Praha - Polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli vedeni jako tajní spolupracovníci komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí Státní bezpečnosti.
Informace o Sacherově a Vackově minulosti, které na počátku devadesátých let bez důkazů kolovaly jen v politických kuloárech, dnes - osmnáct let po pádu komunismu - oficiálně oznámilo Vojenské zpravodajství.
Sacher s Vackem přitom byli klíčovými polistopadovými ministry. Stáli v čele bezpečnostních složek, které tehdy měly moc do značné míry ovlivňovat vývoj ve společnosti.
Sacher, který se těšil silné podpoře tehdejšího prezidenta Václava Havla, byl za lidovce federální ministr vnitra od konce roku 1989 do prvních svobodných voleb v červnu 1990. Ještě o něco déle vydržel ve své funkci ministr obrany Miroslav Vacek nominovaný komunisty.
Dnes se hájil tím, že má tři negativní lustrační osvědčení. Na přímý dotaz ČTK, zda tedy spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou, neodpověděl. "Já jen říkám, že mám čistá lustrační osvědčení, a to je směrodatné," řekl a dodal: "Jestli někdo teď něco říká, tak mně je to úplně lhostejné."
Generál Vacek, který komunismus strávil na nejrůznějších pozicích v armádě, reagoval jednoznačně: " Mě uráží, že jsem vedený jako spolupracovník - já jsem spolupráci nepodepsal, já jsem kontrarozvědku řídil....Když se upozorňuje, že jsem vedený jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky, je to asi stejné, jako kdyby někdo dnes vyčítal papežovi, že jako mladý ministroval."
Náhodný nález nebo politický artikl?
Co řekl Vacek?
Některé výroky Miroslava Vacka z tiskové konference, kterou mu dnes uspořádala v Praze KSČM: "Dotýká se mě, že mě někdo považuje za pouhého spolupracovníka, já jsem při svých funkcích vojenskou kontra rozvědku řídil!" "Hrdě se hlásím k tomu, že jsem byl od 18 let členem komunistické strany, že jsem byl později i jejím poslancem." "Když se upozorňuje, že jsem vedený jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky, je to asi stejné, jako kdyby někdo dnes vyčítal papežovi, že jako mladý ministroval." "Já nejsem jako paní Bohdalová nebo pan Kanyza, já se za to nestydím. Mě spíš uráží, že jsem vedený jako spolupracovník - já jsem spolupráci nepodepsal, já jsem kontrarozvědku řídil." O svém vztahu k Richardu Sacherovi: "Pana Sachera jsem poprvé viděl ve vládě Mariána Čalfy. Neměli jsme spolu žádné zásadní rozpory. V žádném případě jsme ale nebyli kamarády." Kdysi se o něm uvažovalo jako o prezidentském kandidátovi: "Nikdy jsem nedal souhlas žádné politické straně, aby mě na takovou funkci navrhovali. Nechtěl bych být prezidentem v zemi, kde se mi některé věci nelíbí."Richard Sacher
Vzdělání: při zaměstnání vystudoval střední školu a později i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (titul JUDr.) Stranická příslušnost: člen Československé strany lidové (ČSL) od roku 1968; v roce 1992 vyloučen.Další informace ZDE
Dále čtěte:
Za komunistů bylo líp, říká průzkum z východu Poslanci schválili vznik Ústavu paměti národa Do slovníku disidentů se dostali Havel a pár dalších Podepsali Chartu. Podívejte se jakVojenské zpravodajství tvrdí, že dokumenty o Sacherovi a Vackovi se našly v roce 2004, kdy tehdejší ministr obrany Kostelka nařídil po upozornění NBÚ detailní prověrku v resortu. Spolu s materiály dalších osob byly údaje k Sacherovi a Vackovi uloženy ve dvou stovkách pytlů, které od počátku devadesátých let ležely v archivech ministerstva obrany.
Oficiální verze zpravodajců dnes zní: Sacher a Vacek měli původně plán, jak smazat stopy po minulosti své i dalších spřízněných osob. Nakonec jim to ale nevyšlo.
Nezvratná fakta, která vycházejí z rozhovorů Aktuálně.cz s tehdejšími pamětníky, jsou následující: Vacek se Sacherem se v roce 1990 dohodli, že vojenská kontrarozvědka bude z ministerstva vnitra převedena pod obranu - včetně lidí a jejich spisů. Do jejího čela vybrali Josefa Červáška, dalšího dnes odhaleného spolupracovníka StB. Služba pak zůstala roky v nezměněném stavu, v jejích řadách zůstalo nejvíce příslušníků StB a donedávna stála mimo jakoukoli kontrolu.
