"Ani ve snu mě nenapadlo, že se to v případě naší výměny protáhne tak strašně dlouho. Vládní krize mě absolutně netěší," posteskl si předseda ČSSD Jan Hamáček tuto středu na sociálních sítích. Byl to ale právě on, kdo výměnu na ministerstvu kultury odstartoval, a možná tak udělal osudovou politickou chybu. Takovou, která ho může připravit o místo předsedy ČSSD a ještě k tomu zhatit jeho sen o tom, jak zachraňuje svou stranu účastí ve vládě s hnutím ANO.

Se znalostí dnešní situace by se možná letos v polovině května neobrátil na ministra kultury Antonína Staňka, aby rezignoval, a stejně tak by nepřesvědčoval místopředsedu strany Michala Šmardu, aby vzal místo po Staňkovi. Ještě 3. května k možnosti odvolání Staňka řekl: "Nic takového nechystám." A aby nebylo o jeho stanovisku pochyb, tak na námitku, že první místopředseda ČSSD Roman Onderka navrhuje, aby strana zvážila odvolání Staňka, Hamáček zareagoval slovy: "To řekl svůj názor, nicméně my nic takového nechystáme." 

Související

Zklidněte situaci v kultuře, nařídilo vedení ČSSD svému ministrovi Staňkovi

O šest dní později navíc přijalo vedení ČSSD usnesení, ve kterém Staňkovi uložilo, aby do konce května situaci ve svém resortu zklidnil. Ovšem neutekl ani týden a Hamáček se navzdory usnesení rozhodl na Staňka zatlačit, aby rezignoval. Odstartoval koloběh, který dosud nemá konec.

Někteří sociální demokraté se už tehdy v kuloárech divili, že se jejich předseda rozhodl pro tak rychlý a překvapivý tah, aniž by vyčkal třeba konce května. Zvláště když má pověst muže, který se pohybuje ve zrádných politických vodách velmi opatrně a pečlivě se rozmýšlí, než udělá nějaký tah. V tomto případě zjevně nečekal problémy, protože byl přesvědčený, že prezident Miloš Zeman během několika málo dnů na výměnu Šmardy za Staňka kývne.

Celou situaci mu navíc notně zkomplikoval sám Staněk. Za první tím, že svým chováním brzy po jmenování vyvolával ostrou kritiku, za druhé tím, že poskytl v polovině května rozhovor Aktuálně.cz, kterým se na veřejnosti takřka zesměšnil a za třetí tím, že mluvil o tom, jak ve skutečnosti nechtěl rezignovat. Mimochodem, podle důvěryhodných zdrojů z ČSSD právě zmiňovaný rozhovor byl podstatným spouštěčem toho, že Hamáček nečekal na konec května a rozhodl se Staňka vyměnit v polovině května, krátce před evropskými volbami.

Jak je ale možné, že se tak moc mýlil v prezidentovi? Kdo si projde Hamáčkovy výroky i rozhodnutí, nemůže si nevšimnout, že Hamáček dělal řadu měsíců všechno pro to, aby měl s prezidentem co nejlepší vztahy. Bojoval za to, aby ČSSD podporovala v prezidentských volbách Zemana, což se také stalo, byl Zemanovi vděčný za jeho účast na sjezdu, kde mu aplaudoval stejně jako další delegáti, a před evropskými volbami se strana opakovaně chlubila v inzerátech tím, že ji bude Zeman volit. O to více byl Hamáček zaskočen tím, do jakých problémů ho Zeman dostal předlouhým odmítáním výměny ministrů.

Zeman přitom musí vědět, že předlouhým odsouváním výměny ministra kultury sociální demokracii a Hamáčkovi škodí, musí si být také vědom, že levicové návrhy se budou ČSSD mnohem obtížněji prosazovat v opozici, a jistě také cítí riziko, že jeho politika vůči ČSSD může dovést tuto stranu po volbách v roce 2021 mimo Poslaneckou sněmovnu do záhuby.

Předseda ČSSD se ocitl v nejtěžší situaci od února loňského roku, kdy byl zvolen předsedou strany. Jak upozorňovali už dříve lidé z jeho okolí a jak nyní potvrdil deníku Právo on sám, dochází mu psychické a fyzické síly. To ale ještě neznamená, že odejde z politického vrcholu. Naopak pondělní průběh jednání grémia i předsednictva ČSSD ukázal, že Hamáček je rozhodnutý bojovat, a to možná i mnoho dalších týdnů. Jakou má tedy šanci, že zůstane předsedou a jeho strana neopustí vládu Andreje Babiše? Jak je potřeba číst poslední kroky sociálních demokratů? 

