Čtěte vše o reformě
- Ve zdravotnictví vzniknou koncerny, možná od ledna
- Julínek bere fakultní nemocnice vědcům, dosadí své lidi
- Julínek neustoupí. Fakultní nemocnice čeká privatizace
- Maďarskou vládu svrhli pacienti. Hrozí to i u nás?
- Julínek otvírá zdravotnictví byznysu. Firmy se slétají
- Byznysmeni už vymýšlejí, jak řídit českého pacienta
Blog na Aktuálně.cz
Praha - Zahraniční experti chválí ekonomický rozměr zdravotnické reformy Tomáše Julínka. Zároveň však připomínají, že ve zdravotnictví nejde jen o peníze.
"Budoucnost patří pojišťovnám a klinikám, které budou v předepsaném zákonném rámci nejvíc produktivní. Lepší šance přitom mají soukromé společnosti, protože jejich manažeři bývají svázáni méně složitými správními předpisy, než šéfové státních firem," tvrdí Reinhard Wichels z mnichovské pobočky společnosti McKinsey.
Dodává však: "Obstojí pouze ten, kdo je schopen přijmout nejlepší nové objevy a všechny pacienty léčí stejně. Proto potřebuje definovat nejlepší postup při různých typech péče. Tím budou kliniky srovnatelné a vznikne soutěž pro blaho pacientů," doporučuje Wichels.
Tento požadavek Julínkem navržená reforma nesplňuje.
Místo a čas stanoví vláda
Dokumenty o nejlepším postupu péče se používají ve všech západních systémech. Jejich autorem je obvykle odborná společnost a například v Německu se stávají součástí zdravotnických zákonů.
Existují dva typy dokumentů. Náročnější jsou směrnice, které popisují nejlepší možný postup, podle kterého jde léčit například cukrovka či různé typy rakoviny.
Druhým dokumentem jsou standardy, které určují minimum toho, co musí pojišťovna či lékař při léčbě konkrétní nemoci poskytnout.
V Česku takové standardy v některých oborech existují, nevyužívá je však ani ministerstvo, ani pojišťovny, ani lékaři.
Proto například Julínkův náměstek Pavel Hroboň tvrdí, že se po reformě pozice pacientů v systému zlepší: "Stanovíme větší odpovědnost pojišťoven za skutečnou dostupnost zdravotní péče. Zákon proto určí, v jaké vzdálenosti od místa bydliště musí být k dispozici například praktický lékař nebo do jaké doby musí pojišťovna zajistit provedení operace dejme tomu kyčelního kloubu."
Podle poslední verze zákona o zdravotním pojištění stanoví konkrétní vzdálenosti k nejbližšímu lékaři a maximální čekací lhůty vládní nařízení. Popsat standardy a připojit je k zákonům se reformátoři nechystají.
Za kvalitu ručí soukromé pojišťovny
Soukromé pojišťovny mají větší zájem šetřit výdaje, než veřejnoprávní ústavy. Navržený zákon o zdravotním pojištění jim přitom nechává při dohledu nad kvalitou péče volnou ruku.
Pouze v jediném odstavci nařizuje, že zdravotní služby mají být "přiměřené zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné a zároveň jsou ekonomicky nejméně náročné v porovnání s případnými alternativami vedoucími ke srovnatelnému výsledku".
Právník Ondřej Dostál upozorňuje, že paragraf je příliš obecný. Bez jasně popsaných práv pacientů hrozí v nemocnicích a ordinacích zbytečná rizika. Advokát připomíná nedávný případ staré ženy v léčebně dlouhodobě nemocných, kterou lékař odmítl ošetřit, i když byla podle příznaků ohrožena na životě. Pokud by lékaře zavazoval nějaký předpis, nemusela žena zemřít.
Jak chrání Američané
Ministr Julínek zavádí systém řízené péče podle amerického vzoru. Právník Dostál doporučuje jménem nevládní společnosti České zdravotnické fórum, aby Češi následovali americký vzor také při ochraně pacientů.
"V reformě dosud chybí kontrola ze strany pojištěnců," říká Dostál, Možností je podle něho celá řada.
Zákon by mohl například pojišťovny zavázat, aby klientům poskytovaly jasnou záruku, jakou péči mohou požadovat. Součástí musí být popis sítě smluvních lékařů a garance, jak dlouho se čeká na jednotlivé typy vyšetření či operací.
Měly by být pevně stanoveny podmínky, kdy musí pojišťovna proplatit péči, kterou pacientovi poskytne lékař při akutních zdravotních potížích, i když nemá s pojišťovnou smlouvu.
Arbitráž s pojišťovnou
Pacient si podle návrhu reformy může na špatnou péči stěžovat jen u samotné pojišťovny, další možností je až soudní žaloba. Pozice pacientů by se zlepšila, kdyby existovala nezávislá instituce, která by vyřizovala arbitráže mezi klientem a pojišťovnou.
Dostál doporučil reformátorům, aby pro ochranu pacienta převzali sedmnáct rozsáhlých paragrafů ze zákona, který vydal k ochraně pojištěnců americký stát Massachusetts. "Podobné paragrafy mají v každém státě USA," podotýká Dostál.
