V únoru 1893 říšská rada přijala takzvaný asanační zákon. Tím padla poslední překážka v přípravách na zbourání Josefova a přilehlé částí Starého a Nového Města. Zákon nejenže vytyčil území, které mělo být srovnáno se zemí, ale rovněž stanovil způsob vyvlastňování domů. Zmizet mělo všechno v oblasti ohraničené Vltavou, Platnéřskou ulicí, Linhartským náměstím, severní stranou Staroměstského náměstí a Dlouhou třídou.
Předmětem asanace byla však též povltavská oblast Nového Města zvaná Vojtěšská čtvrť, na Zderaze, část Podskalí na Výtoni. Na Malé Straně byly v rámci asanace prováděny průrazy u Malostranského náměstí. Celkem se akce týkala bezmála šesti set popisných čísel.
Místo historické zástavby v okolí Staroměstského náměstí, převážně židovského ghetta, měla vzniknout reprezentativní obytná a obchodní čtvrť s centrální ulicí inspirovanou pařížskými bulváry či vídeňskou Ringstrasse. Známe ji pod názvem Pařížská.
Důvodem velké pražské asanace byly nevyhovující hygienické podmínky. Především závadnost studniční pitné vody, neexistence kanalizace a přelidněnost takzvané páté čtvrti byly potenciálními zdroji nákazy nebo epidemie. Navíc to bylo území nízko položené na břehu řeky a voda z každoročního jarního tání doprovázeného zvýšením hladiny zaplavovala sklepy domů, které zůstaly vlhké po celý rok.
Pražské ghetto bylo hustě zastavěno kvůli diskriminačním zákonům, které nedovolovaly Židům sídlit mimo jeho hranice. Bylo zrušeno v roce 1850 a pod jménem Josefov připojeno k Praze. Majetnější Židé se stěhovali do modernějších částí města a z Josefova se stala chudinská čtvrť nevalné pověsti. Podíl židovského obyvatelstva tu přitom podle statistiky z roku 1889 klesl až na pouhou jednu desetinu.
Rozsáhlé bourací práce začaly v roce 1896 v místech ústí Pařížské do Staroměstského náměstí a protáhly se až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Uvolněné a upravené parcely město prodávalo stavebním podnikatelům, vznikaly bloky domů, jejichž architektonický vzhled odpovídal tehdejší době, tedy stylům od historismu po secesi.