K odpovědi na tyto otázky je dobré znát Hamáčkovy zásady, které by šly shrnout následovně: Udělejme co nejvíce pro to, abychom zůstali ve vládě s ANO. Odchod do opozice je až poslední možnost. Druhé pravidlo: K prezidentovi se budeme chovat uctivě a nebudeme dělat nic, čím bychom ho naštvali. Neexistuje, abychom mu dávali nějaká ultimáta. Třetí přikázání: Jednejme, jednejme, jednejme. A pokud budeme mít pocit, že jednání už nemá smysl, opět zkusme ještě jednat. Na bouchnutí dveřmi či pěstí do stolu je vždycky čas.

Díky těmto "přikázáním", schopnosti se na veřejnosti ovládat a také díky dlouholeté dokonalé znalosti spolustraníků se umí Hamáček už léta v sociální demokracii pohybovat. A to nejen v té celostátní, ale také v domovské středočeské, kde se ČSSD podílí na moci, přestože v kraji způsobila několik afér. Aniž by prošla výraznější proměnou, dál vládne, tentokrát s hnutím ANO, na čemž má opět velký podíl Hamáček, který tuto spolupráci domlouval.

Hamáček chce dál a dál jednat, konec zatím neavizuje

Protože se mnohokrát přesvědčil, že vysedáváním a zákulisním jednáním je možné v politice dosáhnout svých cílů, pokouší se o to samé i při řešení nejnovějšího, "hradního" problému.

Jestliže tedy například v pátek 12. července odcházel ze schůzky s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech se slovy, že "pondělí bude moment, kdy se rozhodne", a v pondělí 15. června se na zasedání předsednictva nic nerozhodlo, je to jen a jen součást jeho snahy trpělivě vyčkávat a oddalovat možný odchod ČSSD z vlády.

I proto se vyhnul například v pondělí odpovědi na dotaz Aktuálně.cz, zda se může stát, že sociální demokracie neprosadí za ministra kultury Michala Šmardu, a přesto zůstane ve vládě. A to navzdory tomu, že sociální demokraté mnohokrát tvrdili, jak je pro ně naprosto zásadní prosadit si svého kandidáta do vlády. "To si nemyslím," odpověděl Hamáček na dotaz, jestli je varianta dalšího vládnutí bez Šmardy možná, což může znamenat i to, že ČSSD bude dál vládnout s ANO - a to i bez ministra Šmardy.

Ostatně, předseda Hamáček naznačil, že je připraven jednat ohledně Šmardy třeba ještě i další měsíce. "Až seznám, že není žádné jiné řešení a nemá to smysl," odpověděl Hamáček v Českém rozhlase na dotaz, za jaké situace by on a další ministři podali demisi. Přitom odmítl mluvit o jakýchkoliv termínech, kdy by s jednáním skončil a zavelel k odchodu z vlády.

Hamáček by patrně navrhl odchod do opozice až v nejkrajnějším případě už proto, že s účastí ve vládě spojil fakticky svou kariéru předsedy strany. Mezi jeho nejčastější výroky patří ty, ve kterých varuje před odchodem do opozice, protože se podle svých slov obává toho, že by se ČSSD stala neviditelnou.

Velkou neznámou je ale to, jak zareaguje v příštích dnech a týdnech na další vývoj první místopředseda ČSSD Roman Onderka, případně další významní straníci, kteří mluví o odchodu z vlády, pokud nebude Šmarda jmenován ministrem.

Hamáčka by mohl vystřídat Onderka

Když deník Aktuálně.cz položil na začátku července Onderkovi otázku, že se kuloáry nesou informace o možné rezignaci Hamáčka, kterého by nahradil právě on, druhý muž ČSSD zareagoval takto: "Předseda strany o tomto uvažoval po prohraných volbách do Evropského parlamentu, protože jsme obdrželi velký úder, když jsme nezískali jediné místo. On s touto nabídkou přišel a já jsem byl první, kdo toto řešení odmítl."

Na doplňující dotaz, jak by zareagoval, kdyby mu Hamáček v příštích dnech skutečně oznámil, že chce skončit, Onderka odpověděl, že není přesvědčený, že by strana měla každý rok svolávat sjezd a volit předsedu. "To by byla cesta do pekel. Z tohoto pohledu očekávám, že předseda strany se bude chovat jako předseda ČSSD," dodal mnohoznačně. 

