Praha - V Praze se tento týden sešli signatáři Charty 77. Přinášíme dokumenty ukazující podpisy těch, kdo ji podepsali mezi prvními.
Podepsat mohl každý, ale odvahu našel jen málokdo. V první vlně podepsalo Chartu 242 lidí, do pádu režimu pak už jen 1656 dalších.
Mezi prvními byli lidé zvučných jmen jako Jaroslav Seifert nebo Jan Patočka, ale i lidé spíše neznámí jako pracovník aparátu KSČ Robert Horák anebo zaměstnanec ministerstva vnitra Oldřich Liška.
Právě o nich zatím informace chybějí nejvíce.
Souhlasím s prohlášením Charty 77...
Jedněmi z mála údajů jsou zatím jenom jejich fotografie a podpisové lístky, kterými se k Chartě 77 hlásili. Právě ty vám přinášíme.
Lístky zabavila StB 6. ledna 1977 u Václava Havla, Pavla Landovského a Ludvíka Vaculíka, kteří se tehdy snažili předat Prohlášení Charty 77 parlamentu a federální vládě.
StB je chtěla použít jako jeden z důkazů při vyšetřování signatářů Charty 77, byly proto uloženy do vyšetřovacího spisu, který se před časem objevil v Archivu bezpečnostních složek.
Spolu s lístky historici před časem našli i fotografie, které si StB pro sledování signatářů pořídila.
Prvních 242
Obojí je nyní k vidění na výstavě "Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977", která probíhá až do konce dubna v hlavní budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Kromě podpisů a fotografií prvních 242 signatářů jsou na ní i další dokumenty, které přibližují vznik Charty 77 i následnou kampaň proti jejím signatářům.
"Našli jsme například unikátní dokumenty z osobního archivu Gustáva Husáka, kde se dochovaly například originály dopisů prof. Jana Patočky z ledna 1977," dodává autor výstavy, Petr Blažek z Archivu bezpečnostních složek MV.
Aktuálně.cz nabízí ve spolupráci s autory výstavy výběr deseti osobností, které Chartu 77 iniciovaly nebo byly mezi jejími prvními signatáři.
| Básník Jaroslav Seifert (1901-1986) byl mezi prvními signatáři Charty 77. V politice se angažoval už od mládí. V roce 1921 vstoupil do KSČ, odkud jej ale v roce 1929 gottwaldovské vedení vyloučilo. Podepsal totiž protest proti bolševizaci strany. Po válce byl komunistickým režimem nejdříve uznáván, pak odsunut do ústraní. Jednak pro aktivní účast na Pražském jaru, jednak kvůli podpisu Charty. O tom, že v roce 1984 získal Nobelovu cenu, se v oficiálních novinách téměř nepsalo, jeho díla mohla za normalizace vycházet jenom v samizdatu. |
| Filosof Jan Patočka (1907-1977) byl prvním mluvčím Charty 77 i první obětí represí, které StB po vzniku Charty rozpoutala. Zemřel 13. března 1977 na následky dlouhých výslechů, které s ním StB vedla kvůli jeho setkáním s holandským ministrem zahraničí Van der Stoelem. Ten byl jeden z prvních evropských politiků, který Chartu 77 podpořil. Jan Patočka byl před II. světovou válkou tajemníkem Pražského filosofického kroužku a Jednoty filosofické, v roce 1937 se habilitoval na FF UK. Po únoru 1948 byl vysokoškolského místa zbaven. Na univerzitu se vrátil až v roce 1968, v roce 1971 ji ale opět musel opustit. |
| Filosof Milan Machovec (1925-2003) byl až do konce života přesvědčeným marxistou a zároveň silně věřícím katolíkem. Svoji dráhu zahájil na Filosofické fakultě UK, kde po roce 1953 vyučoval dialektický marxismus. V šedesátých letech byl mezi reformními učitely, kteří se podíleli na formování Pražského jara. Po srpnové okupaci proto musel fakultu opustit. Od 70. let přednášel v bytových seminářích a živil se hraním na varhany. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Teprve v roce 1990 se mohl vrátit na univerzitu. Je autorem desítek filosofických i historických knih. |
| Úřednice Eliška Skřenková podepsala Chartu 77 spolu se svým manželem historikem Milanem Hüblem v první vlně signatářů. |
| Robert Horák byl pracovníkem aparátu KSČ. Do roku 1968 pracoval dokonce přímo na Ústředním výboru strany, po roce 1969 byl ale z tohoto místa odsunut. K Chartě 77 se dostal díky přátelství s Františkem Krieglem. Na jeho podpisovém lístku stálo: "Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977. Horák Robert, bývalý politický pracovník. Bubenská 3, Praha 7." |
| Oldřich Liška přišel k Chartě 77 z nejméně očekávatelného prostředí. Až do roku 1969 byl příslušníkem StB. Za účast na Pražském jaru byl však z komunistické tajné policie vyloučen a nadále pracoval jako vrátný na ministerstvu vnitra. "U těchto lidí to můžeme vnímat jako docela velkou odvahu. Věděli totiž docela přesně, co StB dokáže a co je zřejmě po podpisu Charty čeká, ale přesto se k ní přidali," komentuje historik Petr Blažek. Podle něj byli bývalí členové StB pro Chartu užiteční také tím, že dodávali informace o praktikách, které StB aplikuje a pomáhali tak účinnější obraně. |
| Svatopluk Karásek (1942) vystudoval bohosloveckou fakultu a v roce 1968 se stal evangelickým farářem. S nástupem normalizace však musel z tohoto povolání odejít. Byl mu odebrán státní souhlas. V březnu 1976 byl zatčen za zpívání svých písní a v procesu se skupinou The Plastic People of the Universe odsouzen k osmi měsícům vězení. V roce 1977 se připojil k prvním signatářům Charty 77. V roce 1980 emigroval do Švýcarska. Po revoluci se vrátil, v roce 2002 se stal poslancem. |
| Básník Eugen Brikcius (1942) prošel po maturitě na gymnáziu řadou manuálních zaměstnání (přidával u zedníků, řídil akumulátorový vozík, programoval). V letech 1966-1968 dálkově studoval filosofii a sociologii na Filosofické fakultě UK. V 70. letech působil jako výtvarník, v roce 1977 podepsal Chartu 77. V roce 1982 emigroval do Rakouska, kde se živil jako úředník. Po revoluci se vrátil do Česka. |
| Anna Šabatová byla v roce 1971 jako studentka filozofie zatčena a odsouzena na tři roky do vězení. Po propuštění již nemohla studia dokončit. Pracovala proto jako úřednice. V roce 1977 podepsala mezi prvními Chartu 77, o rok později se stala spoluzakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Spolu se svým manželem Petrem Uhlem vydávala periodikum "Informace o Chartě 77". V roce 1986 byla mluvčí Charty 77. |
| Básník a překladatel Jan Vladislav (1923) byl po únoru 1948 z politických důvodů vyloučen z univerzity. Většina nákladu jeho básnické knihy Hořící člověk skončila ve stoupě. V literatuře mohl poté působit pouze jako překladatel. V roce 1968 se angažoval při vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů, zároveň ukončil studium filosofie na FF UK. Po nástupu normalizace znovu nemohl publikovat. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1981 odešel do exilu ve Francii. Před čtyřmi lety se vrátil do Prahy. |
Výstava "Souhlasím s Prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977"
- 20. 3. - 30. 4. 2007
- Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, nám. Jana Palacha 2, Praha 1
- Otevřeno po-pá: 7.00-21.00 hod.
- Vstup zdarma
