Praha - Říká se tomu popírání práv, diskriminace, jde ale o totéž, účelné zaujaté a nespravedlivé jednání vůči druhému.

Z různých projevů diskriminace se v posledních dnech skloňuje především diskriminace žen na trhu práce.

Evropská komise by si totiž přála, aby podíl žen ve vedení velkých společností byl 40 %, a to již v roce 2020.

Aplikováno na aktuální situaci v České republice, muselo by během osmi let přibýt manažerek hned dvojnásobně. Podle informací, které přinesl deník Insider, jich totiž ve vedení vybraných velkých firem pracuje pouze něco přes 18 %.

O tom, že o výběru kandidáta nerozhodují pouze jeho profesní kvality, by mohla vyprávět i ekonomická ředitelka Marie Čaušević.

V roce 2006 se obrátila na soud, protože se domnívala, že ji její tehdejší zaměstnavatel, Pražská teplárenská, vědomě diskriminoval, když na místo ekonomického ředitele přijal muže, bez ohledu na to, že konkurz vyhrála ona.

Následovaly letité soudní tahanice, na jejichž konci stálo vítězství Pražské teplárenské a následně i výpověď z práce. Pod nálepkou "z organizačních důvodů" bylo Čaušević vysvětleno, že její rady zaměstnavatel už nebude potřebovat. Čaušević proto na teplárenskou podala další žalobu, která v současné době leží u Ústavního soudu.

Čaušević je přesvědčena, že jedním z hlavních problémů u podobných případů jsou vysoké finanční náklady a jejich nevratnost. Ona sama říká, že letité soudní tahanice ji stály již statisíce korun, přičemž většinu výdajů si hradila z vlastní kapsy. "Naštěstí  ještě nepřesáhly půl milionu korun," řekla Čaušević.

Mnohé oběti diskriminace podle ní od obrany odradí také strach z reakce okolí. V době, kdy se Čaušević soudila s Pražskou teplárenskou, pro ni zároveň pracovala a na pracovišti byla často cítit dusná atmosféra.

Situace se vyostřila ve chvíli, kdy městský soud zamítl její žalobu. "Bezprostředně po vynesení zamítavého rozsudku začal psychický teror. Kontrolovali mě na každém kroku, rázem všechno, co jsem udělala, bylo špatně," popsala Čaušević šikanu, jíž musela čelit.

Špatné politické klima

Navíc mediální ohlas jí na nějakou dobu zmařil šance na trhu práce. "Pokud podáte na zaměstnavatele žalobu, firma vás vyhodí a je to aféra, která se rozmazává v tisku, tak jste skoro bez šance najít dobré místo. Firmy se obávají, že jste komplikovaná osoba, která záměrně vyvolává spory."  

Přestože je Čaušević odhodlaná jít se svým případem i před Evropský soud pro lidská práva, jiným ženám by podobný postup nedoporučila. Upozorňuje na nedokonalost zákona, kdy oběť musí dokazovat, že k diskriminaci skutečně došlo.

„Problém je, že diskriminace je těžko prokazatelná.  Proto jsem si jistá, že v Česku podobný spor nemůže vyhrát žádná žena. Není tady na to vhodné politické ani ekonomické klima," dodala Čaušević.

Neúčinný antidiskriminační zákon

Dá se očekávat, že podobných případů, kdy ženy kvůli svému pohlaví přišly o zajímavou pracovní pozici, je víc.

Přestože ale v Česku již od roku 2009 platí antidiskriminační zákon, jsou známé pouze tři případy, kdy se ženy obrátily na soud kvůli diskriminaci v zaměstnání právě proto, že jsou ženy.

Ze studie Českého helsinského výboru z letošního roku totiž vyplývá, že české soudy za tři roky působení antidiskriminačního zákona evidovaly pouze 28 žalob uplatňujících právo na rovné zacházení či zákaz diskriminace podle antidiskriminačního zákona.

Podle právničky výboru Michaely Tejnorové se pouze jedena žaloba týkala diskriminace kvůli pohlaví a ani v tomto případě žalující strana nezvítězila.

Tejnorová potvrzuje slova Marie Čaušević a upozorňuje, že za nízkými čísly se skrývá nejen obtížná prokazatelnost diskriminace a nedostatek důkazů, ale také všeobecná obava z viktimizace a strach ze ztráty zaměstnání, případně horší pozice na trhu práce.

Projednávání také komplikuje skutečnost, že zákon nemůže být aplikován retroaktivně, tedy na jednání, ke kterému došlo před datem jeho účinnosti.

40 procent žen ve vedení firem

S diskriminací se setkávají ženy i v ostatních zemích EU. Podle statistik v roce 2012 pracovalo ve vedení firem v EU průměrně pouze 13 procent žen.

Na základě kvóty, kterou minulý týden přijala Evropská komise, by se jejich podíl ve vedení firem měl do roku 2020 skoro ztrojnásobit.

Podle Jany Smiggels Kavkové z Fóra 50 % je zavedení kvót dobrou cestou k vyššímu zastoupení žen ve vedení firem. Ty se podle ní budou muset snažit oslovovat a získávat odbornice.

"V dnešní době se ve firmách totiž přihlíží především na formální kontakty, přičemž kvality jednotlivých kandidátů jsou často upozaděny," upozornila Kafková a zároveň připomněla, že podobné kvóty již několik let úspěšně fungují například v Norsku, bez toho by se naplnily počáteční obavy.

Také Marie Čaušević si myslí, že kvóty jsou jediným způsobem, který ženám zajistí rovné podmínky na trhu práce. "Myslím se, že jiná cesta než kvóty neexistuje."