Pro zámek Veltrusy na Mělnicku byly povodně roku 2002 ty nejničivější. Způsobily škody za miliardu korun. U pavilonu Marie Terezie, jež se nachází v zámeckém parku, dosahovala hladina výšky čtyř a půl metru. Samotný zámek voda zaplavila do výše necelého metru.
Povodně v areálu poškodily tři desítky staveb. "Semlelo to také několik kilometrů cest, některé se musely udělat znovu. Voda odnesla několik hektarů zeminy, kterou bylo potřeba znovu navézt," přibližuje tehdejší zkázu kastelán zámku Pavel Ecler.
Záplavy v roce 2002 zasáhly více než třetinu území Česka a o život přišlo sedmnáct lidí. Škody dosáhly 73 miliard korun. A jen o pět let dříve při červencových záplavách na Moravě zemřelo až šedesát lidí, škody byly 56 miliard korun.
Obě tyto události se dotkly také desítek významných českých památek. Záběry ze zatopeného historického centra Prahy nebo Písku, z jehož slavného Kamenného mostu byly chvíli vidět jen hlavy soch a Kristus na kříži, se staly symboly katastrofy roku 2002.
Od té doby vznikly stovky protipovodňových opatření, které by měly chránit nejen obyvatele dotčených obcí, ale právě i památky. Přesto pro některé z nich představují říční povodně stále hrozbu. Vyplývá to z mapy, kterou vypracoval Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v roce 2015, tedy v době, kdy již města dokončila většinu nových protipovodňových opatření.
Mezi ty označené číslem tři, které značí nejvyšší stupeň ohrožení povodněmi, patří i několik památek UNESCO: historické centrum Prahy se zámkem v Průhonicích, Český Krumlov, Lednicko-valtický areál a zámek se zahradami v Kroměříži. Tyto památky podle analýzy leží na území s velkým rizikem záplav a škody na nich může napáchat i pětiletá voda. Židovská čtvrť s bazilikou v Třebíči pak má stupeň dvě, ohrožení by čelila až při stoleté vodě.
Památky vydrží. Musíme chránit, co je uvnitř
Zaplavená hlavní budova veltruského zámku byla po rozsáhlé rekonstrukci zcela otevřena až loni v létě, po 19 letech od povodně, do té doby fungovala jen omezeně. Záplavy podle kastelána Eclera uspíšily nutnou obnovu zámku. "Roku 1704 byl stavěn jako letní zámeček, nepočítalo se s tím, že má vydržet 300 let nebo povodně," vysvětluje.
Už před rokem 2002 byl zámek v žalostném stavu. "Když přišly povodně, byla to poslední kapka. Bylo jasné, že se všechno musí vyklidit. Například bylo nutné sundat vzácné tapety na stěnách, na které se restaurátoři báli sáhnout. A odstartovalo to celkovou obnovu," líčí Ecler.
Veltrusy nejsou jedinou památkou, která pociťuje následky ničivých záplav dodnes. Například zámek v nedalekém Liběchově byl po povodni v tak katastrofálním stavu, že i po dvaceti letech zůstává pro veřejnost stále zavřený. Škody byly vyčísleny na 50 milionů korun. Voda zničila fresky malíře Josefa Navrátila, nábytek nebo orientální salon, zdevastovaná byla i přilehlá barokní zahrada.
S některými jinými památkami ale povodně téměř nehnuly, a to i přesto, že leží v rizikových oblastech. Takovým příkladem je státní hrad Švihov. "Hrad je vodní a je postaven na to, aby vodě odolával. Byly zde zatopeny stodoly a sklepení. Škody byly minimální. Po povodních se opravovala jedna zeď a střecha," řekl před několika lety kastelán hradu Lukáš Bojčuk Českému rozhlasu.
