NATO zveřejnilo video, na němž je vidět obrovská díra, kterou do vašeho letounu L-159, letícího šestisetkilometrovou rychlostí, udělala srážka se supem. Co vás přimělo, že jste se z poškozeného letadla rozhodl nekatapultovat a zkusil přistát?
Katapultáž je samozřejmě vždy až poslední možnost, my nechceme zničit letadlo, pokud to není nezbytně nutné. Ze začátku, když jsem nevěděl, o co se jedná, tak to vypadalo zle. Ale potom vzhledem k tomu, že i Španělsko je relativně neobydlená oblast, rozhodl jsem se, že se pokusím doletět. Letoun se choval normálně i všechny systémy pracovaly normálně, takže mi připadalo nepřiměřené to hned řešit katapultováním.
Jak dlouho jste měl na rozhodování? Co se vám honilo hlavou?
Já toho ptáka vlastně neviděl. Odlétal jsem právě ze střelnice a prováděl jsem zajištění zbraní a důležité nastavení systémů letounu pro cestu zpátky. Srážka se stala zrovna ve chvíli, kdy jsem dělal tuto povinnou kontrolu, při níž se člověk musí občas podívat do kabiny, aby zmáčkl ten správný spínač.
Ucítil jsem tupý náraz a zprvu jsem si myslel, že mohla explodovat nějaká tlaková nádrž, nečekal jsem určitě to, že bych se s něčím srazil. Takže jsem vyhodnocoval, jestli je letoun ovladatelný, a když jsem zjistil, že ano, tak jsem ještě v prostoru té střelnice řešil, jestli by bylo vhodné odhodit nádrže či jinak odlehčit letadlu. Cesta na letiště do Zaragozy trvala asi patnáct minut a celou tu dobu jsem zvažoval různé alternativy, co se může stát a jaký nejlepší manévr při přistání zvolit.
Kdy jste zjistil, že to byl sup?
Když jsem si pak všiml spousty krve kolem té díry, předpokládal jsem, že to byla srážka s ptákem. Ale až na zemi, když jsem viděl zbytky toho ptáka, nám došlo, že to byl sup. Nicméně jsem předpokládal, že to musel být velký pták.
V jaké výšce se to stalo?
Právě že v ne moc velké výšce. Já jsem těsně předtím prováděl zteč na pozemní cíl, což znamená, že jsem byl relativně nízko…
Supi lítají vysoko
Předpokládám, že cvičná, ne ostrá…
Myslíte ostrou střelbu? Ano, my jsme stříleli ostře kanonem. Dole byly belgické jednotky, které jsme podporovali, takže to bylo přímo v rámci cvičení. Měli jsme ostře nabité kanony, takže jsme stříleli ostrými náboji do cvičných terčů. Já měl stoupat na hladinu 5000 stop a toto se stalo 2200 stop nad zemí, což je asi 800 metrů.
Netušil jsem, že ptáci létají tak vysoko.
Ano, u nás ptáci takto vysoko nelítají, ten největší střet hrozí do výšky 300 metrů. Španělé nám pak říkali, že supi tam lítají výš, protože dole mají nějaké přirozené nepřátele.
Už technici vyčíslili, kolik bude stát oprava?
To teprve odhadnou po podrobné prohlídce.
Ve vzduchu tři hodiny týdně
Jak se na podobné situace připravujete? Probíráte je, zkoušíte to na trenažéru?
Samozřejmě jsme cvičeni, říkáme tomu zvláštní případy za letu, což znamená všechny nouzové situace, které mohou nastat. Nicméně ty situace se týkají spíš vysazení jednotlivých systémů letounu, protože nikdy nevíte, co může konkrétní situaci způsobit.
Bylo to první takové mezinárodní cvičení, které jste ve Španělsku podstoupil?
Určitě ne. Naše letka je na cvičení celkem často, létáme po celé Evropě a ročně je takových mezinárodních cvičení několik. Takže je to pro nás takový denní chleba. Ale já byl letos prvního půl roku na škole ve Spojených státech, takže jsem toho moc nenalítal a toto bylo letos moje druhé zahraniční cvičení.
Kolik vy už máte nalétáno? A kolik hodin týdně jste průměrně ve vzduchu?
Jako vojenský pilot mám nalétáno asi 950 hodin. Ročně nalétáme tak 100 hodin, a když to zprůměrujete a připočítáte, že máme nějaká volna a dovolené, tak to vychází tak na tři hodiny týdně.
Začal létat v patnácti
Jak se vůbec člověk stane pilotem bitevníku?
Já začal létat, když mi bylo patnáct, ve Východočeském aeroklubu Pardubice na kluzácích Blaník. Později, když jsem se rozhodl, že se stanu pilotem a začnu létat v armádě, tak jsem začal výcvik na motorových letounech a dostal se k proudovým letounům.
Je asi jednoduché říct si: budu pilotem. Ale těžší toho dosáhnout.
Člověk tomu musí hodně obětovat. Začíná to tím, že každý, kdo chce být pilotem, musí vystudovat vojenskou Univerzitu obrany v Brně, čtyřletý bakalářský obor. Už jen tam se dostat je složité, protože přijímají zhruba 20 pilotů ročně a hlásí se jich několik stovek. Navíc se ten ročník ani pokaždé neotevře.
V rámci prvních let, abyste se vůbec dostal na školu, musíte projít lékařským vyšetřením v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze, je samozřejmě důležitá i fyzická příprava. Podle toho, jaké výsledky pak máte ve škole a v praktickém výcviku, vás pak na základě posouzení instruktorů rozřadí, jestli půjdete na vrtulník, dopravní letouny nebo k taktickému letectvu.
Zvažoval jste po tom zážitku, že s létáním přestanete?
Určitě ne. Takové věci se občas stanou a musíte být s nimi smířený. Navíc hned další den jsem letěl další misi. Bylo potřeba létat a nemohl jsem přerušit to cvičení.
Měl jste už sám nějakou podobnou srážku?
Ne takto vážnou, ale ano. Srážka s ptákem je v letectví poměrně běžná věc. Ale u nás ti vrabci mají takový malé tělíčko, které je v českých podmínkách nebezpečné jen tehdy, když se dostane do kabiny nebo motoru, který pak může vysadit. Tu srážku mnohdy ani nezaznamenáte a všimne si toho až technický personál na zemi.