Mluvčí vojenského zpravodajství Ladislav Šticha ale nad rámec nezpochybnitelných faktů tvrdí, že Sacher s Vackem se od počátku připravovali na to, aby se na dokumenty nepřišlo. "Byla to jejich kamufláž, měli to připraveno v pytlích ke skartaci. Dokonce se to později kdosi pokoušel podstrčit jednomu z ministrů, aby to svým podpisem stvrdil," uvedl Šticha.
Zpravodajci: Prostě to trvalo dlouho
Verze o geniální kamufláži Sachera s Vackem má ale jednu trhlinu: dokumenty skartovány nikdy nebyly a "čekaly", až je někdo najde. Vojenské zpravodajství pro to má následující vysvětlení: netroufli si to, zřejmě o tom vědělo dost lidí.
Vojáci proto odmítají, že by byl nález učelově vytažený. "Ty dokumenty se třídily od roku 2004, kdy se objevily a trvalo to dlouho, než to bylo kompletní" dodal mluvčí Šticha.
Překvapivé oznámení nicméně přichází v době, kdy musel z čela vojenského zpravodajství odejít ředitel Krejčík. A to kvůli sporům s ministryní Vlastou Parkanovou, jinak též Sacherovou stranickou kolegyní.
Co dělali? Není jasné
Co přesně Sacher a Vacek pro vojenskou kontrarozvědku dělali, není jasné. "Například ve svazku Richarda Sachera je jen informace o jeho spolupráci," řekl na tiskové konferenci Milan Macák, který se archivními složkami vojenského zpravodajství zabývá.
John Keane v knize Václav Havel: Politická tragédie o šesti dějstvích píše, že Sachera prosadil do křesla ministra vnitra tehdejší prezident Václav Havel, přestože Sacher byl mnoha lidmi kritizován.
"Podle těchto kritiků existovalo mnoho důkazů, že si Sacher okamžitě po svém jmenování začal budovat vlastní, osobní sbírku starých svazků StB, takzvaných "svazků Z"," píše Keane.
Podobně mluví i někdejší ministr vnitra Jan Ruml. "Sacher pěstoval jako zvláštní druh sportu manipulace se spisy StB, neustále do nich chodil a četl si v nich. A je pravda, že vytvořil fond, do kterého soustředil politicky výbušné spisy. Ten pak rozpustil až jeho nástupce Langoš," uvedl Ruml.
John Keane píše, že kritikové zdůrazňovali, že Sacherova taktika nakládání se spisy byla ilegální a mohla vést k vydírání různých osob. "Sacher odmítal spolupracovat s nově založeným Úřadem na ochranu ústavy a demokracie, jehož ředitelem byl Zdeněk Formánek. Tento úřad ty svazky od něho neúspěšně požadoval. Sacher také tajně prověřoval členy vlády a parlamentu. Také přehlížel skutečnost, že jeho agenti StB stále některé svazky odstraňovali," stojí v Keanově knize.
Historici: vojáci byli vždy tajemní
Co tedy zveřejnění informací o Vackovi a Sacherovi znamená? Z pohledu historiků, které Aktuálně.cz oslovilo, nic převratného. Petr Blažek z bezpečnostního archivu ministerstva vnitra upozorňuje, že jde spíš o "symbolický výrok". Archivní dokumenty někdejší 3. správy StB jsou totiž stále neprozkoumané.
"Samozřejmě u vojenské kontrarozvědky řada věcí zpřístupněna byla, nicméně historické bádání tady nikdo ještě neudělal," řekl Blažek s tím, že po roce 2003 se spolupráce s vojáky výrazně zlepšila: začalo zpřístupňování a digitalizace archiválií.
"Před tím to bylo velmi složité," vzpomíná jeden z bývalých zaměstnanců Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který si přál zůstat v anonymitě. "Mánie vojáků utajovat byla extrémní".
Také mezi historiky kolovaly "drby" o Vackově a Sacherově aktivitách za minulého režimu. "Nikdy jsme ale podobné věci nemohli ověřit, protože vojenské zpravodajství nám prostě k podobným materiálům v minulosti neumožnilo přístup, o nějaké vlastní aktivitě z jejich strany nemohla být ani řeč," popisuje situaci na ÚDV v 90. letech další z historiků, který si nepřál uvést jméno. "Jsem přesvědčen, že podobných objevů v budoucnu proto přibude," dodal.
Historici si stěžují, že vojáci "pouštěli" materiály k 50. - 60. letům minulého století, zatímco 70. a 80. léta zůstávají stále neprozkoumaná. "O malém počtu zveřejněných informací svědčí i počet knih, které o historii vojenského zpravodajství vyšly," říká Blažek. "Rozsáhlejší práce o vojenské kontrarozvědce tady prakticky neexistují."