Související

Měnit šéfa ČSSD by byla cesta do pekel. Hamáčkovi není co vyčítat, míní Onderka

Zatím ale rozhoduje pořád Hamáček, navíc teď dostal větší pravomoci, které mu umožňují po poradě v grémiu navrhnout odchod ČSSD z vlády. Sociální demokracii dokonale zná, pohybuje se v ní od svých třiadvaceti let.

Začínal v roce 2001 jako tajemník klubu zastupitelů ČSSD ve Středočeském kraji a od roku 2006 je až dodnes sociálnědemokratickým poslancem, který byl navíc v letech 2013 až 2017 předsedou Poslanecké sněmovny. Zajímavé je také to, že pouhý rok od vstupu do ČSSD už byl zvolený předsedou Mladých sociálních demokratů.

Díky této znalosti strany a mnoha kontaktům ví přesně, od koho co může čekat, a podle toho také postupuje - a dokáže prosazovat to, co si usmyslí. Příkladů by šlo jmenovat mnoho, třeba když už při volbě předsedy strany prohrál první kolo s Jiřím Zimolou, ale díky vyjednávání a schopnosti oslovit ty správné delegáty v druhém kole Zimolu porazil.

Když následně hrozilo, že senátoři prosadí usnesení, podle kterého by sociální demokracie nemohla do vlády s trestně stíhaným Babišem, Hamáček tomu zamezil. Naopak prosadil usnesení, že v krajním případě ČSSD do vlády s Babišem může - což se také přesně podle jeho plánu stalo. Hamáčkovy úspěchy pokračovaly například vítězstvím ve vnitrostranickém referendu o vstupu do vlády nebo vítězstvími při projednávání různých věcí ve vedení strany.

Takové úspěchy ale byly "vykoupeny" dohodami s různými spolustraníky nebo regionálními organizacemi ČSSD. Například vlivnou pražskou organizaci si získal na svou stranu tím, že se jejího předního člena Miroslava Pocheho snažil dostat na místo ministra zahraničí - čímž ale dostal ČSSD do vleklého sporu s prezidentem. Podobně se snažil uspokojit olomouckou sociální demokracii, když dosadil na ministra kultury exprimátora Olomouce Antonína Staňka - což opět dostalo sociální demokracii do problémů.

Třesou mi s žebříkem, kritizuje Hamáček své oponenty

Veřejně zatím nikdo z ČSSD nevolá po konci Hamáčka za postup ohledně Staňka ani za jiné věci. Na zatím poslední předsednictvo strany nedorazili ani největší kritici, jako je například bývalý místopředseda ČSSD Milan Chovanec, do kterého se Hamáček nedávno pustil v rozhovoru pro deník Právo, kdy kritizoval i senátora Milana Štěcha.

"Celý rok, co jsme ve vládě, existuje uvnitř ČSSD skupina, která se nesmířila s výsledkem referenda," postěžoval si s tím, že je potom velmi těžké stranu vést. Použil přitom zajímavý příměr. "Je to jako když někdo stojí na žebříku, češe strom, ČSSD se daří sbírat plody a tato skupina stojí pod stromem, klepe žebříkem a říká 'spadni'," popisoval Hamáček. Dodal, že když chtěl po kriticích alternativu toho, že ČSSD nebude ve vládě, tak mu ji nikdo neřekl.

Z mnoha důvodů bude velmi zajímavé sledovat, jestli někdo z čelných sociálních demokratů nějakou alternativu vůči Hamáčkově vládní politice s Babišem představí, případně jestli někdo vystoupí proti Hamáčkovi a jaké argumenty při tom použije. Nebo zda nakonec Hamáček sám neoznámí rezignaci, pokud by šla ČSSD do opozice. Těžko si představit, že by stál v čele sociálnědemokratických kritiků Babiše, vedle kterého vládl a mnohdy ho hájil.

Není ale vyloučeno, že celá vleklá krize nakonec Hamáčka posílí. Už na předsednictvu strany v pondělí chtěl po kriticích, aby mu tedy řekli, jak chtějí vést sociální demokracii, pokud skončí v opozici. Výsledkem bylo podle některých přímých účastníků mlčení. Bude nesmírně zajímavé sledovat, kdo a jak promluví v ČSSD v nadcházejích měsících. A kdo bude mít to nejdůležitější a poslední slovo.