Martin Bartoň, primář ARO v Nemocnici Jablonec nad Nisou
O velikosti vlny koronaviru, která do Česka přišla po Vánocích, svědčí slovo, kterým ji nazývá primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení Martin Bartoň: tsunami. V nejkrizovějších dnech měla nemocnice i 108 covidových pacientů, z toho většinu na akutních lůžkách.
Z pandemie si Bartoň odnesl zkušenost, že biologický věk člověka nemusí nutně odpovídat tomu kalendářnímu. "Přijali jsme devadesátiletou paní, která se za pět dní vylepšila natolik, že jsme byli schopni ji přeložit na standardní oddělení a pak odešla domů," vzpomíná Bartoň.
Mnoho však bylo také příběhů s tragickým koncem. Například v případu jiné pacientky, ročníku 1983. "Její stav se zhoršil tak rychle, že během méně než 24 hodin zemřela, i když jsme dělali vše, co jsme mohli. Měla dvě děti ve věku kolem deseti let."
Přiznává, že v podobných chvílích již neviděl ono pomyslné světlo na konci tunelu. "Nebyli jsme schopni dál navyšovat kapacity a sledovali jsme, jak strmě rostou počty nakažených. Mysleli jsme si, že už to nikdy neskončí," říká s tím, že v posledních týdnech se ovšem situace v nemocnici rapidně zlepšuje.
Všechny těžkosti směn mu ale pomohlo překonat obdivuhodné nasazení pracovního kolektivu. "Musím říct, že lékaři i sestřičky byli velice loajální, spojilo nás to a stmelilo. Fungovali jsme naprosto skvěle. Měli jsme také velkou podporu vedení nemocnice," chválí si Bartoň.