reklama
 
 

Netušili jsme, že se žena pokusila někoho uškrtit, tvrdí primář bohnické léčebny

23. 7. 2016
Rozhovor s Markem Pávem, náměstkem ředitele a primářem oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byla hospitalizována útočnice, která ve čtvrtek pobodala čtyřiapadesátiletou ženu v Praze na Andělu. Upřesňuje, co předcházelo jejímu propuštění z léčebny. O jejím útoku na mladou ženu v kavárně před dvěma týdny se prý lékaři od policie vůbec nedozvěděli. Třiatřicetiletou ženu dnes poslal soud do vazby kvůli obavám z útěku a možnosti, že by svůj čin opakovala.

Aktuálně.cz: Je možné, že byste propustili nebezpečného duševně nemocného člověka?

Marek Páv: Pokud jde o pacienty, kteří jsou duševně nemocní a jsou nebezpeční sobě nebo okolí nebo jsou pod vlivem intoxikace, ty bychom samozřejmě nepropustili. Pokud ale jde o lidi, kteří nejsou nemocní, ale mají pouze nějakou dlouhodobou osobnostní dispozici, to je věc policie.

Pan ředitel mi ale řekl, že byste propustili i duševně chorého člověka, u něhož víte, že léčba není možná.

Tak to není. To vyvolává dojem, že pokud je někdo dočasně nebezpečný, tak my ho zaléčíme, a pokud by měl by nebezpečný dlouhodobě, pak ho neléčíme.To samozřejmě vůbec není pravda. Důležitý je aspekt té duševní choroby či poruchy. To je to podstatné.

To znamená, že žena, která krátce po propuštění zavraždila náhodnou oběť v nákupním centru na Andělu, je po psychické stránce zdravá?

To je věc znaleckého posudku.

Z toho, co říkáte, ale vyplývá, že byla sice agresivní a nebezpečná, ale nikoli duševně nemocná.

Člověka, který vyhrožuje něčí smrtí, bychom v tomto ani v jiném případě nepropustili. To, kdy musíme a kdy nesmíme informovat policii, má určité mantinely. My musíme takovou informaci poskytnout, pokud nám to pacient povolí nebo v zákonem stanovených případech. Samozřejmě že když je osoba nebezpečná a kupříkladu uteče, tak policii informujeme. Stejně tak když jde o nemocného, který má nařízeno ochranné léčení. Tehdy telefonicky okamžitě dáváme policii popis té osoby, aby mohla vyhlásit celostátní pátrání.

Tato situace však nenastává, když je nebezpečnost způsobena jinými než chorobnými důvody, což mohou být i například agresivní povahové rysy. Poté, co u takového člověka vyloučíme duševní nemoc, tak mu samozřejmě nabídneme pomoc, ale pakliže je dobrovolně hospitalizovaný, má právo odejít.

Pacientky z léčebny ale uvedly, že tato žena téměř každý den někoho napadala a vyhrožovala ostatním smrtí. Tvrdil jste, že byste takového člověka nepropustili.

Pakliže vyloučíme to, že je skutečně přítomna porucha, která podmiňuje takové chování, pak jsme ochotni takového člověka pustit. Zvláště pokud takový člověk navíc porušuje řád nemocnice, který se dobrovolně zavázal dodržet.

Tuto ženu k vám ale přivezla záchranná služba na žádost policie poté, co se snažila někoho uškrtit. Dá se tak hovořit o dobrovolné hospitalizaci?

Informaci, že se snažila někoho uškrtit, jsme od policie neměli, přestože jsme se dotazovali. Získali jsme odpověď, v níž stálo, že v tomto případě není zahájeno trestní stíhání. Nic víc.

Chtěla u vás dobrovolně zůstat?

Ano, přála si to.

Neřekla vám nic o tom, že se snažila někoho uškrtit?

Říkala to v několika verzích, my jsme její tvrzení nepovažovali za věrohodná. Chtěli jsme si to ověřit z nezávislého zdroje, ale policie nám žádnou takovou informaci nepodala. O tom, že se to zakládalo na pravdě, jsme se dozvěděli v pátek z médií. Proto jsme teď podali trestní oznámení.

Na koho jste je podali?

Nejspíš na tu paní, protože máme oznamovací povinnost a takové oznámení v tomto případě musíme podat.

autor: Martin Ťopek | 23. 7. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama