Praha - V poslední době se objevuje stále více lidí, kteří se snaží pomoci uprchlíkům mířícím na Západ. A častěji se objevují i případy, kdy jim lidé nepomáhají za peníze.
Podle mluvčí cizinecké policie Kateřiny Rendlové je však i tento dobročinný akt brán jako trestný čin, za nějž je postih až dva roky vězení. A to samé platí i v případě, že by někdo vzal nějakého stopaře a chtěl jej převézt přes hranice.
"Pokud někomu nabídnu, že ho převezu přes státní hranice, musí mít doklady. Proto je povinností každého řidiče se zeptat, jestli má stopař cestovní doklady," říká Rendlová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Nedělají-li to za úplatu, a nutno říct, že mnoho z nich to za úplatu opravdu nedělá, je to i tak převaděčství. A často jsou převaděči lidé, kteří jsou už integrovaní třeba ve Švédsku nebo Německu," dodává Rendlová.
Jaké jsou sazby za převaděčství?
Nyní se tento trestný čin jmenuje organizování a nedovolené překročení státní hranice. V prvním odstavci trestního zákona je sazba nula až dva roky. Podle naší praxe se soudci pohybují v dolní hranici, pokud je odsoudí nepodmíněně, na půl až na rok a půl. A v dalších odstavcích sazba graduje. Pokud dotyčný zločin páchá za úplatu, je sazba až pět let, pokud je to člen organizované skupiny nebo způsobí převážené osobě vážnou újmu, je sazba až dvanáct let. Převaděči si podle našich zkušeností berou od cizinců 500 až 1000 eur za osobu a většinou chtějí polovinu částky před cestou a zbytek, když dorazí do cíle.
Co když si za převezení nic nevezmu?
Pokud to ti lidé nedělají za úplatu, nutno říct, že mnoho z nich to za úplatu opravdu nedělá, je to i tak převaděčství. A často jsou převaděči lidé, kteří jsou už integrovaní třeba ve Švédsku nebo Německu.
Jaké národnosti jsou převaděči nejčastěji?
Maďaři, Švédi, Němci. Jsou to ale často i lidé, kteří měli stejnou státní příslušnost jako ti, které převádí, a nyní jsou v cílových zemích integrováni a pomáhají jim.
Co kdyby se převaděč hájil třeba tím, že vzal uprchlíky jako stopaře?
Pokud někdo někomu nabídne, že ho převeze přes státní hranice, měl by zkontrolovat, zda ta osoba má cestovní doklad. Každý, kdo bude ve svém voze převážet cizince bez dokladů, bude rozhodně vytěžován policií, aby potvrdila, nebo vyvrátila podezření z tohoto trestného činu. Je na policii, aby to prokázala.
Řekněme, že bych jel s někým autem přes hranice a řidič by se rozhodl vzít několik Syřanů a převezl je přes hranice až třeba do Prahy. Jak by se pohlíželo v tomto případě na mě, kdyby nás zadržela policie?
Bylo by věcí dokazování, zda jste o tom věděl a zda přichází v úvahu nějaká forma spolupachatelství. Pokud by policie toto neprokázala a Váš pobyt na území obou států je legální, žádný postih vám nehrozí.
Jak policie postupuje při odhalování převaděčů v autech? Má termokamery na dodávky třeba?
Policie si při namátkových kontrolách osoby i auta vytipovává. Nepoužíváme k tomu žádné speciální přístroje ani techniku. Naši policisté už jsou zkušení a vědí, čemu mají věnovat svou pozornost.
Daří se vám převaděče usvědčit?
Ano, zatím se nám to daří. V rámci této migrační vlny je typické, že ti lidé zpravidla vždy přiznají, že převaděčům dali peníze. Policie v rámci prvotních úkonů tyto prostředky převaděčům zabavuje, neboť se jedná o peníze získané trestnou činností. Samozřejmě může nastat situace se stopařem, kterou jste nastínil, ale zatím jsme se s tím nesetkali. Vždy se přizná cizinec nebo se nakonec přizná sám převaděč.
Jak je to tedy s případy, kdy za to převádění peníze lidé neberou?
To jsou komplikovanější případy. Protože převaděč řekne, že chce pomoci člověku v nouzi. Ale nikterak nezapírá, že toho člověka převezl, a jak už jsem zmínila, z hlediska trestního zákona toto jednání jen zmírňuje trestní sazbu, ale nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti.
Jaké jsou nyní trendy v převaděčství přes naši republiku?
Převaděčství je typické pro silniční dopravu, tedy převaděči využívají nejčastěji osobní a menší dodávkové vozy. Jsou to zpravidla vozidla starší výroby, která jim v rámci prvotních policejních úkonů zabavujeme jako věc důležitou pro trestní řízení. Při odsouzení bývá součástí trestu i propadnutí majetku. Do toho spadají kromě auta i peníze, které dostali za převoz. Pokud soud vysloví propadnutí věci, dostane peníze i zabavený dopravní prostředek stát.
A převaděčství pěšky?
Převaděčství pěšky není vůbec běžné. Drtivá většina běženců, které zachytáváme pěšky, tvrdí, že je převaděč vysadil tady a řekl jim, že už jsou v Německu. Oni se pak ptají i našich policistů, kde je nejbližší německá stanice policie. Oni vůbec nevědí, že jsou v Česku. Nikdo je pěšky nepřevádí, nikoho takového jsme nechytli.
Kolik převaděčů jste zatím chytili?
Od 17. června jsme zadrželi 57 převaděčů – z toho 12 Maďarů, 9 Švédů, 8 Syřanů, 6 Němců, 4 Rakušany, 4 Iráčany, 3 Rumuny, 2 Jordánce a po jednom jsme zadrželi lidi z Dánska, Francie, Slovenska, Turecka, Litvy, České republiky a dvě osoby bez státní příslušnosti. S těmito osobami zahajujeme trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného překročení státní hranice. Kromě propadnutí věci, tedy peněz, a zabavení majetku, tedy auta, jim hrozí i vyhoštění ze země.
Dříve se ale překročení státní hranice v rámci Schengenu nepovažovalo za převaděčství…
Někteří státní zástupci to dříve skutečně nepovažovali za převaděčství. My jsme pak vyvíjeli určitou aktivitu k tomu, aby se to změnilo. Do věci se vložil i pan ministr Pelikán, který zajistil sjednocení praxe a státní zástupci převaděčství nyní jako trestný čin berou. Všechny převaděče navíc řešíme ve zkráceném trestním řízení, což znamená, že nejpozději do 72 hodin jsou odsouzení.
