První fáze jednání o sestavení vlády skončila. Jste spokojený s tím, že máte mít ve vládě Petra Fialy čtyři křesla?
Víte co? Správný vyjednavač nikdy neřekne, že je spokojený. Někteří lidé od nás budou mít asi pocit, že jsme mohli získat jiná portfolia. Já si ale myslím, že s tím, co jsme získali za křesla, můžeme naši politiku dobře prosazovat.
Pokud se nemýlím, získali jste vnitro, školství, průmysl a obchod a také ministra pro Evropskou unii. Je to tak?
To můžu potvrdit.
A můžete potvrdit také to, že vy budete mít na starosti vnitro, Petr Gazdík školství a Věslav Michalik průmysl a obchod?
Ano, to jsou jména kandidátů na tato místa, ale ve hře jsou i další jména.
A pokud jde o ministra pro Evropskou unii, nominujete radního Olomouckého kraje Radima Sršně?
Na toto místo máme více kandidátů, takže ještě není rozhodnuto.
Jste tedy spokojený? Máte druhý nejvyšší počet křesel po ODS.
Já jsem spokojený s portfoliem. Máme ministerstva, která jsou spojena s regiony, a zároveň ukazujeme, že jako hnutí máme na to obsadit ministerstva s širším politickým kontextem než tím regionálním. Ministerstvo vnitra je obrovský kus státní správy. Školství jsme chtěli vždycky. Je to naše velké programové téma. A ministerstvo průmyslu je zajímavé a někdy podceňované.
Někteří starostové před jednáním o vládě avizovali, že byste měli obsadit ministerstvo pro místní rozvoj, na kterém usedne nakonec Ivan Bartoš. Pokud tedy jeho Piráti půjdou do vlády.
Našim starostům po celé zemi vysvětluji a budu dál vysvětlovat, že ministerstvo průmyslu bude mít obrovský význam pro strukturu zaměstnanosti a síly regionů v republice. Jestli je nějaké ministerstvo svorníkem, aby naše země držela pohromadě, je to právě toto ministerstvo. Před ním stojí úkol, jestli země zakonzervuje určitý způsob myšlení, nebo se posuneme v modernizaci země i průmyslu dál.
Odpovídat za toto ministerstvo bude ale do určité míry nevděčné, protože debaty o přeměně průmyslu a země jsou velmi různorodé.
Jasně. Jenže nevděčná bude každá role v této vládě. Neumím najít resort, který by byl úplně vděčný. Zejména v dnešní době. Považuji naše členství v Evropské unii za důležité pro naši budoucnost a chci, abychom překonali mentalitu, že jsou tady oni, tedy unie, a my, tedy Česká republika. Jestliže má naše koalice tyto dvě oblasti, tak signalizuje jasně proevropskou orientaci vlády.
Jak moc bude proevropská? A kde jako starostové stojíte, jestliže tu je do určité míry proevropská, ale spíše skeptická ODS, a zároveň Piráti, kteří trendy v Evropské unii podporují více než ODS, TOP 09 a KDU-ČSL?
V tom máme jasno. Přestože novináři opakovali klišé o naší starostovské neukotvenosti, já jsem vždycky říkal, že máme jednoznačně proevropskou orientaci.
Tady je ukázka z rozhovoru @Aktualnecz s předsedou STAN Vítem Rakušanem mimo jiné o tom, jak je spokojený se ziskem 4 křesel ve vládě. Celý rozhovor vyjde ještě dnes na webu @Aktualnecz pic.twitter.com/vsYrvqLbds
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) November 4, 2021
Ale jak moc proevropskou?
Jestli něco jako starostové máme, tak je to pragmatismus vyrostlý zespoda. To znamená, že vždycky budeme myslet na to, aby členství v Evropské unii bylo pro Českou republiku výhodné. A to bude jen ve chvíli, kdy budeme v Evropě aktivní a pokusíme se politiku unie sami definovat.
Zastavme se tedy u ministerstva pro Evropskou unii. Jak je možné, že koalice Spolu nebude mít ani Evropu, ani zahraničí?
Řeknu k tomu jen to, že Evropa je hrozně důležitá a já jsem velmi rád, že budeme mít na starosti přípravu předsednictví Evropské unii, které Česko čeká od července do prosince příštího roku. Dávat k tomu impulz, dávat pohled na Evropu regionů, za to jsem vděčný.
Piráti budou mít o jedno křeslo méně než vy. Jak na to zareagují, neriskujete tím ještě více, že jejich celostátní fórum odmítne vstup do vlády?
