý den schází nám
K integraci pomáhá ve Stodu i Šestý den - série divadelních, tanečních a hudebních představení, která si klade za cíl sblížit místní s uživateli ústavu.
Letos nechyběla ukázka policejního výcviku psů, hasičské výzbroje a výrobků z řemeslných dílen uživatelů, od koberců po malované květináče a drobné olejomalby.
Ze všeho nejvíce však ke sblížení obou skupin měl sloužit volný pohyb všech účastníků minifestivalu po areálu. Klienti Domova se s nadšením seznamovali s místními, podávali jim ruce a leckdy je bezelstně objímali.
"Chceme, aby si lidé ve Stodě byli vědomi toho, že naši uživatelé mají úplně stejná přání a potřeby jako mají oni a že vedle nich žijí leckdy velmi šikovní a zruční lidé," říká Dana Levorová, jedna ze zaměstnankyň Domova. Ručně tkané koberce a barevné papírové krabice, tisíckrát nápaditější než ty z Ikey, byly do několika hodin vyprodané.
Mám šťastný den
Živo bylo u stánku ozdobeného barevnými šátky. Za podmanivých tónů arabské hudby se zde vlní tanečnice, která právě učí uživatele Kubíka základům arabského tance.
Kubík rozdává široké úsměvy na všechny strany a do vlnění svých boků se všem kolemstojícím hlasitě upřímně vyznává: "Mám šťastný den".
O kousek dál, na sportovním hřišti, se také tančí. Rockové písně místních kapel roztančily jak uživatele, tak i návštěvníky festivalu. Malí, velcí, všichni mají podle všeho šťastný den. Jen to nekřičí do světa tak jako Kubík.