Podobně odolná vůči povodním je podle Mileny Forejtníkové z oddělení ochrany jakosti vod Vodohospodářského ústavu většina památek. "Historické objekty většinou ctily vlastnosti okolní krajiny a s případnou povodní počítaly. To se projevilo při povodních 1997 a 2002, kdy konstrukce staveb zaplavení odolaly, ale největší škody se projevily na materiálech uskladněných v původních sklepích, případně na nových stavebních úpravách a moderním technickém vybavení těchto prostor," říká Forejtníková.
Upozorňuje, že spíše než o poškození samotných památek se historici a památkáři báli o to, co je v nich uloženo. Mnohé historické budovy totiž slouží jako archivy nebo depozitáře předmětů s často velkou historickou hodnotou.
Například na Zbraslavském zámku v Praze voda v roce 2002 zatopila depozitář plastik z 19. a 20. století. V Anežském klášteře v centru metropole zase zničila techniku, která udržovala v bezpečí díla z období gotiky. Vzácné dokumenty voda poškodila také v Invalidovně, která sloužila jako archiv Vojenského historického ústavu a Národního technického muzea, nebo v pobočce Městské knihovny v Holešovicích. Písemnosti tak bylo potřeba zmrazit a následně vysušit, část ale byla nenávratně zničena.
Forejtníková doporučuje, aby památky v záplavové zóně měly nastavená pravidla, jak si počínat při povodni, aby byl čas exempláře či písemnosti odnést ze sklepních prostor. A ideálně je ve sklepích vůbec neskladovat.
Některé se tímto doporučením skutečně řídí. Například Památník Terezín, kde povodeň v roce 2002 způsobila škody za 60 milionů korun. "V současnosti dochází k přesunu dokumentačního oddělení do vyššího patra správní budovy Památníku Terezín tak, aby ani případná příští povodňová vlna nemohla žádné cenné dokumenty v přízemí poškodit," popisuje mluvčí památníku Stanislav Lada.
Přibyly hráze, nádrže i čerpadla
Představitelé většiny oslovených památek se shodují, že dnes by povodně napáchaly podstatně menší škody než před dvaceti nebo pětadvaceti lety. Od té doby v Česku výrazně posílila protipovodňová ochrana, jen Povodí Vltavy investovalo do opatření téměř pět miliard korun.
Například Praha už v roce 2000 dokončila první část protipovodňových bariér, které o dva roky později ochránily Staré Město a Josefov. Po povodních v roce 2002 město pokračovalo a vybudovalo ochranu Malé Strany, Karlína, Libně a Holešovic. Postupně vyrostly zemní valy, betonové stěny a základy pro mobilní hrazení podél Vltavy téměř v celé Praze, od Zbraslavi až po Troju. Systém byl dokončen v roce 2013, město za něj zaplatilo zhruba 4,3 miliardy korun.
Svých vlastních protipovodňových opatření se dočkaly i jednotlivé památky. V areálu Anežského kláštera nechala Národní galerie vytvořit systém nádrží a čerpadel, převádějících vodu a odpadní kanalizaci přes podzemní kanalizaci do stok kanalizačního řadu. U Národního divadla zase zmizely dva ze tří technologických tunelů mezi nábřežní zdí a budovou divadla, kudy v roce 2002 pronikla voda do sklepa a k základním kamenům. Nahradil je nový tunel osazený protipovodňovými vraty a čidly zaplavení.
Ve zmíněném Terezíně zase vybudovali protipovodňový systém, který má lépe chránit i památník. V Písku, jehož most patřil při povodních 2002 k nejzasaženějším památkám, nechalo město opravit protipovodňovou zeď mezi starým a novým mostem a postavit novou od nového mostu po Majerův mlýn. Písek má také vlastní digitální povodňový plán a varovný systém. "Písek je dnes jednoznačně lépe chráněn. I když je otázka, zda se dá na takovou sílu vody, jaká byla v roce 2002, vůbec připravit," říká starostka Písku Eva Vanžurová.
Video: Katastrofální povodně v Česku v letech 1997 a 2002