Myslím, že Piráti v současné situaci neaspirovali na více než tři křesla. Po celou dobu vyjednávání jsem myslel na to, aby měli důstojné zastoupení. A podle mě takové zastoupení mají.
Vít Rakušan (43)
Od října 2017 je poslancem, předsedou hnutí STAN je třetím rokem.
Vystudoval historii a germanistiku na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a školský management na Univerzitě Karlově v Praze. Němčinu učil na gymnáziu i soukromě.
Starostou Kolína byl v letech 2009 až 2019, při druhém zvolení získala jím vedená kandidátka přes 62 procent hlasů.
Je synem bývalého senátora za ČSSD Jana Rakušana. Je ženatý, má tři děti.
Uvidíme, jestli jejich fórum bude spokojené s místy ministrů pro místní rozvoj, zahraničím a členem vlády pro legislativu.
Je pro ně provozně možné, personálně možné, myslím, že budou mít velmi výrazné zastoupení. Tento poměr prostě odpovídá dnešní realitě.
I když původně máte ve smlouvě s nimi, že oni budou mít ve vládě více křesel?
V některých věcech nejde tuto smlouvu dodržet. Realita po volbách je jiná než před nimi. Navíc si vezměte, že jsme vyjednávali s několika stranami a koalicí Spolu, která samozřejmě sledovala, kdo kolik křesel bude mít. A vláda musí vydržet. Nesmí v ní být od začátku zakódovaná nervozita.
Kroužkování? Jednu chybu přiznávám, hned jsem na ni reagoval
Co když Piráti vstup do vlády odmítnou a vy jako starostové do vlády půjdete? Neříkáte si, že by bylo lepší jít dál bez Pirátů?
Ne, to si neříkám. Je to pro mě i otázka osobní cti. Chci prokázat, že starostové nejsou podrazáci. I to, že jsem koalici od první minuty ctil, silně obhajoval, mnohdy v nejednoduchých podmínkách. Odmítal jsem jakékoliv úvahy o výměně lídrů, které občas zevnitř STAN zaznívaly, a první minutu po volbách jsem řekl, že dál jednáme jako koalice. Doufám, že i pirátští vyjednavači jsou ochotni potvrdit, že jsem v jednání o vládě vystupoval koaličně a vůbec nerozlišoval, jestli jde o záměr starostů, nebo Pirátů.
Čelíte ale nařčení Pirátů, že jste se starosty nedodrželi koaliční smlouvu, protože jste prý navzdory slibům nabádali ke kroužkování svých kandidátů na úkor těch pirátských.
Takové nařčení zcela odmítám. Mám jasný výklad a jasný důkaz, že jsem smlouvu neporušil.
Byť jste těsně před volbami vyzval voliče, aby dali hlas vaší asistentce Barboře Urbanové?
Tady vám řeknu, jak to bylo. O tom, že napíšu status k Barboře Urbanové, jsem dopředu informoval. Ona se mnou a Ivanem Bartošem strávila celou kampaň, objížděla s námi celou republiku, neměla čas na žádnou vlastní kampaň, obětovala se koalici jako málokdo jiný. Byla zásadní spojkou v kampani. Ivanovi jsem řekl do očí, že napíšu status, kde ji pochválím. To jsem udělal, aniž bych dal výzvu ke kroužkování. Přesto ale jednu chybu přiznávám.
Jakou?
Chyba byla, že tento příspěvek byl několik hodin sponzorovaný, což udělal člověk z našeho IT. Jakmile mě pirátka Olga Richterová upozornila na to, že je sponzorovaný, tak jsme okamžitě dali sponzoring pryč.
Dovedete si představit, že budete ve sněmovně s Piráty úzce spolupracovat, když vašich vzájemných rozporů přibývá?
Existuje mediální představa, že se ve sněmovně s Piráty vzájemně pícháme na chodbách šavlemi, ale tak to není. Například ve středu jsme seděli v jednom sále, protože zástupci Pirátů se zúčastnili zasedání našeho klubu starostů. Řešili jsme jako jedna koalice rozdělení ve výborech. Budeme sdílet i společné analytické zázemí či informování z výborů, ve kterých nebudou mít Piráti zastoupení. Reprezentujeme společný program a na tom se nic nemění.
Takže nevidíte důvod pro to, abyste si podali ruku a každý šel vlastní cestou?
Nevidím důvod, proč bych to ukončoval. Byť uznávám, že po zveřejnění analýzy Pirátů je atmosféra u nás emotivní. Všechny vyzývám, aby si i v době rozjitřených emocí zachovali rozvahu. Moje politická kariéra je postavena na tom, že jsem nikdy, pardon, nebyl „přizdis*áč“. Nebál jsem se odvážných řešení, ale zároveň jsem vždycky používal přiměřená, nehysterická řešení. Nechci teď být hysterický, ale racionální.
Nemáte strach, že by se širší vedení starostů mohlo ve čtvrtek postavit proti další spolupráci s Piráty?
Zaplať pánbůh, v politice nemám před jednáním strach. Kdybych ho měl, tak bych v politice nepřežil. Mám strach z nemoci, strach o své blízké, ale ani když jdu do debat, nejsem nervózní a nemám strach. Udělám maximum pro to, abych to, co jsme vyjednali, obhájil, a použiji k tomu veškeré instrumenty zdatného řečníka. Každopádně debata tento čtvrtek bude těžší než minulý týden.
O výsledku voleb rozhodly poslední dny, koalice Spolu byla lepší
Zastavme se ještě u toho, proč jste jako koalice s Piráty ve volbách příliš neuspěli. V létě na vás starostové údajně naléhali, ať se domluvíte s Ivanem Bartošem, abyste byl lídrem místo něj, protože na vás lidé reagují lépe. Skutečně na vás naléhali?
Já jsem toto nikdy Ivanovi neříkal a nežádal ho o něco takového.
Proč?
Neviděl jsem situaci tak dramaticky jako někteří kolegové. Nemyslím si, že Ivan nějak zásadně selhal. Navíc, právě on se stal terčem Andreje Babiše.
Ale tlačili vás kolegové k této výměně rolí?
To, že tyto nálady byly, potvrzuji. Já jsem ale odpovídal, že nemůžeme na Piráty tlačit, protože oni s námi šli do koalice jako silnější strana s nějakými představami. A já si s Ivanem Bartošem podal ruku na to, že respektuji jeho roli.
Přesto se vaše role částečně měnila, například když jste se dohodli, že se budete střídat v předvolebních televizních debatách.
Souviselo to s tím, že jsme si v létě oficiálně řekli a schválili: Pojďme ukazovat ty dvě identity, pirátskou a starostovskou. My nejsme pod jedním jménem jako Spolu, my jsme Piráti a my jsme starostové. Ukažme lidem, že tyto dvě skupiny existují a synergicky se doplňují.
Můžete dnes říci, jestli jste tehdy cítil, že kdybyste jedničkou byl, ve volbách uspějete jako koalice více?
Já jsem si fakt myslel, že postačí, když ukážeme vyrovnanost rolí nás dvou a našich stran.
Tehdy jsem napsal na Twitter otázku, jestli by voliči upřednostňovali jako premiéra vás, nebo Ivana Bartoše. A oni drtivě jmenovali vás.
Já jsem Ivanu Bartošovi v té době jasně řekl, že je dobré, abychom se v debatách prezentovali rovnoměrně, protože každý z nás osloví určitý segment lidí.
Vzpomenete si, kdy jste začal v kampani cítit, že se situace nevyvíjí dobře?
Přesně si pamatuji, jak jsem si v Břeclavi povídal s paní, která naši koalici podporovala a říkala mi, že nemá ráda Babiše. A do toho se mě najednou zeptala: Není ta vaše koalice s Piráty nějaká divná? A já začal cítit, že jsme pro určitou část voličů divní, neuchopitelní, nejasní.
Proč?
Velkou roli v tom hrála obrovská dezinformační kampaň Andreje Babiše vůči Pirátům. Vypichování historických výroků z pirátského fóra a podobné věci vyvolaly u určité skupiny lidí pocit, že si přestali být jistí, zda nás mají volit. Dostávali jsme se do defenzivy, na kterou jsme nebyli zvyklí. V létě jsme začínali cítit, že se atmosféra mění a podpora nám klesá. Osobně jsem měl ale pocit, že ke konci léta jsme udělali restart a nakonec vše dobře dopadne.
V tom jste se mýlil.
To byla moje osobní strategická chyba. Já jsem měl skutečně pocit, že se to v září lepší, že se nám závěr kampaně daří.
Měl jste pocit, nebo i nějaká data?
Měli jsme interní čísla, z nichž vycházelo, že komunisté, sociální demokraté a Přísaha se nedostanou do sněmovny. Babišovo hnutí ANO mělo 26,5 procenta, SPD Tomia Okamury kolem deseti. To byl jeden z nejpřesnějších výzkumů. S jedním rozdílem. Spolu tam mělo 23 a my 20 procent. Tři týdny před volbami. My jsme voliče, pro mě překvapivě, ztratili až v poslední fázi.
Proč?
