Hasiči v Českém Švýcarsku se v boji s mimořádně rozsáhlým lesním požárem chýlí ke konci. Zbývá udolat poslední ohniska. Budou se počítat škody, hledat případní viníci, plánovat budoucnost spáleniště. Nicméně požáry nejsou v této lokalitě na samém severu Čech ničím výjimečným. Ve zdejší krajině se čas od času běžně vyskytují po tisíce let. Bývalé požářiště může laik snadno přehlédnout, a to včetně ploch, kde hořelo teprve nedávno.
To platí například pro okolí turisty oblíbené Havraní skály nedaleko Jetřichovic. Požár, který zde vypukl 22. července 2006, až do letoška vyčníval svou intenzitou. Plameny, jež se zřejmě rozšířily od malého ohniště, strávily zhruba osmnáct hektarů lesa, složeného převážně z uměle vysazeného smrku, borovice lesní a invazní borovice vejmutovky.
Tyto druhy společně s tučnou vrstvou biomasy na zemi vytvořily obzvláště hořlavou kombinaci. "Horní stromové patro zcela ohořelo. Zůstaly tam stát souše. Stromy časem odumřely, oheň projel i kořeny," popisuje tehdejší scenérii mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Kdyby hořelo v běžném hospodářském lese, zřejmě by po dohašení došlo k vytěžení veškerého poškozeného dřeva a vysazení nových sazenic z lesních školek. Národní park ovšem tehdy učinil rozhodnutí nechat přírodu, ať si s následky požáru poradí sama.
To se podle Salova ukázalo jako správný krok. Plocha se začala velice rychle omlazovat, první zárodky stromků se na místě objevily už rok po požáru. "Po pěti letech už bylo vidět, že je to les. Po deseti letech přestalo být běžnému oku patrné, že se něco stalo. Dnes tam stromy dorůstají výšky pěti i sedmi metrů," popisuje.
Právě zkušenosti z Jetřichovic by chtělo České Švýcarsko využít při obnovování lesa u Hřenska, který zničil letošní požár. Připomeňme, že plameny zasáhly tisíc hektarů, čili deset kilometrů čtverečních. Podle Salova plánuje park ponechat celé požářiště přirozené obnově.
"Když vysadíte stromy do tohoto prostředí, tak se o ně musíte starat a chránit před přirozenou sukcesí (změnou složení společenstev v ekosystému, pozn. red.). Většina výsadby by stejně zašla, navíc by to bylo drahé," argumentuje Salov.
Upozorňuje ale, že nelze říct, že bude vývoj identický jako v případě Jetřichovic. Právě kvůli mimořádnému rozsahu zasažených míst. "Současná plocha požáru má rozlohu něco přes tisíc hektarů. S ničím takovým nemáme zkušenost," upozorňuje.
Houby už za tři týdny
Sázku na přirozenou obnovu schvalují také odborníci, které redakce Aktuálně.cz oslovila. "Požár pro přírodu není tragédií, ale příležitostí. A my mu musíme dát příležitost k přirozené obnově," říká biolog Přemysl Bobek z Botanického ústavu Akademie věd, který se zabývá požárovou ekologií.
"Když necháme les, který shořel, samovolnému vývoji, tak to organismům jedině prospěje. Smrkové monokultury, které na některých místech parku byly, shoří a les si najde svou cestu vývoje, který bude odpovídat i současným změněným klimatickým podmínkám," doplňuje.
Aby se mohl les začít účinně sám obnovovat, je podle Radima Hédla z Oddělení vegetační ekologie Akademie věd potřeba na místě nechat alespoň část mrtvého dřeva. "Nejhorší je, když se to celé odveze nebo když se dělá plošná příprava půdy. To pracovníci bývalý les poorají, doslova jako pole. Myslím si, že není dobrý ani jeden extrém," říká.
První zárodky života lze pozorovat na spáleništi už během tří týdnů. Ostatně lístky různých travin již vyrašily. A existují například i houby, které jsou takzvaně antrakofilní - to znamená, že jim prostředí spáleniště vyhovuje. U některých druhů dokonce vysoké teploty stimulují klíčení. Ty jde najít třeba také v lesních ohništích.
Koneckonců přesně to se stalo v případě Jetřichovic. "Už tři týdny po uhašení požáru se na ploše objevily první antrakofilní druhy hub v čele s ohnivkou spáleništní. O tři měsíce později zde bylo zaznamenáno již třináct druhů hub," stojí ve studii vědců z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, kteří vývoj obnovy lesa v místě mapovali.
Už během několika týdnů začnou na místě současného požáru klíčit také stromy. Jejich semena na místo z nedotčených lesů donese vítr nebo zvířata, některá ovšem na místě jsou už teď - zásadní roli při obnově může podle Radima Hédla hrát takzvaná půdní semenná banka.
"V krajině jsou semena přítomná a začnou okamžitě klíčit, jakmile mají vhodnou příležitost. Když nejsou potlačeny konkurencí, tak mohou růst dál. Mohou vytrvávat na nějakém místě roky i desetiletí. Jen čekají na prostor," vysvětluje Hédl.
Průkopníci lesa
Jako první se ze stromů začnou prosazovat takzvané pionýrské dřeviny. Mezi ty patří bříza, borovice lesní, olše nebo topol osika. Svůj název dostaly od slova pionýr ve smyslu průkopník - mají velmi lehká semena a snadno kolonizují místa, jako je právě spáleniště. Prorazí tak cestu budoucímu lesu.
Zmíněná studie uvádí, že bylo možné už v dubnu 2007 u Jetřichovic spatřit semenáčky břízy, borovice a ojediněle i buku a javoru. "Fáze bezlesí trvala jen krátce, na podzim zde již převládaly husté porosty pionýrských dřevin, především břízy bělokoré, topolu osiky, vrby jívy a velmi hojně se tu vyskytovala i borovice," upřesňuje dokument.
To by se mělo stát i u Hřenska. "Za pět let už tam bude neprostupná džungle spontánně regenerujícího lesa. Do deseti let po požáru tam už poroste hustý mladý les listnáčů s pět metrů vysokými stromy," dodává biolog Přemysl Bobek.
V období rozvoje prvních dřevin by se na místo měli vrátit také živočichové. Výzkum z Jetřichovic ukázal, že zatímco kvůli nedostatku listí a podrostu z místa zmizeli ptáci jako budníčci nebo králíčci, přemístily se sem druhy, kterým prostředí bříz, osik a borovic vyhovuje - například pěvuška modrá a pěnice slavíková. Ze savců se zde rozšířili norník rudý a myšice lesní, a to v nezvykle vysokých počtech.
V příštích desetiletích se porost pionýrských dřevin začne pomalu rozpadat a do lesa se dostane více světla. To dá šanci dalším dřevinám, jako je dub nebo buk. "V horizontu padesáti až sedmdesáti let se postupně les dostane do stavu, kdy to bude doubrava s příměsí jiných dřevin," navazuje mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Momentu, kdy se plocha stane zcela nenarušeným lesem a ani odborníci nepoznají, že zde někdy hořelo, se ale nikdo z nás nedožije. "Ze studií vyplývá, že potrvá asi 140 let, než budeme moct les brát za zcela nenarušený," dodává Hédl.