Koalici Spolu se velmi povedlo posledních 14 dní kampaně. Republika oblepená jednoduchým billboardem „Nestyďte se za svého premiéra“ byla výborný nápad. V té době jsem si nemyslel, že to bude mít takovou váhu. Spousta lidí mi později říkala, že měli ještě týden před volbami před sebou volební lístek naší koalice a lístek koalice Spolu. A rozhodli se pro Spolu.
Bylo to jen jejich kampaní?
Kdybych to měl říci stručně, u této koalice měli prostě lidé pocit, že může porazit Andreje Babiše. Já si to opravdu před volbami neuvědomil, hrála v tom roli naše sebezahleděnost do vlastní koalice. Přitom pro mě měly být varováním už výsledky modelových studentských voleb. Sice jsme je vyhráli nad Spolu, ale neuvěřitelně těsně. A ještě jsme prohráli na gymnáziích.
Proč nakonec i mnozí mladí lidé volili Spolu, když se odborníci domnívali, že Piráti jsou strana pro mladé?
Myslím, že mladí lidé u nás například fandí ochraně životního prostředí, ale na rozdíl od západní Evropy sami sebe definují spíše jako pravicově smýšlející. A ve chvíli, kdy tady mnozí strašili, že Piráti jsou neomarxisti, skoro komunisti a progresivisti, tak to mladé odrazovalo.
Po 12 letech v politice míříte do křesla ministra vnitra. Proč jste usiloval právě o toto ministerstvo, které v lidech vyvolává pocit obavy? Co vás na něm tak láká?
Každý můj politický úspěch, na každé úrovni, byl rámový tím, že jsem si v hlavě definoval větu, ideu. A té uzpůsoboval všechny další kroky. A moje idea, s kterou na vnitro jdu, má dvě slova: ministerstvo bezpečí.
Což bude znamenat?
Chci, aby se lidé v této zemi cítili dobře, klidně, bezpečně. V čemž může ministerstvo vnitra udělat hrozně moc.
Neopakoval neustále dokola i končící ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD, že mu jde hlavně o bezpečnost země?
Ale mně nejde „jen“ o to, aby fungovala policie, hasiči a další složky integrovaného systému, ale také o to, aby státní správa byla přívětivá, laskavá a lidem blízká. Toto je moje obrovská ambice.
Takže se těšíte?
Považuji působení na vnitru za neuvěřitelně sympatickou výzvu, abychom jako ministerstvo vnitra nabídli sympatickou bezpečnost.
Jak to budete dělat?
Stát, který má prosperovat, ve kterém má být kvalitní vzdělávání, který se chce transformovat, v něm se musí lidé cítit bezpečně. Chci proto stát, kterého se lidé nebudou bát. Ale samozřejmě policisté a další v něm budou mít stejné místo jako dosud. Těmi v žádném případě nepohrdám.
Vzpomenete si ještě, jak jste v roce 2009 vstupoval do politiky, když jste kandidoval do zastupitelstva v Kolíně?
Nejdříve se přiznám k jedné věci. Já jsem většinu lidí, kteří tehdy městu vládli, volil. Stále více jsem byl ale zklamaný, jak vládnou. Zatímco v 90. letech byl Kolín město, kde to kulturně žilo, později se nic moc nedělo. K tomu se začalo říkat, že někteří z těch, co vládnou, kradou. Mě to štvalo o to víc, že jsem je volil. Tak jsem začal chodit na zastupitelstvo jako řadový občan. Když jsem se hlásil do diskuse, dostal jsem doporučení, že jestli chci něco změnit, ať kandiduji.
Tak jste to udělal.
Pamatuji si přesně, jak jsem seděl v kavárně Monet s dnešním místostarostou Michalem Najbrtem a říkal jsem mu: Hele, oni mi řekli, ať kandiduju. Pojďme zkusit dát dohromady kandidátku. Takto vznikla Změna pro Kolín.
O rok později jste vyhráli, vy jste byl zvolen starostou a poté vyhrál volby ještě dvakrát. Změna pro Kolín obsadila v zastupitelstvu 20 z 26 křesel.
A víte, co vám řeknu? Dodnes držíme při sobě, za ty roky z našeho sdružení téměř nikdo neodešel.
Máte na to nějaký recept?
My jsme zvolili způsob přijímání, který není ve velké partaji možný. Kdokoliv měl právo veta pro každého, kdo chtěl vstoupit do našeho sdružení. V komunální politice to je neuvěřitelně funkční. Vytvořili jsme tak skupinu lidí, kde neříkám, že se všichni milují, ale nebyla tam taková animozita, že by spolu tito lidé nevydrželi. Ten princip nám funguje dodnes. A je zajímavé, že nám nikdo, kromě dvou lidí, kteří se přestěhovali, ze sdružení nevystoupil.
